Zhruba třicet současných českých spisovatelů pozval Slovensko-český klub v SR během své existence na autorská čtení a literární besedy do Košic i do jiných měst východního Slovenska. Autoři žijí většinou v Praze, Brně i v menších městech například v Havlíčkově Brodě. Ale zcela poprvé v letošním Měsíci knihy zavítala mezi košické zájemce o literaturu autorka Eva Tvrdá žijící ve Slezsku, která téma některých svých titulů situuje právě do tohoto kraje. A tak se návštěvníci akce navíc dozvěděli něco z historie Slezska.
Proč to nepřiznat – kromě několika účastnic, které ze Slezska pocházejí, ostatní mnoho o historii slezského území nevěděli. Pozorně proto sledovali mapu na obrazovce a vnímali historické rozdíly mezi Těšínským a Opavským Slezskem i Hlučínskem až do současnosti. Z každého slova Evy Tvrdé bylo cítit, že tento region miluje, že důvěrně zná jeho osobitosti a ví, proč jsou mezi jednotlivými oblastmi jisté rozdíly. To potvrdila i vybranými ukázkami ze svých knih. Rovněž zajímavé byly informace o její spisovatelské cestě. Do širšího povědomí se dostala v roce 2005 vydáním knihy Dědictví. Ta spolu s podobně zaměřenými knihami Třešňovou alejí a Okna do pokoje tvoří Slezskou trilogii, v níž autorka popisuje osudy lidí v Hlučínsku od 30. let 20. století do současnosti. Po deseti letech se autorka k tomuto tématu vrátila v knize s názvem Pandořina skříňka. Hrdinka knihy Agáta se vrací z Prahy do Slezska dohledat rodinnou historii, ale dostává se do ostrého konfliktu se světem jejího manžela a jejich dětí. Nicméně Eva Tvrdá má mnohem širší tvořivý záběr, není jen autorkou titulů o Slezsku. To potvrzuje i detektivka Mrtvou neměl nikdo rád, která vyšla jen před třemi týdny.
A jak hodnotí Eva Tvrdá své první autorské čtení na Slovensku? Na svůj facebook napsala: „Vývoz Slezska do Košic se vydařil. Slovensko-český klub si pravidelně zve spisovatele českých knih. Slezsko mělo v Košicích ve čtvrtek premiéru a stalo se velkým překvapením, Hlučínsko pak doslova šokem: jak to, že jsme o existenci Hlučínska vůbec nevěděli? Jsem ráda, že naše teritorium vstoupilo do povědomí i tak daleko od nás. Samozřejmě jsem si prošla Košice, hlavně Dóm sv. Alžběty (nádhera!!!), novou Kunsthalle (závidím, ale snad už se Ostrava taky brzy dočká) a Hrnčiarsku ulicu (milá, něco jako maličká Zlatá v Praze, ale tady jako běžná součást města). Představením Slezské trilogie a toulkami městem jsem samozřejmě dostala impulsy k další práci, tak nějak samy se zodpověděly otázky, jak dál.“