Jednoznačně to byly tři zajímavé dny, přestože počasí zrovna nebylo turistice moc nakloněné. Více než třicetičlenná skupina členů Slovensko-českého klubu z Košic se vydala po stopách svých krajanů do Turce, kteří zde, v malebné kotlině nebo přímo v Martině prožili podstatnou část svého života. A jak to v dnešním rychlém životě bývá, jejich jména jsou téměř zapomenutá i přesto, že pro zemi, kde žili, vykonali kus práce.
Po příjezdu do Martina skupina navštívila malý dům, který se ukrývá v jedné z bočních martinských uliček – Muzeum kultury Čechů na Slovensku. Kdysi před lety byl domovem manželů Horákových. Pani Anna rozená Gašparíková se po absolvování Karlovy univerzity stala jednou z prvních profesionálních historiček na Slovensku. Část života prožila jako knihovnice a archivářka prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka. Její manžel akademik Jiří Horák byl také historikem, věnoval se především folkloristice. Na sklonku života žili v Martině a rozhodli se formou závěti darovat svůj dům Slovenskému národnímu muzeu – Etnografickému muzeu v Martině s představou, že zde bude poskytnuta možnost studia slovenským a českým vědeckým pracovníkům. SNM se rozhodlo vybudovat v tomto domě pracoviště, které tuto ideu naplňuje v modifikované podobě jako Muzeum kultury Čechů na Slovensku. Interiér muzea dýchá atmosférou domácnosti vzdělanců. Jejich život i práci přiblížila návštěvníkům z východního Slovenska odborná pracovnice PhDr. Hana Zelinová, s polovinou české krve – po tatínkovi.
„Zase vím o něco víc. Já se zúčastňuji snad všech těchto turisticko-vzdělávacích akcí a přiznám se, že jsem o mnohém nevěděla,“ komentovala jedna z účastnic. „Ani o tomhle muzeu. A to často jezdím do Vrútok, kde mám příbuzné.“ Nicméně Muzeum kultury Čechů na Slovensku bylo téměř pro všechny novým poznáním.
Kromě stálé expozice jsou zde zpřístupněné různé výstavy. Ta současná má název S batohem přes hory. Návštěvníky z Košic zaujala zejména tím, že to byli právě Češi, kteří podstatně přispěli k rozvoji turistiky na Slovensku a také patřili mezi stavitele a chataře mnohých vysokohorských chat.
Z muzea skupina zamířila na Národní hřbitov v Martině, kde hledala hrob Horákových a také Karla Plicky. Oba hroby našla a také objevila hroby řady významných slovenských osobností.
Druhý den ráno zamířila do Blatnice, vesničky nedaleko Martina. Právě zde, v bývalém Prónayovském zemanském domě, je muzeum s neopakovatelnou atmosférou. Na každém kroku, v každém rohu je přítomná atmosféra vzácné osobnosti. Člověka, který fotoaparátem a kamerou dokázal zmapovat kroje, zvyky, lidi, události, lidové písně…..něco nekonečně vzácného a neopakovatelného, co se už nikdy nikomu nepodaří zachytit – atmosféru zaniknuté doby. V objektu dnes sídlí Muzeum Karla Plicky. Naznačený interiér přibližuje jeho soukromí, osobní předměty, především knihy, fotoaparáty, milované housle. Další prostory jsou vlastně expozicí vzácných fotografií. Přibližně polovina skupiny byli mladí, kteří se věnují fotografování. Ti zůstali fotografiemi zcela okouzleni a nechápali, jak mohl Mistr Plicka tvořit tak technicky dokonalé fotky, když neměl digital ani počítač na zpracování. Život mistra devíti řemesel byl pro všechny fascinující. Nikde jinde se s takovou expozicí nesetkají. Muzeum Karla Plicky v Blatnici je totiž jediné v celém bývalém Československu.
Další den patřil Bystřičce a rodině Masarykových. Od konce 19. století celá rodina tehdy univerzitního profesora Masaryka přijížděla na léto do Bystričky. Vila však byla postavená až v roce 1920 podle projektu architekta Jana Pacla a projekční kanceláře architekta Dušana Jurkoviče. Samozřejmě nejpoutavější byla návštěva této vily, dnes soukromého objektu. Díky pochopení majitele mohla skupina obdivovat vstupní halu i rekonstrukci přízemí. A aspoň pocitově se vrátit o zhruba devadesát let zpátky do dění po vzniku společného státu Čechů a Slováků. Poté partu z Košic přivítala na Obecním úřadě starostka Zdenka Maršalová, která přidala množství dalších informací. Také ji zavedla do základní školy, kde je expozice vzácných loutek, jež dětem kdysi darovala Alice Masaryková, jedna z nejvýznamnějších žen první poloviny 20. století
Tři dny na Turci byly nabité informacemi. „Doma si to ještě přebereme,“ slibovali zejména ti mladší. „U fotek“. Výlet do jiného regionu přinesl všem množství nových zajímavých zážitků. Včetně poznání koutu země kde žijí a také životních příběhů českých osobností, o nichž vědí pramálo.
„Tak musíme jezdit do různých krajů častěji,“ loučili se po zhodnocení akce.
Mají pravdu.
novějšído Fotogaleriestarší