SK-CZ Klub » Historický kalendář

srpen 2019


Před 130 lety 3. srpna 1889 se ve Dvoře Králové narodil Otto Gutfreund. Byl předním kubistickým sochařem, průkopníkem českého novodobého sochařství světového významu. Jeho socha Úzkost z roku 1911 je považována za vůbec první kubistickou sochu. Ke kubizmu ho nasměrovalo, dá se říci, osudové setkání s malířem a grafikem Bohumilem Kubištou. Otto Gutfreund studoval v Praze a Paříži. Po skončení studií a 1. světové války, které se zúčastnil mezi dobrovolníky Cizinecké legie ve slavné Rotě Nazdar, se z Paříže vrátil do nové vlasti a žil mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Tvořil a zúčastňoval se výstav, mezi nimi i třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ale stalo se to, co nikdo nečekal – 2. června 1927 tragicky utonul ve Vltavě v Praze. Kdo navštívil Babiččino údolí ve východních Čechách, určitě viděl sousoší babičky s dětmi, jehož autorem je právě Otto Gutfreund. I na Slovensku je jedno jeho dílo – ve vestibulu zámku v Topoľčiankách stojí Gutfreundova socha prezidenta T. G. Masaryka. Také navrhl československé mince.

Přestože Miroslav Tyrš byl český kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze, jeho jméno spojujeme především se Sokolem. Byl totiž jedním ze zakládajících členů tělocvičného spolku Sokol Pražský na jaře roku 1862 a jeho prvním tělovýchovným náčelníkem. Pro Sokol vytvořil Základy tělocviku, stanovil také sokolské zásady – síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. V době příprav oslav 20. výročí založení Sokola navrhl uspořádat veřejné cvičení s průvodem Prahou. Prvotní svůj návrh pak rozšířil na uspořádání sjezdu všech sokolských jednot z Čech a Moravy s přizváním bratrských spolků ze světa a tak se konal 1. všesokolský slet. Miroslav Tyrš žil dlouho jen pro Sokol, ale přitom se i nadále zabýval estetikou a výtvarným uměním. Byl například členem poroty pro sochařskou výzdobu pražského Národního divadla. Avšak po čtyřicítce se stále důrazněji ozývaly příznaky jeho nervové choroby. Při druhém ozdravném pobytu v Tyrolských Alpách 8. srpna 1884 se Miroslav Tyrš zřítil do dravého proudu řeky Aachy. Pád nepřežil. Bylo mu 51 let. Sokol však žije dál.

Car Mikuláš II. přijal 20. srpna 1914 zástupce českých krajanských spolků v carském Rusku v Moskvě a vyslechl si jejich řeč, která obsahovala nejen projevy loajality k carské říši, ale i naději, že „národ československý“ bude uveden do společenství slovanských národů jako právoplatný člen. Češi pracující na Rusi byli rakouskými poddanými, a proto jim po vzniku války hrozila internace a deportace na Sibiř. Ale už 9. srpna na manifestaci krajanů v Kyjevě, organizované Společností J. A. Komenského, odzněla výzva na boj za samostatnost českého národa. Jako první dobrovolník byl 14. srpna 1914 zapsán účetní továrny na zemědělské stroje Karel Cejp (1886 Miřetice u Chrudimi – 17. října 1938 Ostrava). Tak vznikala Česká družina, která se stala základem pozdějších československých legií v Rusku. Zřízením družiny byl pověřen kyjevský vojenský okruh a ke dni 13. září 1914 se zde shromáždilo 720 českých a 16 slovenských vojáků. Po přísaze a posvěcení praporu byly její části využívány zejména k průzkumu v nepřátelském týlu na haličské frontě, na jaře 1915 na území dnešního Slovenska v oblasti Medzilaborců a Bardějova (Zborova). Prapor České družiny byl vyroben v Moskvě Čechy a Slováky z tamější komunity se svatováclavskou korunou, praporečníkem se stal synovec českého básníka Adolfa Heyduka, agronom z Kavkazu Jaroslav Heyduk. To, že si Češi v Rusku vážili tradic své domoviny, potvrzuje i den přísahy České družiny. Bylo to podle starého kalendáře přesně 28. září 1914, na svátek patrona Českých zemí sv. Václava.

Jednou z českých osobností, která se zapsala do historie slovenského zdravotnictví, je prof. MUDr. Jaroslava Michaličková, DrSc., která se narodila 12. srpna 1914 v Praze. Od ukončení studia na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě pracovala více než půlstoletí na dětské klinice, z toho ve funkci přednostky II. dětské kliniky 32 let. Věnovala se zejména problematice dýchacích nemocí u dětí. Po válce se nejprve jako odborná asistentka věnovala výchově mladých pediatrů, jichž byl na Slovensku nedostatek. Prof. Michaličková významně přispěla odborné výchově budoucích dětských lékařů zejména tím, že rozšířila studium na Lékařské fakultě UK v Bratislavě o pediatrický směr. Kromě toho zastávala řadu významných funkcí. Prof. Jaroslava Michaličková zemřela 29. října 1993 v Bratislavě.

