U vchodu do pražského Slovenského domu v Soukenické ulici si pozorný návštěvník může povšimnout mosazné cedulky s nápisem Klub českých a slovenských spisovatelů a položit si samozřejmou otázku, co se za tím názvem skrývá. Tu nejobecnější odpověď by mohl najít třeba na webových stránkách organizace, kde se uvádí:
Klub českých a slovenských spisovatelů z. s. je dobrovolná profesní organizace spisovatelů, literárních vědců, kritiků, překladatelů, a bezprostředně souvisejících profesí. Vznikl jako organizace, jejímž cílem je představovat českou a slovenskou literaturu, a (nejen) společnou historii našim současníkům, zejména mladým lidem. Zabýváme se živým uměním a spolupracujeme i s dalšími uměleckými žánry. Klademe důraz na mezioborová propojení.
Propojujeme uměleckou práci se vzdělávací činností. V našich projektech užíváme i prvky konstruktivistické pedagogiky.
Naší partnerskou organizací je Asociace slovenských spisovatelů, sdružující většinu slovenských literárních organizací. Naším kolektivním členem je Česko – slovenská scéna. Součástí je i Klub pražských spisovatelů, na jehož základně byl Klub českých a slovenských spisovatelů vybudován.
KS vytváří podmínky pro svobodnou kulturní tvorbu a její společenské uplatnění především tím, že: prosazuje a chrání svobodu slova a tvorby. Chrání tvůrčí, profesní, sociální a materiální zájmy, a práva svých členů; podporuje vznik literárních skupin, regionálních složek a dalších forem kulturního života. Je otevřen mezinárodním stykům a podporuje kontakty svých členů s představiteli kultur všech národů. KS vyvíjí kulturně vzdělávací činnost, která je v souladu s posláním organizace.
KS je nepolitický a na jeho půdě nemohou působit pobočky politických stran.
Tolik tedy stručně a v podstatě velmi obecně o zaměření a poslání této spisovatelské organizace, které mám tu čest býti předsedou. A protože se nacházíme na půdě Slovenského domu, dodejme, že jeho ředitel, Vladimír Skalský (předseda Světového sdružení Slováků v zahraničí), je zároveň i naším místopředsedou a Naďa Vokušová (předsedkyně Slovensko – českého klubu) členkou Rady.
Myšlenka na založení nové česko-slovenské literární organizace sama o sobě až tak velmi nová není. Zrodila se de facto již v roce 2010, kdy pražská sekce Obce spisovatelů vytvořila u příležitosti 200. výročí narození zakladatele české moderní slovesnosti Karla Hynka Máchy festival Ethnica Poetica. Velkorysá podívaná se odehrávala v pražské Valdštejnské zahradě pod záštitou tehdejšího předsedy Senátu PČR, Přemysla Sobotky. Během odpoledne a večera se na pódiu vystřídali zástupci mnoha národů a národností působících v naší republice. Mezi hosty, kteří nejenom prezentovali máchovské překlady do svých jazyků, ale představili i skvosty z dílny svých tvůrců, výrazně zazněla tvorba slovenské provenience. Byla jiskérka, která zažehla myšlenku, z níž se později, po setkání slovenských a českých zástupců literárních organizací na půdě Velvyslanectví ČR v Bratislavě, zrodil Klub českých a slovenských spisovatelů. Na tomto setkání jsme si vzájemně slíbili vydat společnou publikaci současné české a slovenské poezie. K tomu společnému slibu jsme se vrátili roku 2018 u příležitosti 100. výročí založení společného státu Čechů a Slováků 28. 10. 1918.
Kniha ilustrovaná Josefem Velčovským vyšla v nakladatelství Česká citadela. Publikaci sestavila a ediční poznámkou opatřila Viktoria Hradská, členka Rady Klubu českých a slovenských spisovatelů, jejíž další člen Petr Žantovský byl knize odpovědným redaktorem. Na tuto publikaci jsme samozřejmě pyšní, jako na prostor unikátního setkání tolika významných českých a slovenských tvůrců.
Myslím, že za zmínku stojí vzpomenout alespoň jména autorů, kteří se rozhodli do společné knihy přispět svými verši.
Za českou stranu: Karel Šiktanc, Vladimír Janovic, Jiří Šalamoun, Jiří Žáček, Karel Sýs, Josef Šimon, Lubomír Brožek, Vladimír Křivánek, Jaromír Nohavica, Petr Žantovský.
