Tereza Boučková, dcera Pavla Kohouta, obdržela za svou prvotinu Indiánský běh (1988) Cenu Jiřího Ortena. Následovaly knihy Křepelice (1993), Když milujete muže (1995), Krákorám (1998), soubor fejetonů Jen tak si trochu schnít (2004), divadelní adaptace filmu F. Felliniho Silnice (2000), scénář k filmu Smradi (2002) a další scénář Zemský ráj to napohled (2005) získal 1. cenu Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář. Posledním dílem je Rok kohouta (2008), který vyvolal rozporuplné reakce české společnosti. Autorka, před lety propagátorka adopce, vychází z autobiografických situací při výchově dvou osvojených romských chlapců, kteří se vymkli společenským a rodinným normám.
Přestože toto téma nejsilněji rezonovalo v besedě s Terezou Boučkovou v rámci červnového Literárního soirée, autorka sama přečetla ukázky ze své nejnovější knihy Boží a jiná muka, která vyšla jen týden před akcí. Autorská čtení českých spisovatelů spojená s besedou patří k oblíbeným programům SČK.
“Byla jsem pozvaná na čtení do slovenských Košic. Kromě toho, že se v tamním Českém centru o své hosty hezky starají, spolupracují se Slovensko – českým klubem. Zastupuje ho Češka, žijící 40 let na Slovensku, Helena Miškufová. Je záviděníhodné, jak tato energická a kultivovaná žena miluje vše, co je spojeno s Čechy a Čechami, jak léta hledá, nachází, zveřejňuje a obdivuje všechny (dobré) stopy, které na Slovensku – a zvlášť v Košicích – Češi zanechali. Paní Miškufová miluje své češství a je na ně hrdá. Krásný, pro našince nedosažitelný pocit.”
Tereza Boučková
Reflex, červenec 2010
novějšído Fotogaleriestarší