Starobylá česká aristokratická rodina Chotků, jejíž přímý předek se připomíná již ve druhé polovině 14. století, přežila až do století dvacátého a vyprodukovala řadu zajímavých osobností, které měly po určitou dobu značný vliv na dění v Českém království, píše v Rodopisné revue, roč. 15, 3, 2013 Pavel Koblasa. Celkem soustředili tito příslušníci rodiny ve svých rukách přes 7.700 hektarů půdy a sídlili na zámcích Kačina, na panství Nových Dvorech, Veltrusy, na panství Jeňoves, Olšov a Velké Březno. Méně se však ví o životě Chotků v království Uherském a tak se početná skupina členů Slovensko-českého klubu v SR v době, kdy kvetou růže, vydala do Dolní Krupé za nejslavnější rodačkou této obce.
Z poutavého vyprávění Aleny Krátke z Hudebního muzea – Slovenského národního muzea se zájemci dozvěděli mnoho podrobností z dějin rodu Brunswikových i uherské větve Chotků. Společná historie začíná rokem 1813, kdy došlo ke sňatku mezi Heřmanem hrabětem Chotkem a Henriettou hraběnkou Brunswick de Korompa, dnes Dolní Krupá. Brunswickové se proslavili jako zdatní národohospodáři a sňatek byl výhodný pro obě strany. Hraběcí sídlo bylo ve velkolepém empírovém zámku, ve kterém dnes sídlí Hudební muzeum, a Chotkové žili bohatým společenským životem. Svým dětem zabezpečovali patřičné vzdělání, např. na klavír měl dceru Hermínu učit tehdy nijak zvlášť známy Ludwig van Beethoven.
Rodostrom uherské větvě Chotků je poměrně rozvětvený, skupinu však zajímala především ta, jejíž jméno je spojeno s růžemi. Marie Henrieta Chotková, která se v Dolné Krupé narodila v roce 1863 jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Pozoruhodný je její životní záliba v pěstování růží. Založila rozárium, které čítalo ve dvacátých letech 20. století na 6000 keřů růží. Nezlomila ji ani pozemková reforma po vzniku Československa. Obchod s růžemi byl velice úspěšný, její katalogy s odrůdami růží byly vyhledávané v celé Evropě, zúčastňovala se různých výstav růží, přednášela na kongresech, publikovala v odborných časopisech. Kromě toho vždy pomáhala chudým a všechny oslovovala „dušenka“. Ale útrapy během 2. světové války a zejména to poválečné nadšení psychicky nezvládla. Její zámek byl za velkého přispění místních vydrancován, kam se poděly obrazy od Tiziana, Rubense, Holbeina, Kupeckého či jiné umělecké artefakty se nikdy nezjistilo. Ani mobiliář se nikdy do zámeckých prostor nevrátil. Pár měsíců přetrpěla v klášteře, kde 13. února 1946 zemřela. Její dobročinnost posléze upadla v zapomnění.
Ale v posledních letech se situace přece jen změnila. Hudební muzeum už 12. rokem pořádá Slavnosti růží na počest hraběnky Chotkové s bohatým programem. A právě těch letošních se skupina členů SČK v SR zúčastnila, prožívala vůni, krásu, akce, průvodní slova i vlastní hudební vystoupení. Rozárium sice neviděla, to už neexistuje, ale růží bylo všude, kam oko pohlédlo. I v mauzoleu, kam byly pozůstatky Marie Henriety před časem převezeny k ostatním členům rodu. A domů do Košic si mnohé ženy odvážely keříček růže se jménem Marie Henrieta Chotková, novou odrůdu, kterou na její památku vyšlechtila německá firma Kordes, s níž kdysi hraběnka spolupracovala.