SK-CZ Klub » Historický kalendář

prosinec 2018

Posledním dílem Zdeňka Mahlera byl v roce 2011 scénář filmu Lidice, který napsal na náměty své knihy Nokturno. Je však autorem desítek knih mezi nimi o významných osobnostech domácí i světové kultury, jakým byli Dvořák, Smetana, Mozart, Masaryk či Havlíček. Zdeněk Mahler má na svém kontě také řadu filmových i televizních scénářů buď jako autor nebo spolupracovník mezi jinými Amadeus, Božská Ema, Svatba jako řemen, Nebeští jezdci, Den sedmý, osmá noc.Do povědomí široké veřejnosti se zapsal zejména jako sugestivní průvodce některých televizních pořadů jako například Ano, Masaryk nebo Katedrála o třech dějstvích. V dnešním historickém kalendáři si připomínáme datum narození Z. Mahlera 7. prosince 1928. Po doktorátu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval krátce v rozhlase a na ministerstvu školství a kultury. V té době byl současně dramaturgem Laterny magiky a podílel se na její prezentaci při Expo 58 v Bruselu. Od roku 1960 byl ve svobodném povolání. Zdeněk Mahler zemřel 17. března 2018.

Pražské Divadlo Na zábradlí působí v divadelním světě už 60 let. Svou činnost zahájilo 9. prosince 1958 premiérou hry Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila Kdyby tisíc klarinetů. J. Suchý sice ze sálu, kterému vtiskl charakteristickou podobu s pruhovanými tapetami, brzy odešel, ale divadlo pojmenované podle nedaleké uličky Na Zábradlí se rozvíjelo dál. Premiéru své první hry Zahradní slavnost tu měl Václav Havel, režírovali zde Jan Grossman či Evald Schorm, hrál tady světoznámý mim Ladislav Fialka. Významné aktéry uplynulých sezón připomíná v divadle chodba slávy. Bez mecenášů by však divadlo nefungovalo. Tou úplně první mecenáškou byla Ljuba Hermanová, na kterou se ti starší možná ještě pamatují především pro její zvláštně zabarvený hlas. Paní Hermanová prodala několik svých obrazů, aby čerstvě zrozenému divadlu mohla nadělit první technické vybavení.

Dnes jeho jméno nepatří k nejznámějším, ale ve své době byl známým a vlivným politikem, publicistou a právníkem. František Ladislav Riegerse narodil před 200 lety – 10. prosince 1818 do rodiny semilského mlynáře. Během studií v Praze navštěvoval kroužek mladých vlastenců, v revolučním roce 1848 se zapojil do politického života a podílel se na vzniku Národní (staročeské) strany. Poté se pár let odmlčel a do politiky se vrátil po obnově ústavnosti v roce 1860 jako hlavní spolupracovník Františka Palackého. V 60. a 70. letech 19. století se snažil o státoprávní reformu monarchie, posílení práv českých zemí i českého etnika. Po roce 1879 byl aktivním poslancem vídeňské Říšské rady a předsedou parlamentního Českého klubu. Koncem 19. století jeho vliv slábl s oslabením pozic staročeské strany, nikdo z mladočechů však Riegrovu pozici naplno nezaujal. F. L. Rieger zemřel 3. března 1903.

Snad jeho narození v předvánoční době bylo jakýmsi symbolickým darem sudiček do kolébky. Tomáš Krýza, tvůrce největšího lidového mechanického betlému na světě, se narodil 13. prosince 1838 v Jindřichově Hradci. Vážený punčochářský mistr vyráběl své celoživotní dílo více jak šedesát let a jeho velkolepý betlém na ploše 60 čtverečních metrů obsahuje 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje. Střed jesliček tvoří působivá betlémská scéna narození Páně se sv. Rodinou, třemi králi a darovníky. Tato část je doplněna známými biblickými výjevy z evangelia, městskou architekturou i poetickou vesnickou krajinou dokládající život lidí 19. století, kde vedle tradičních jihočeských obrázků najdeme i scény pro tuto oblast zcela netypické jako např. rudný důl s horníky dobývajícími rudu. Původní mechanismus rozvádí pohyb z jediného centra, zpočátku byl poháněn ručně, později nahrazen elektromotorem. Krýzovy jesličky jsou zapsané v Guinessově knize rekordů a patří k celoročně nejnavštěvovanějším expozicím v Jindřichově Hradci.

