SK-CZ Klub » Praha a hudba

Archiv

Praha a hudba

 

V rámci letošní vzdělávací akademie s názvem Praha a hudba zamířilo z Košic do Prahy 20 členů Slovensko-českého klubu v SR. Skupina hned zrána, kdy muzea jsou ještě zavřená, zamířila do Černínského paláce, který je jednou z nejvýznamnějších památek českého  a  středoevropského baroka. Dnes je sídlem Ministerstva zahraničních věcí České republiky.
Košičany po velkolepé budově provázela Stanislava Wanatowiczová- Bartošová, kterou si všichni pamatují ještě z doby, kdy působila v Košicích jako konzulka a později jako ředitelka Českého centra. Uvítání proto bylo velice přátelské. Zasvěceně vyprávěla o historii Černínského paláce, jeho slavných i neutěšených obdobích a skupině umožnila nahlédnout do nejrůznějších salonů. Na závěr návštěvy v Černínském paláci účastníci vzdělávací akademie položili kytici květů u busty Jana Masaryka, který jako ministr zahraničních věcí bydlel právě v tomto paláci a zde na nádvoří za dosud nevyjasněných okolností zemřel.
Z Hradčan zamířili do  Památníku Jaroslava Ježka zvaný Modrý pokoj. Je to vlastně původní Ježkův pokoj umístěný v soukromém bytě,  v němž kdysi bydleli Ježkovi rodiče, zařízený ve stylu funkcionalismu, který patří pod správu Národního muzea. Zde si přečetli o životní cestě významného představitele české populární hudby a spolutvůrce slávy Osvobozeného divadla, prohlédli si původní zařízení včetně zajímavých osobních předmětů, diskotéky, knihovny a originálního Ježkova klavíru, na který jeden z účastníků zahrál Ježkovu písničku a ostatní se jako sbor spontánně přidali.
Večer patřil komedii J.-C. Carriera Terasa v  Divadle Bez zábradlí.
Další den zněla rovněž hudba, tentokrát Dvořákova. Sama budova barokního letohrádku zvaném Amerika z počátku 18. století je velice zajímavá a lemuje ji zahrada se sochami Matyáše Brauna. Právě v tomto letohrádku je od roku 1932 Muzeum Antonína Dvořáka. Expozice podrobně přibližuje Dvořákův život, dílo i jeho koncertní a pedagogickou činnost.  Každého zaujalo něco jiného – někoho ukázky rukopisů, korespondence, dokumentů či fotografií, jiného promítaný film a dalšího třeba nástroje a bytové zařízení. Ale všechny Dvořákova hudba. Díky technické vybavenosti si mohli jen pro sebe vybrat neobvyklou nahrávku a ve sluchátkách se zaposlouchat do Dvořákových skladeb.
Pak pod vlivem Dvořákovy hudby si skupina členů SČK vychutnávala pohled z Karlova na rozkvetlou Prahu a poté se setkala s českou spisovatelkou  Věrou Noskovou, která byla loni na besedě v Košicích.
Večer zamířili do Vinohradského divadla, které jen před pár dny uvedlo premiéru s názvem Hašler od Pavla Kohouta. Toto představení o životě písničkáře Karla Hašlera, plné zvratů a emocí, režijně současně zpracované s dnes zavrhovaným vlasteneckým podtónem a výborným hereckým obsazením naši skupinu podobně jako ostatní návštěvníky zcela uchvátilo.
Podle programu vzdělávací akademie následovala návštěva Československého ústavu zahraničního, který letos oslavuje 85. výročí založení. O jeho vznik se zasloužil především prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk, během roků existence byly jeho členy významné osobnosti kulturního života. Předseda ústavu Jaromír Šlápota seznámil návštěvníky se zaměřením instituce, která spolupracuje s českými a slovenskými  krajanskými spolky a sdruženími ve světě a snaží se je podporovat. Pro Slovensko například ČSÚZ zabezpečil vytvoření sousoší T.G.Masaryka a M.R.Štefánika, které od roku 2004 stojí na křižovatce Masarykovy a Štefánkovy ulice v Košicích. Zajímavá byla informace, že v nejbližším období plánuje otevřít pobočku v Bratislavě.
A zase za hudbou. Tentokrát do secesního skvostu – Obecního domu. Nejdříve do Smetanovy síně, kde se dozvěděli mnoho zajímavostí z historie stavby a také pořádání koncertů, následně si prohlédli další sály a salonky. Pocitově to byl skok o století zpátky.
I další den pobytu v Praze se nesl v znamení hudby. Tentokrát skupina zamířila do Českého muzea hudby na Malé straně a prohlédla si stálou expozici hudebních nástrojů s názvem Člověk – nástroj – hudba. Neuvěřitelné množství nástrojů klávesových, smyčcových, dechových, bicích, harmonik i nástrojů lidové hudby a hracích strojků. Některé z nich mají zcela originální a nezapamatovatelné názvy.  K unikátům patří  kladívkový klavír, na který hrál W.A.Mozart v Praze v roce 1787.
V muzeu je právě v těchto dnech  výstava Monarchie – století polky a valčíku. I tuto dobu dám s vějíři a mužů džentlmenů si Košičané vychutnali. Právě tak jako procházku po Karlově mostě, když mířili do Muzea Bedřicha Smetany, aby si připomněli dílo tohoto českého skladatele, jehož tituly jsou stále méně hrány. Doufejme, že  pro většinu národa jméno Bedřich Smetana nebude jen slovníkovým heslem z historie.

 

Helena Miškufová

novějšído Fotogaleriestarší

Top