V letošním školním roce podruhé nastoupili žáci v Bystričce u Martina do základní školy, která nese jméno Alice Masarykové, nejstarší dcery prvního československého prezidenta. Právě ona se totiž před téměř sto lety začala zajímat o podmínky školní výuky v obci, která se od konce osmdesátých let 19. století stala letním sídlem rodiny tehdy univerzitního profesora Tomáše Garriguea Masaryka a později zde nechala postavit rodinnou vilu.
„Alice se zvlášť zajímala o sociálně zdravotní a vzdělanostní problematiku na Slovensku a tak je pochopitelné, že se stala tutorkou bystrické školy. Historii jejího zájmu i zásluh podrobně zachytávají stránky školní kroniky,“ uvádí historička PhDr. Hana Zelinová z Muzea kultury Čechů na Slovensku, které sídlí v Martině a dodala: „První zápis na straně č. 5 je nedatovaný, pravděpodobně pochází z roku 1922.“ Tehdy Alice Masaryková darovala staré bystrické škole mnoho různých pomůcek. V následujících letech se usilovala o novou, větší školu, ve které by mohly získávat vědomosti příští generace dětí. V roce 1929 věnovala na výstavbu nové školní budovy 200.000 Kč a tak záměr mohl dostávat konkrétní podobu. Škola byla obci odevzdaná 28. 10. 1930. Na závěr slavnostního programu byla na budově školy odhalená pamětní deska z černého mramoru s nápisem: „Tento príbytok ako vzor slovenskej školy venovala obci Bystričke predsedníčka Čs. Červeného kríža Dr. A. Masaryková, dcéra prvého prezidenta republiky československej Dr. Tomáša G. Masaryka, ktorý i so svojou rodinou v zlých časoch poroby vinul sa k tejto obci i skrze ňu k celému Slovensku s láskou obzvláštnou. Ber fakľu, zažíhaj svetlá, nech sa zem v nebo obráti. Janko Kráľ.“
Zahájením vyučování v nové škole však zájem A. Masarykové o budovu, ani vyučovací proces neskončil. „Samotná Alica viděla, že dětí potřebují i nové učební pomůcky. Tak je koupila. Kromě toho v roce 1932 byla nečekaně tuhá zima, takže zakoupila i topivo pro školu a pravidelně přispívala na mléčnou svačinu pro děti, to znamená 2 deci mléka a krajíc chleba,“ uvedla dr. Zelinová.
Když se doktorce Alici, jak ji v obci nazývali, podařilo dobudovat rodinné sídlo, navštěvovali Masarykovi Bystričku častěji a jejich kontakty se školou se prohloubily. Následně do této turčianské vesnice pak častěji přijížděli další hosté. Například akademický malíř František Trella škole věnoval kromě znaku Československé republiky malovaného na skle také loutkové divadélko s loutkami. Ve školní kronice je v roce 1932 uvedeno: „Pani Dr. Alice G. M. darovala Bystričke novú modernú školu. Pri každej návšteve má vzácny záujem o výchovu, vyučovanie, zdravie detí a ich potreby. Pri prehliadke školskej zeleninovej záhrady prejavila prianie, aby sme zahrali vnúčatkám pána prezidenta v lútkovom divadle, ktoré venoval bystričským deťom akademický maliar F. Trella z Prahy. Mali sme radosť, že im budeme môcť zahrať. Pán prezident so záujmom a svojím typicky krásnym úsmevom sledoval priebeh hry, občas vysvetľoval vedľa sediacemu vnúčatku a deťom. Za ním sediace deti bystričské šťastím snáď ani nedýchaly!“
I v dalších letech až do vypuknutí 2. světové války navštěvovala Alice Masaryková bystrickou školu při každé příležitosti, její návštěvy jsou podrobně zaznamenané na stránkách školní kroniky. Avšak poslední záznam z roku 1948 představuje už jen tři strohé věty. „Pani Dr. Alica Masaryková prišla na Bystričku v prvej polovici mája a odišla 6. septembra. Privítaná bola občanmi i školskými deťmi. Školu navštívila.“ Na prvního československého prezidenta i jeho rodinu se v novém politickém režimu mělo totiž zapomenout.
Bystrička, Martin i celý Turiec měly v životě rodiny Masarykových skutečně významné místo. Na Bystričku vzpomínala Alica v dopisech, které psala své matce z vídeňského vězení, kde byla během 1. světové války zavřená, aby tak byl T. G. Masaryk donucen k návratu z emigrace. Ráda na Bystričku vzpomínala i ke konci svého života v českém sanatoriu pro seniory v Chicagu, kde zemřela. Říkala tam, že na světě nadevše milovala dvě věci, svého otce a svou vlast… Nejstarší dcera prvního československého prezidenta v dobrém zasáhla do života nespočtu lidí. Ta generace pomalu odchází, dalším už její jméno říká málo. Ale v Bystričce, v malé vesničce pod Martinskými hoľami, na doktorku Alici určitě nezapomenou. Zůstává v paměti už i těch nejmladších. Základní škola, kterou navštěvují, nese totiž její jméno.
miš