V posledních třech masopustních dnech probíhaly v mnoha českých a moravských městech masopustní akce a na mnoha vesnicích i tradiční masopustní průvody. Tuto atmosféru sice bez průvodu, ale s patřičnou výzdobou, si připomněli zejména starší členové Slovensko-českého klubu v SR, který pro ně připravil přátelské setkání s názvem Masopustní sešlost.
Začátek patřil informacím. O plánech akcí na letošní rok hovořila předsedkyně klubu Mgr. Helena Miškufová. Přidala také vzpomínku na události před 70 lety, kdy americké bombardéry zamířily nad Prahu a svůj ničivý náklad shodily krátce po poledni 14. února na obytné části hlavního města. Poté členka výboru klubu Vanda Čičváková, která byla hlavním organizátorem akce, objasnila historii masopustů nejen v Čechách a na Moravě, ale i karnevalů v jiných zemích světa. Nu a jakýpak by to byla masopust, kdyby na stole nebyla nějaká tradiční specialita. Jitrnice ani kysané zelí z vlastních zdrojů sice nebyly, ale vše ostatní – několik druhů koblih, také boží milosti, chlebíčky a další drobné pečivo – už připravily ruce šikovných členek-kuchařek. A že se pak rozproudila zábava snad ani není potřebné připomínat.
Masopustní sešlost se konala v jednom z košických výměníků, které byly předělány na komunitní centra sídlišť. Právě během programu zavítala do výměníku skupina asi dvaceti romských aktivistů, kteří se chystají pořádat svoje akce v podobných komunitních centrech jiných slovenských měst a obcí. Tak se mimo jiné dozvěděli, co vlastně slovo masopust znamená a jak se v Česku oslavuje.
„Bylo to milé. Je moc príma se setkávat“, tak se loučili snad všichni a navrhovali, aby se častěji takto setkávali. A čeho si vážili úplně nejvíc? Že stále spolu umějí komunikovat, přátelsky, s pochopením a také naslouchat tomu druhému. Že nesedí vedle sebe, každý se svým mobilem, jako ta nejmladší generace. Mimochodem, během tří hodin mobil nezazvonil nikomu. Byl prostě vypnutý.
novějšído Fotogaleriestarší