SK-CZ Klub » Historický kalendář

červen 2019

Dne 3. června 1924 zemřel Franz Kafka pražský německy píšící spisovatel. Kdo četl romány Proces, Nezvěstný též zvaný Amerika, Zámek nebo povídku Proměna, jistě nabude dojmu, že Kafka musel být takový jako jeho hrdinové – depresivní, nešťastný, nenápadný a slabý. Skutečně se cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Vlastně už od dětství, kdy začal vnímat otcův komplikovaný vztah k dětem. Málo je známé, že Franz Kafka strávil i několik měsíců ve Vysokých Tatrách, kde se léčil na tuberkulózu. Jeho pobyt připomíná pomník u cesty z Tatranských Matliarů k zotavovně Hutník. Tento pražský literát zemřel v rakouském Kierlingu, kde jsou v budově bývalého sanatoria zpřístupněny místnosti věnované památce JUDr. Františka Kafky, jak je uvedeno na parte. (viz www.slovenskoceskyklub.sk/franz-kafka-kierling)

V Hronově se 1. června 1864 narodil lékař generál MUDr. Jan Červíček. Po studiu medicíny na pražské univerzitě se rozhodl pro armádní zdravotnictví. Sloužil v řadě posádek zejména na Balkáně (Sarajevo, Doboj, Tuzla, Zagreb), než se dostal do Vídně. Během 1. světové války byl na východní frontě, po vzniku Československa se stal přednostou zdravotní služby pro vojska na území Slovenska, resp. Zemského vojenského velitelství. Jeho vášní byla myslivost. Aby se zlepšila ochrana zvěře, vzdělávání v oblasti myslivosti a potlačilo pytláctví, inicioval vznik Loveckého ochranného spolku (založen 27. srpna 1920) a stal se jeho prvním předsedou. Gen. Dr. Jan Červíček zemřel 7. dubna 1924 v Bratislavě. V Muzeu ve sv. Antonu je Síň úcty a slávy myslivosti na Slovensku a první osobou, uvedenou do této Síně, byl právě gen. Dr. Jan Červíček. Více v rubrice Osobnosti.

Muzeum kultury Čechů na Slovensku vzniklo jako Dokumentační centrum české kultury na Slovensku při Etnografickém muzeu Slovenského národního muzea v Martině 1. června 1999, ale slavnostně bylo otevřeno až v listopadu 1999. Dne 21. dubna 2004 bylo přejmenováno na Muzeum. Stálá expozice je věnována manželům Horákovým, kteří svůj dům odkázali Etnografickému muzeu v Martině s představou, že zde bude poskytnuta možnost studia slovenským a českým vědeckým pracovníkům. Historička PhDr. Anna Horáková – Gašparíková byla v letech 1928-36 knihovnicí a archivářkou prezidenta T. G. Masaryka. Její manžel akademik Jiří Horák byl významný etnograf, věnoval se porovnávacím dějinám slovanských literatur, slovanské folkloristice a historii národopisu. V současnosti je v Muzeu kultury Čechů na Slovensku výstava Etnograf Antonín Václavík, která potrvá do 30. října 2019.

Do dějin české kultury se natrvalo zapsal Emil František Burian, který se narodil 11. června 1904. Byl mužem mnoha profesí – básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér. Zpočátku spolupracoval s Osvobozeným divadlem, poté založil divadlo D 34, na jehož scénu připravoval program politicky vyhraněného levicového divadla. Každý rok název divadla posouval o jedno číslo, skončil u D 41. Tehdy byl zatčen gestapem a celý zbytek druhé světové války zažíval hrůzy koncentračního tábora. Ale vrátil se. Začal opět s divadlem i s politikou. Stal se jedním z nadšených komunistů a výrazně se zapojil do reorganizace divadel. Přes všechny výkyvy svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé moderní české divadlo, jeho inscenační postupy byly na svou dobu objevné. E. F. Burian zemřel v roce 1959.

