Z každého směru je nepřehlédnutelný. Svou monumentálností, atypičností a krásou. Tyčí se na vrcholu návrší na jihozápadním ostrohu malokarpatského hřebenu nad Dunajem i nad dnešním pulzujícím městem. Během mnoha staletí vzrůstal, měnil svou podobu i upadal až do ruin. V roce 1961 byl vyhlášen za národní kulturní památku.
Bratislavský hrad.
Souboru staveb v historickém areálu Bratislavského hradu dominuje monumentální stavba bývalého královského paláce. Ale ještě staří Bratislavané si pamatují, že do konce padesátých let minulého století trčely nad městem ruiny. Od katastrofálního požáru v roce 1811 téměř sto padesát let.
V sedmačtyřicátém dostal nabídku zúčastnit se konkurzu na místo profesora dějin architektury na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě ing. arch. Alfred Piffl, zanedlouho první děkan Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Stará Bratislava i hradní ruiny ho okouzlily. Začal s brigádnickými pracemi při záchraně Bratislavského hradu, který se podle mínění mnohých v té době měl zbourat, vše dokumentoval v nálezové zprávě a také ve svém deníku. V roce 1957 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva a půl roku vězení. Po propuštění měl značné problémy se zaměstnáním, nesměl vyučovat, nesměl vstoupit ani do objektu hradu.
Působení prof. Piffla v Bratislavě přibližuje dokumentární film Z mého deníku, který připravila košická redakce národnostního vysílání RTVS. Na svého profesora, výborného pedagoga, výtvarníka, archeologa, dokumentaristu, autora téměř šesti desítek básní, zavzpomínali studenti architektury SVŠT, kteří jako první brigádničili v ruinách hradu i rodinní příslušníci.
Film je možné zhlédnout na https://www.rtvs.sk/televizia/archiv/17921/366949#1
miš
Večer po rozpravě o Bratislavském hradě
Alfred Piffl
Lidé nepoctiví o nás roztrušují,
že prý jenom blázni hrady opravují.
Jenže Don Quijoti, za které nás mají,
nevlastní už ani Rosinantu v stáji.
Ale když už to tak u nás musí býti,
tak nechť Bratislavský hrad jim k zlosti svítí.