SK-CZ Klub » Historický kalendář

listopad 2018

Historický kalendář otevíráme na stránce 3. listopadu 1918. V ten den před sto lety byl stržen pískovcový barokní Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. Sloup byl vysoký téměř14 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. Byl vztyčen údajně jako poděkování za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy, autorem sochařské výzdoby sloupu byl Jan Jiří Bendl. Tři roky stál sloup na náměstí společně s pomníkem Jana Husa z roku 1915. Avšak po vzniku samostatného Československa byl stržen rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu a rekatolizaci země. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který o události po promlčení činu také uveřejnil písemné svědectví. Od začátku 90. let minulého století se vedlo hodně bouřlivých diskusí kolem obnovy sloupu. Nicméně zastupitelé Prahy v září 2017 rozhodli, že kopie mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí nebude.

Návštěvníci Banské Štiavnice neopomenou navštívit aspoň některý z čtyřiadvaceti tajchů v okolí města, které jsou malebně zasazené do přírody. Jejich existence byla jedním z důvodů, proč byla BanskáŠtiavnicezařazena do Seznamu světového dědictví UNESCO.Málo je známý autor tohoto ojedinělého projektu. Byl jím havířský strojmistr, konstruktér a vynálezce Matěj Kornel Hell, který pocházel z dnešního Horního Slavkova u Sokolova nebo Ostrova nad Ohří. Do horních Uher přijeluž jako uznávaný důlní mistr v roce 1693 na pozvání knížete Fürstenberga a Báňské komory. Spolu se synem Josefem Karlem vymysleli unikátní odvodňovací systém dolů v okolí Banské Štiavnice, který pozůstává z různých čerpacích mechanismů poháněných vodní energií z budovaných vodních nádrží – tajchů. Tím místní doly nejen zachránili před likvidací, ale pomohli výrazně zvýšit jejich zisk. Matěj Kornel Hell zemřel 4. listopadu 1743 v BanskéŠtiavnici, v jeho díle pokračoval syn Josef Karel.

Dne 10. listopadu roku 1918, tedy jen krátce po vzniku Československé republiky, se v Plzni narodil herec a spisovatel Miroslav Horníček. Hereckou kariéru začal v plzeňském divadle, ale po pěti letech přesídlil do Prahy, kde působil na několika scénách.Do historie českého divadelnictví se významně zapsal v padesátých letech, kdy byl šest roků partnerem Jana Wericha. Velkou popularituzískaltelevizním programem Hovory H.Celkem bylo natočeno 28 dílů, ale televize odvysílala pouze 25, za normalizace byl totižtento projekt zrušen.Dalším velkým televizním projektem byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři.M. Horníček byl rovněž duchovním otcem mnoha kulturních událostí a počinů. Dnes už je málo známé, že byl i plodným spisovatelem, vydal více než třicet knih. Dodnes však po internetu kolují jeho moudra. Miroslav Horníčekzemřel 15. února 2003 v Liberci.

Škoda lásky, Hrajte, já ráda tancuju, nebo Kdyby ty muziky nebyly – to jsou jen tři z dvaaosmdesáti skladeb, které složil Jaromír Vejvoda, který byl označován za krále dechové hudby. Narodil se 28. března 1902 v muzikantské rodině, v šesti hrál na housle, později na křídlovku a v patnácti už byl členem otcovy kapely. Jeho skladatelskou prvotinou byla polka Škoda lásky, která se stala hitem 20. století. S názvemRosamunde se dostala do Spojených států, hrály ji nejslavnější orchestry a za druhé světové války stala oblíbenou písní spojeneckých armád i československých letců v bitvě o Británii.V archivu rodiny Vejvodů, který spravují všichni tři synové společně, je zaregistrováno 14 různých názvů Škody lásky a 27 textů v různých jazycích.Hudební skladatel, dirigent a autor písníJaromír Vejvodazemřel13. listopadu 1988.

Před pár dny jsme oslavili 100. výročí vzniku Československé republiky – společného státu Čechů a Slováků. V návaznosti na toto výročí připomínáme další. Dne 14. listopadu 1918 se v Praze konala historicky první schůze Revolučního národního shromáždění. Na ní byla prohlášena republikánská forma státu (předtím totiž byly úvahy o monarchii) a Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen prvním prezidentem Československé republiky. Ve stejný den byla ustavena první vláda tzv.všenárodní koalice v čele s Karlem Kramářem. Republika tedy mohla náležitě fungovat, i když zvolený prezident republiky přijel do nového státu až 20. prosince 1918. Je však pravda, že ve východní části nové země se ještě jen dozvídali o novém státním systému a československé vojsko nebylo v řadě měst vítáno.