Za slovenskou stranu: Ján Buzássy, Štefan Strážay, Ireney Baláž, Kamil Peteraj, Milan Richter, Ján Tazberík, Jozef Leikert, Marián Hatala, Erik Ondrejička, Martin Chudík.
Nicméně není to jenom publikační činnost, kterou se náš klub zabývá.
Za zmínku nepochybně stojí i soutěž Děti Praze. Klub českých a slovenských spisovatelů při této příležitosti udílí ceny dětem za nejlepší dětský autorský počin roku. Projekt probíhá ve spolupráci s hlavním městem Prahou, v součinnosti se základními školami působícími na území hlavního města a za podpory zástupců soukromého sektoru. Cílem je děti nejen pobavit, též je něco naučit, probudit v nich vnímavost k městu, ve kterém žijí, odkrýt tvůrčí potenciál, podpořit je v jejich další možné umělecké činnosti, v neposlední řadě vytvořit prostor pro sdílení tvořivého úsilí, výměny a předávání zkušeností.
Mezi další naše aktivity patří i každoroční seminář určený žákům základních škol Dětská slovesnost a tvorba pro děti. Ti, kteří už seminář znají, vědí, že jde o unikátní projekt, který děti přímo spoluvytváří. Mají možnost setkat se s inspirativními osobnostmi z různých oborů, které je zajímají. Ty je mohou nasměrovat k jejich pozdější činnosti. Konzultovat mohou též rodiče nebo zástupci škol. Dětem připravujeme rozličné tvůrčí dílny. Žáci spoluvytvářejí seminář svými recitacemi i malými neformálními besedami s vystupujícími. Návštěvníci se měli možnost seznámit v předešlých ročnících s novým výzkumem Národní knihovny ČR týkajícím se dětského čtenářství v období pandemie.
Věřím, že si děti projekt s námi užily. Naše poděkování patří všem, kteří se něm podílí. Vážím si toho, že se podařilo propojit tolik subjektů ke vzájemné spolupráci, že se všichni zúčastnění dokázali pro tento projekt nadchnout stejně jako my. Že to všichni – jako my – dělají pro potěchu a poučení dětí. Díky moc.
Klub českých a slovenských spisovatelů byl rovněž iniciátorem přejmenování pražského parku před školou U vršovického nádraží na park Jiřího Koláře, světoznámého výtvarníka a svébytného básníka, který se podílel na vzniku zásadních uměleckých formací 20. století. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil Skupinu 42. Byl členem pražské Umělecké besedy a r. 1947 vedl její literární odbor. Jeho osobnost do jisté míry personifikovala kontinuitu vývoje naší umělecké moderny. Většinu svého života, mimo období pobytu v exilu, tvořil v Praze. Půvabné a historicky spravedlivé je, že naproti parku Jiřího Koláře se již nachází park Jiřiny Haukové a Jindřich Chalupeckého. Zakladatelé Skupiny 42 jsou tedy již opět spolu.
Rádi bychom se nadále věnovali i organizaci Ceny Jiřího Koláře, abychom přiblížili především mladé generaci tohoto významného umělce, abychom mu tak alespoň drobně vrátili, co vykonal pro české umělce a poděkovali mu za propagaci našeho umění ve světě. Věříme, že spolu s námi studenti budou nadále objevovat, že Jiří Kolář není zdaleka jen „maturitní otázkou“.
K tradičním iniciativám Klubu českých a slovenských spisovatelů v neposlední řadě patří Cena Františka Hrubína. Je určena autoru či dílu spjatému se Středočeským krajem. Poslední ročník se uskutečnil v Gymnáziu Karla Čapka, Školní 1530, Dobříš, v němž nás srdečně uvítal jeho ředitel, pan Jiří Kastner.
Cena Františka Hrubína je cenou Klubu českých a slovenských spisovatelů, která je realizována ve spolupráci se Středočeským krajem. Paní hejtmanka Petra Pecková, spolu se mnou předala cenu sedmého ročníku za celoživotní dílo Jiřímu Žáčkovi, básníku, na jehož verších vyrostlo několik generací dětí a zalíbení v jeho poezii našli i dospělí čtenáři. V slavnostním podvečeru zazněly verše Františka Hrubína v podání studentů Gymnázia Karla Čapka, Dobříš i ukázky z tvorby laureáta ceny.
Co říci závěrem tohoto malého, letmého představení Klubu českých a slovenských spisovatelů. Snad jenom drobné podotknutí. Věřím, že nejvíce práce je teprve před námi. A nejenom v Čechách, milí slovenští přátelé a kolegové.
Lubomír Brožek