„Musím vám to sdělit,“ ozval se mladý hlas v telefonu. „Před pár dny byl v televizi film o Jaroslavu Haškovi a jeho pobytu v Lipnici nad Sázavou. A tam my jsme přece byli s táborem našeho klubu,“ vysvětlovala natěšená Simonka, dnes matka dvouapůlročního Lukáše. Prý s nostalgií i s dalšími kamarády vzpomínali na letní tábor Slovensko-českého klubu v SR v roce 2016. Tehdy, v rámci putování po Vysočině, navštívili i Lipnici, hrad, místa kde autor Osudů dobrého vojáka Švejka pobýval a četli si ukázky z tohoto světoznámého díla. Česká média začátkem ledna připomněla 100. výročí úmrtí Jaroslava Haška.
Nicméně i na Slovensku se různé skupiny krajanů, jejich potomků i příznivců české kultury a historie vydávaly po stopách Jaroslava Haška, podobně jako jiných českých osobností. Ta první akce byla v roce 1999, kdy manželé Kimlovi z Humenného pro své přátele z košické krajanské organizace připravili putování po místech, která jsou jmenována v Osudech. Tato akce byla zaznamenána v místních novinách a vyvolala nečekanou reakci na správných místech, přesněji na Okresním úřadu v Humenném a v tamním kulturním světě. Už rok na to stála u humenské nádražní pumpy socha dobrého vojáka Švejka. Její odhalení bylo velkým mezinárodním třídenním happeningem za účasti nejen oficiálních hostí ze Slovenska i Česka, ale také českého haškologa Radko Pytlíka, vnuka spisovatele Richarda Haška a početné skupiny Švejkových fanoušků z Polska. Právě v tomto východoslovenském městě se odehrávala slavná scénka se zakázaným koňakem, který Švejk před poručíkem Dubem vypil “na ex” a přitom tvrdil, že je to železitá voda. Bohatý program vrcholil na třetí den cestou vlaku tahaného parní lokomotivou z Humenného přes Monastýr, Medzilaborce, kouzelnou krajinu Lupkovského průsmyku až do Sanoku. Přesně po této trati jel vojenský transport rakouské armády s dýmícím monstrem na východní frontu 1. světové války. V Sanoku účastníci cesty zamířili do muzea, kde začátkem minulého století byla “městská kavárna“, spíš vykřičený dům, kde Švejk nalezl poručíka Duba v náručí jedné z dam…
„V Humenném jsem nikdy nebyl, ani v Sanoku. Ale během této cesty jsem pochopil mnoho souvislostí, kterým jsem nikdy nerozuměl. Teď jim taky nerozumím, ale lépe jsem je pochopil,“ uvedl v duchu filozofie Švejka pro krajanský měsíčník Česká beseda vnuk slavného spisovatele Richard Hašek.
První česká socha Haškova literárního hrdiny byla odhalena čtrnáct roků po humenské v Putimi, kde byl Švejk zatčen, další v Kralupech nad Vltavou v roce 2017. Dvě Švejkovy sochy jsou i v Polsku – Přemyšli a Sanoku, další má být v Petrohradě a Bulgumě, také v Doněcku. Těžko říct, jestli dnes ještě stojí sochy Švejka v Kyjevě, Lvově a Oděse.
Pár let po odhalení Švejkovy sochy na humenském nádraží se po trase z Humenného k Lupkovskému průsmyku vydala i třígenerační skupina členů Slovensko-českého klubu v SR. Zastavila se na několika vojenských hřbitovech a také ve vesničce Osadné. Karpaty jsou krásný kraj. Ale zkropený krví během bojů první a druhé světové války. Po okolí bylo zaznamenáno téměř 200 vojenských hřbitovů z té první. Obyvatelé tohoto kraje a také čeští četníci do krypty pravoslavného kostela v Osadném ve dvacátých letech minulého století i později shromáždili pozůstatky zhruba 1600 vojáků většinou ruské armády a ze strany protivníka, tedy rakousko-uherské armády, bylo identifikovaných 64 vojáků. Mezi nimi jsou i Češi. Kdysi bývala v kostele nad kryptou měděná tabule s českým a ruským textem o počtu pochovaných. Ta se prý během rekonstrukce ztratila. Škoda. Potěšitelné je, že mnohé vojenské hřbitovy jsou v posledních letech opraveny a udržovány. Aby se nezapomnělo na obyčejné hrdiny 1. světové války, pochované často v hromadných hrobech bez jmen.
U severních sousedů hned za hranicí jsou informační tabule o Švejkovi, o jeho cestě na frontu, mapka Švejkovy cyklotrasy, ubytovna Švejkovo, upoutávky jsou na Sanok, kde je Švejkovo muzeum a socha. Je zřejmé, že v Polsku má Josef Švejk a samozřejmě Jaroslav Hašek stále své obdivovatele.
miš