Asi nikdo v Malenovicích u Zlína 12. srpna 1899, kdy se v pekařské rodině narodil Heřman Landsfeld, netušil, že se chlapec nebude věnovat otcovu řemeslu, ale že zalíbení najde v keramice. Jeho výtvarné nadání objevila akademická malířka Marie Vořechová Vejvodová a jako čtrnáctiletého ho přivedla z Moravy do dílny Slovenské keramiky v Modre. Už v roce 1919 se stal vedoucím této malířské dílny. Jedním z jeho úkolů bylo vytvoření nového vzorníku pro potřeby malířů. Pracoval na něm téměř pět let, nicméně jeho 259 kreseb představovalo druhovou, vzorovou i dekorativní rozmanitost modranského džbánkařského nádobí. Kromě tvorby také sbíral keramiku, výrobní nářadí, písemnosti i lidovou terminologii hrnčířů a džbánkařů. Věnoval se i vykopávkám a studiu původní lidové a habánské keramiky na západním Slovensku a na Moravě. V roce 1938 se spolupracovníky nastudoval v rámci masopustního plesu scénky o zvycích tradičních výrobců keramiky, co inspirovalo skladatele Gejzu Dusíka ke složení operety „Hrnčiarsky bál” (libreto P. Braxatoris). Podobě jako mnozí jiní Češi musel v roce 1939 ze Slovenska odejít, vrátil se na Moravu do Strážnice a ze své sbírky vytvořil soukromé muzeum. V Strážnici 18. října 1984 zemřel, ale pochován je v Modre. Vzorkovník Heřmana Landsfelda se používá dodnes.

Letošního 16. srpna si připomínáme, že od smrti syna Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické, českého krále a římského krále Václava IV. uplynulo 600 let. Už jako dvouletý byl Václav korunován na českého krále a jeho otec mu diplomacií a penězi zabezpečil i římský trůn. Václav IV. panoval poměrně dlouho, od roku1378 do 1419. Po smrti otce (1378) byl sice celkem aktivním panovníkem, ale postupem času se opíral o představitele nižší šlechty, kteří ale postrádali evropský rozhled. Snad i díky nim začal král upřednostňovat lovy a pitky před povinnostmi a dostal se do sporu s vyšší šlechtou i arcibiskupem Janem z Jenštejna. Představitelé vyšší šlechty s moravským markrabětem Joštem králi přednesli své námitky a stížnosti, poté Václava IV. zajali a věznili. Václav následně podmínky šlechty přijal. Nespokojení byli i porýnští kurfiřti, kteří se rozhodli Václava sesadit z římského trůnu. Ten to ale neuznal. Další věznění bylo z podnětu bratra Zikmunda. Neustálé konflikty s bratrem vyvrcholily roku 1410, kdy byl Zikmund Lucemburský zvolen římským králem. Václav se stále častěji uchyloval do ústraní, kde ho také zastihla zpráva o první pražské defenestraci. To u něj vyvolalo záchvat mozkové mrtvice nebo snad epilepsie. Dne 16. srpna 1419 Václav IV. zemřel na Novém hradě u Kunratic. Avšak až v roce 1424 byl Václav IV. slavnostně uložen do hrobky českých králů pod svatovítským chrámem po boku Karla IV. Václav zemřel ve věku 58 let bezdětný a jeho nástupcem na trůně českého krále se stal Zikmund Lucemburský.

Malíř, grafik a spisovatel Bohumil Kubišta pocházel z chudé venkovské rodiny, a proto cestu k umění neměl snadnou. Ale prosadil si ji. Narodil se před 135 lety 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové. Výtvarné vzdělání získával na Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění v Praze. Ani na jedné škole však dlouho nevydržel. Trochu cestoval a pak ho okouzlila Paříž, kde se seznámil s díly Picassa i Braqua. Kubismem okouzlený Kubišta napsal do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu skupiny českých výtvarníků s názvem Nezávislí. Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy (jako jsou třeba Kuřák, nebo Zátiší s nálevkou) a snažil se spojit principy kubismu i ve figurálních kompozicích (ty mají název Jaro, Koupání mužů). Český malíř, grafik a výtvarný teoretik Bohumil Kubišta zemřel 27. listopadu 1918 v Praze na španělskou chřipku. Bylo mu 34 let. Za svého krátkého života však stihl položit základy českého kubismu a dnes jsou jeho díla umělecky velice ceněna. Kubištovy kubistické kompozice vycházely z racionálního propočtu a konstrukce, jeho dílo výrazně ovlivnilo mladou generaci meziválečného období.

Do srpnového historického kalendáře ještě přidáme 60. výročí smrti Bohuslava Martinů, světově proslulého českého hudebního skladatele moderny 20. století. Narodil se 8. prosince 1890 v Poličce ve východních Čechách. Na pražské konzervatoři vystudoval hru na housle, stal se houslistou Československé filharmonie a také začal komponovat. Jeho umělecký vývoj prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem až k ryze vlastnímu kompozičnímu stylu. V posledním tvůrčím údobí se Martinů soustředil k velkým námětům světové literatury; kantáty na anglické texty, především komponovaná strhující opera Řecké pašije. Nutno dodat, že Bohuslav Martinů celý svůj tvořivý život strávil za hranicemi své vlasti, kterou však měl stále ve svém srdci. Tak vznikla menší lyrická díla: Otvírání studánek, Nonet, Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír, Zbojnické písně, Madrigaly na texty moravských lidových písní a další. Dílo Bohuslava Martinů zahrnuje kolem 400 titulů. Skladatel zemřel 28. srpna 1959 ve Švýcarsku, ale po 20 letech bylo jeho balzamované tělo převezeno do rodné Poličky – to bylo 27. srpna 1979. V rodném městě je také zbudován jeho památník a muzeum.