Je skutečně pozoruhodné, že měsíc a půl po vzniku nové republiky, společného státu Čechů a Slováků v roce 1918, byla už 18. prosince vydána první poštovní známka a od toho samého dne začalo fungovat pražské Poštovní muzeum. První známka s pražskými Hradčany nebyla od žádného neznámého výtvarníka, ale od Alfonze Muchy. Poštovní muzeum nabízí návštěvníkům stálou expozici, výstavy známkové tvorby, knihovnu i studovnu filatelistické a poštovně historické literatury. Výstava k 100. výročí založení Poštovního muzea, která potrvá do 20. 3. 2019, představuje výtvarné návrhy poštovních známek z let 1918- 2018 od 534 autorů. Do 15. listopadu 2018, kdy byla vernisáž této výstavy, bylo vydáno 4042 známek, z toho 3029 známek československých a 1013 českých. V roce 2002 se sbírka Poštovního muzea stala součástí kulturního dědictví České republiky.

Kdyby 28. ledna 2007 vlastní rukou nestiskl spoušť na zahradě své vily v Jevanech, možná by skladatel filmové, televizní, populární a muzikálové hudby Karel Svoboda letos před Vánoci oslavoval osmdesátku. Narodil se 19. prosince 1938 v Praze, nedokončil studium stomatologie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a upřednostnil svou lásku – hudbu. Od dětství se totiž učil hře na klavír. Se skupinou Mefisto vystupoval v Laterně Magice a později v Rokoku, tam začal skládat písničky pro M. Kubišovou, H. Vondráčkovou, V. Neckáře, K. Gotta a další známé zpěváky. Z té doby pocházejí dodnes hrané písně Stín katedrál, Nechte zvony znít, Depeše nebo Lady Carneval. Vedle populární hudby složil hudbu k desítkám filmů například Tři oříšky pro Popelku, Cirkus Humberto, Včelka Mája, Jáchyme, hoď ho do stroje. Do přehledu Svobodovy tvorby paří i muzikály Dracula, Monte Cristo, Noc na Karlštejně a Golem.

Možná, že vám jméno Max Brod nic moc neříká, ale pro českou kulturu tento pražský židovský spisovatel mnoho znamenal. Absolvoval sice Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale celým jeho životem prostupovala literární studia a tvorba. Jeho jméno je spojeno s Franzem Kafkou, byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Kafka ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena a vykonavatelem poslední vůle určil právě Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost nezničit, ale naopak ji vydat. Pro českou kulturu je Brod významný i propagací děl českých autorů, neboť se přičinil o divadelní uvedení Haškova Dobrého vojáka Švejka v Berlíně a prosazoval opery Leoše Janáčka v zahraničí. Max Brod v roce 1939 emigroval s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. Tam – v té době již ve státu Izrael – 20. prosince 1968 ve věku 84 roků zemřel.

Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů meziválečného období Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938, dva týdny mu zbývaly do 48. narozenin. V rodině lékaře MUDr. Antonína Čapka v Malých Svatoňovicích u Trutnova se narodil 9. ledna 1890. Měl dva sourozence, sestru Helenu a bratra Josefa. Později se rodiče přestěhovali do Prahy. Karel vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově, následně krátce působil jako učitel, ale záhy nastoupil jako redaktor do Národních listů, v dalších letech pracoval v redakci Lidových novin a zároveň se stal dramaturgem a režisérem Městského divadla Královských Vinohrad. Je autorem několika dodnes uváděných dramat a stále čtených knižních titulů.Začátkem zimy 1938 dostal zápal plic. Boj s ním nevyhrál. Karel i Josef měli upřímný vztah ke Slovensku. Prvním místem, které děti Čapkových poznávaly, byly Trenčianské Teplice, kam nastoupil jejich tatínek Antonín Čapek jako lázeňský lékař. Později oba bratři poznávali i další slovenské regiony – Liptov, Oravu, Vysoké Tatry.

Sice celý život působil na Slovenku, ale režisér Jiří (Juraj) Svoboda se narodil v Opavě 30. prosince 1933. Po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci začal studovat divadelní režii na VŠMU v Bratislavě. První režie uskutečnil v Žilině, po čtyřech letech přešel do Trnavy, pak působil na Nové scéně v Bratislavě i v Košicích a pohostinsky také v Martině, kde režíroval čtrnáct inscenací. V Československé televizi Bratislava pracoval v šedesátých letech jako televizní režisér a šéfrežisér. Ani rozhlasová práce mu nebyla neznámá, režisérsky se zapsal do historie košických inscenací. V letech 1973 – 76 a 1983 – 88 vedl katedru režie a herectví na VŠMU v Bratislavě. Během své bohaté umělecké etapy režíroval 101 inscenací a natočil 14 filmů. Spolupracoval s mnohými osobnostmi umělecké sféry, na což nyní vzpomíná při psaní své knihy.