Český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog Jan Bauch se narodil 16. listopadu 1898 v Praze.Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a zároveň navštěvoval Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského. V osmnácti letech prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo.V meziválečném období byl členem Umělecké besedy a SVU Mánes. Po 2. světové válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Roku 1958 musel profesor Bauch nedobrovolně odejít, pro své nekonformní postoje nebyl politicky žádoucí. Stal se však symbolem pro nastupující generaci. Je autorem mnoha zátiší, pražských motivů, aktů, jeho dílem jsou okna v chrámu sv. Víta a v Karolínu. Jan Bauch zemřel 9. ledna 1995 v Praze.

Jméno významné české malířky a ilustrátorky je spojeno zejména s ilustracemi knih pro děti. Helena Zmatlíková se narodila před 95 lety – 19. listopadu 1923 v Praze, absolvovala školu volné a užitné grafiky, studovala také na soukromé Ukrajinské akademii, přešla prací v Melantrichu a poté působila jako kmenová ilustrátorka nakladatelství Albatros. Její dílo zahrnuje na 250 ilustrovaných knižních titulů a patří mezi deset nejvydávanějších ilustrátorů 20. století v České republice. Knihy s jejími ilustracemi, z nichž většina byla věnována dětem, vyšly v řadě reedic v mnoha světových jazycích. Pracovala i na animovaných filmech.H. Zmatlíková obdržela za svou tvorbu řadu domácích i zahraničních ocenění a měla několik samostatných výstav. Zemřela 4. dubna 2005 ve věku 81 let a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.

V Bobrové u Nového Města na Moravě se 22. listopadu 1923 narodilčeský výtvarník a pedagog Antonín Smažil. Po letech dětství na Vysočině studoval na pražské UMPRUM a Univerzitě Karlově, stal se členem Svazu československých výtvarných umělců. Pak dlouhá léta působil jako profesor na Vojenské škole Jana Žižky v Bratislavě, později jako vysokoškolský pedagog na katedře teorie kultury a umění na Vojenské politické akademii v Bratislavě. PhDr. A. Smažil byl moderní realista – krajinář. Přímo v terénu využíval akvarel, v ateliéru pak vznikaly olejomalby. Kromě Vysočiny miloval jihočeskou a jihomoravskou krajinu i horské oblasti severního a středního Slovenska. Uspořádal více než sto individuálních výstav a zúčastnil se mnoha kolektivních expozicí doma i v zahraničí. Antonín Smažil zemřel5. října 2011 v Bratislavě.

Před sto lety 27. listopadu 1918 zemřel ve vojenské nemocnici na Karlově náměstí v Praze na španělskou chřipkumalíř, grafik a autor teoretických a kritických statí o výtvarném umění Bohumil Kubišta, který je považován za předního představitele moderního umění. Jako první uplatnil principy kubismu v českém malířství. Jeho přísné obrazy jsou vystavěny na základě geometrických kompozičních vztahů. Kubišta svou prvotní studii přírody vměstnal do připravené geometrické sítě. Tím obraz získal zvláštní krystalický vzhled. Narodil se 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové,začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, po roce přešel na Akademii výtvarných uměním, ale ani zde nevydržel.Pod vlivem cest do Florencie a do Pařížepřecházel od akademického postimpresionismuk expresionismu. V roce 1913 z existenčních důvodů nastoupil vojenskou službu, působil v Pule, ale i nadále pokračoval v umělecké činnosti. Bohumil Kubišta je pohřben v Hradci Králové- Kuklenách.

Sobota 29. listopadu 1378 byla pro Čechy po dlouhou dobu nejsmutnějším dnem. V ten den před 640 roky zemřel Karel IV., císař římský a král český. Ani králům se nevyhýbají příhody obyčejných lidí. Zlomenina krčku stehenní kosti upoutala Karla IV. na lůžko, následně dostal zápal plic. V předvečer svátku svatého Ondřeje, tři hodiny po západu slunce, se rozezněly pražské zvony. Česká země se loučila se svým nejlepším králem. Císařova mrtvého těla se ujali balzamovači. Poté byl v síni královského paláce na Pražském hradě vystaven jedenáct dní na katafalku. Další dny byl přemísťován po různých místech Prahy, aby památku svého krále mohlo uctít co největší množství lidí. Pokaždé byl vypravován velkolepý průvod. Máry neslo celkem 30 osob. Přihlížející kronikář odhadl průvod na 7000 lidí a průvod dosahoval délky ze Starého Města pražského až na Vyšehrad. V pohřební řeči byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Takto ho nazval jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na francouzské Sorbonně. Karel IV. je pohřben v sarkofágu uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.