V těch letech, kdy cestovala po Slovensku, jí bylo něco málo nad třicet a tyto cesty patřily k těm hezčím stránkám jejího osudem usmýkaného života. Nejdříve to byly tři cesty i s dětmi za manželem Josefem Němcem, který byl kvůli svým vlasteneckým názorům jako státní úředník často překládán – po roce 1850 byl přeložen až do Uher. A potom po přežité tragédii, kdy pochovala milovaného syna Hynka, jedna studijní bez dětí (1855), kdy už dobře věděla, o co se má zajímat především. Dobře se cítila na Sliači, ale také ve Zvoleně, Radvani, Banské Bystrici, Horní Lehotě, Brezně, Černém Balogu, Bacúchu a jinde….