Každým rokem se pár desítek členů Slovensko-českého klubu v SR vydává po okolí Košic i dalších míst Slovenska s jasným záměrem. Poznávat činnost českých osobností, které v minulosti působily a zanechaly výraznou stopu v kraji od řeky Moravy až po hranici se Zakarpatím. Od bratříků přes osvícence, místa bojů první i druhé světové války k výtvarníkům i jeskyňářům, literátům i botanikům. Letos zamířili na jih nejvýchodnější části Slovenska – jižní Zemplín.
Tento region je před turisty tak trochu schovaný za majestátností tatranských štítů, za Čergovskými a Slánskými vrchy. Je příliš vzdálený od průmyslových center, nicméně má své zvláštní kouzlo nejen pro turisty obdivující panenskou přírodu a vyznavače světoznámého tokajského vína. Cestou se téměř 40 členná skupina zastavila v Borši, kde se v zámečku před 340 lety narodil František Rakoczi II., sedmihradský kníže a šarišský župan, především však vůdce největšího protihabsburského povstání v Uhersku. A i zde našla vazbu na české země. Malý Ferenc byl totiž na příkaz císařského dvora vychováván v českých klášterních jezuitských kolegiích v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci a Praze. Pak už skupina tří generací zamířila na vrch Tarbucka. Gabriel Lešinský z košického pracoviště Muzea ochrany přírody a krajiny v Liptovském Mikuláši cestou přibližoval činnosti jednotlivých českých odborníků, například floristickému výzkumu Tarbucky a Zemplínských vrchů se systematicky věnoval Ing. Vlastimil Mikoláš. Na zkoumání a ochranu ptáků mokřadů se zase zaměřil Ing. Bohuslav Kloubec s Ing. Miroslavem Čapkem. Složení zemské kůry v této části Zemplína zkoumal geomorfolog Viktor Šauer, bádali zde také pražští geologové a paleontologové prof. RNDr. Bedřich Bouček a RNDr. Alois Přibyl.
Do jednotlivých lokalit se pak skupina přesouvala auty. Posléze pod tolika páry bot se zem chvěla, takže hadi i ještěrky rychle hledali úkryt. Ale několik ještěrek přece jen někteří zahlédli, mezi nimi i mladého samečka ještěrky zelené. Pro všechny byla zajímavá místní flóra i fauna. Jen v Národní přírodní rezervaci Tajba, což je mrtvé rameno Bodrogu u Středy nad Bodrogem, byli účastníci akce zklamaní. Právě tady totiž žije ve svém původním prostředí chráněná želva bahenní. Lépe řečeno dožívá. Vlivem klimatu i odvodňování a také chování lidí polosuchá Tajba už pro ni nevytváří vhodné životní podmínky. Žádnou želvu bahenní proto ani nezahlédli. K významným českým herpetologům, kteří přispívali k ochraně právě této vzácné volně žijící želvy bahenní, patří například Ing. Jiří Haleš. Na zkoumání a ochranu ptáků mokřadů se zase zaměřili Ing. Bohuslav Kloubec s Ing. Miroslavem Čapkem.
Jižní Zemplín je totiž ojedinělým zachovalým souborem přirozených lužních lesů, které jsou domovem mnoha výjimečností. Předpokládá se, že zde žije na 90 druhů chráněných živočichů a to už je pro ornitology, zoology i ochránce přírody velké lákadlo. Jména některých českých odborníků jsou v malém biltenu s názvem Objevy českých vědců na Zemplíně, který Slovensko-český klub v SR vydal. To proto, aby účastníci akce nezapomněli, po čích stopách se vydali.
Realizované s finančnou podporou Úradu vlády Slovenskej republiky
– program Kultúra národnostných menšín 2016