Do dějin českého literárního světa úctyhodným počtem titulů děl patří spisovatel Vladimír Neff, který se narodil 13. června 1909. Jeho vrcholnými díly pak jsou historické romány, především pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj a trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů a Krásná čarodějka. Také překládal z francouzštiny, němčiny a ruštiny a je autorem dvou scénářů. V roce 1979 byl jmenován národním umělcem. Poslední Neffovou knihou, která vyšla v roce 1986, jsou Večery u krbu. Je to vlastně kniha vzpomínek na rodinu a život, která vznikla jako seriál rozhovorů se synem Ondřejem. Vladimír Neff zemřel 2. července 1983 a je pochován ne Vyšehradském hřbitově v Praze.

Za úžasným objevem se přeneseme do 18. století. Psal se 15. červen 1754, kdy v Příměticích u Znojma postavil farář a také přírodovědec, léčitel, hudebník i vynálezce Prokop Diviš první bleskosvod na světě. Sám ho nazýval „povětrnostní stroj“. Celkem 400 uzemněných kovových hrotů na ústřední 42 metrů vysoké nosné tyči mělo za úkol “vysávat” elektřinu z mračen a zabránit tak vzniku bouřky. Ale v roce 1760 rozezlení obyvatelé Přímětic strhli konstrukci svého duchovního pastýře s odůvodněním, že je příčinou velkého sucha. Následující rok Diviš umístil další bleskosvod na věž přímětického kostela. Jen pro úplnost – bleskosvod na jiném principu postavil Benjamin Franklin v Americe o šest let později. Roku 1753 využil P. Diviš elektrickou energii také u vlastního hudebního nástroje, když sestrojil unikátní strunný nástroj „Zlatý Diviš“. A statickou elektřinu využíval také pro léčbu různých forem ochrnutí, revmatismu a svalových křečí.

Herce Karla Högra si mnozí ještě dobře pamatují, vždyť během svého života hrál mnoho vážných, tragických postav i několik významných mužů z české národní historie jako například Mikoláše Alše ve stejnojmenném filmu, Bedřicha Smetanu ve filmu Z mého života, nebo postavu českého krále Václava IV. Lucemburského ze známé husitské trilogie. Dále fiktivní postavu ing. Prokopa ve filmu natočeného podle Čapkova románu Krakatit a jedna z jeho posledních filmových rolí byla v muzikálu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, kde si zahrál arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Karel Höger se narodil 17. června 1909, tedy si připomínáme sto deset let od jeho narození. Zemřel 4. května 1977.

Univerzita Komenského v Bratislavě byla založena 27. června 1919. Hlavním iniciátorem myšlenky založení Univerzity Komenského byl profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze MUDr. Kristián Hynek, který se stal jejím prvním rektorem. Byl také spoluzakladatelem „Bratislavských lekárskych listov“, které vycházejí od roku 1921 dodnes. Původní Alžbětinská univerzita sice vznikla v roce 1912, první přednášky však začaly až koncem roku 1918, záhy však skončily, protože po připojení Bratislavy k Československé republice většina maďarských profesorů a personálu z města odešla. Budovu Rektorátu na Šafárikově náměstí projektoval arch. František Krupka ze Skutče původně (1925) jako státní obchodní dům. Avšak těsně před dokončením (1934) bylo rozhodnuto, že v ní bude sídlit univerzita. Po vzniku Československa pracoval architekt Krupka na Památkovém úřadu v Bratislavě u Dušana Jurkoviče, s nímž spolupracoval na projektu mohyly M. R. Štefánika. V roce 1922 si založil samostatnou projektovou kancelář a prvním projektem pro Bratislavu byla budova Policejního ředitelství.

Deset let v Bratislavě jako dirigent orchestru Rádiožurnálu působil český hudebník František Dyk. Na roky 1929 – 39 v Bratislavě rád vzpomínal rodák z Plzně i později, kdy již pracoval v Praze. K jeho mnoha zajímavým pracím patří i úprava baletní pantomimy Z pohádky do pohádky Oskara Nedbala. Partitury se ujal s libretistou Zdeňkem Knittlem a zvolili kombinaci mluveného slova, zpěvu a hudby, která by srozumitelným způsobem umožnila rozhlasovým posluchačům plnohodnotný zážitek z poslechu jinak tanečního díla. Odborníci ocenili vokální a hudební úpravu, kterou velice citlivě a stylově vytvořil právě dirigent František Dyk, který zemřel 7. června 1974 v Praze ve věku 72 let.