21. prosince 1920
Milá Ottlo, posílám Ti o sobě zprávu; je určená samozřejmě i rodičům, ale adresuji ji radši Tobě, abys v ní – dřív než ji dáš dál – zmírnila, co by snad bylo nevhodné. Saně mě už čekaly, cesta za svitu měsíce zasněženým horským lesem byla překrásná, potom jsme dojeli k velké, jasně osvětlené budově, která připomínala hotel, ale nezastavili jsme tam, pokračovali jsme v cestě kousek dál k tmavému, podezřele vypadajícímu domu. Vystoupil jsem – na studené chodbě (kdeže je ústřední topení?) pusto a prázdno, kočí musel dlouho křičet a někoho hledat. Nakonec přišlo nějaké děvče a zavedlo mě na první poschodí. Tam byly připraveny dva pokoje, jeden s balkónem pro mě, vedlejší pro Tebe. Vstoupil jsem do pokoje s balkónem a zhrozil jsem se; co je tu připraveno? Zatopeno sice bylo, ale kamna víc smrděla, než hřála. A jinak? Železná postel, na ní neoblečený polštář a deka, dveře na skříni rozbité, na balkón vedou jen jednoduché dveře a ani ty nedoléhají. Pokojská – kterou vnímám jako součást pokoje a tedy ji nesnáším – se mě snaží uklidnit tím, že na co by mi byly dvojité dveře na balkón, jestli nebudu i tak přes den ležet venku a v noci spát u otevřených dveří. …… V tom pokojskou napadlo, jestli bych se nechtěl podívat na vedlejší pokoj (připravený pro Tebe), když se mi ten můj tak moc nelíbí. Skutečně byl mnohem lepší, větší, světlejší, teplejší s dobrou dřevěnou postelí, novou skříní, oknem daleko od postele. Tak jsem tedy zůstal…
Tak začíná první dlouhý dopis Franze Kafky z léčení tuberkulózy v Tatranských Matliarech sestře Ottle, která měla jet původně s ním. Během svého osmiměsíčního pobytu ve Vysokých Tatrách Franz Kafka literárně činný nebyl, věnoval se především léčbě, která spočívala zejména v pití mléka – v jednom z dopisů píše, že má pít mléko 5krát denně a 2krát denně smetanu, ale že s největší námahou zvládá 2,5krát mléko a jednou smetanu. Dále léčba velký důraz kladla na oddech a volné chvíle využíval Franz Kafka na procházky a psaní dlouhých dopisů. Nejvíc jich napsal svému příteli Maxu Brodovi a potom Ottle, nejmladší ze tří sester. To, jak Kafka vnímal léčení, ostatní pacienty, související problémy např. s uvolněním ze zaměstnání se účastníci akce „Franz Kafka ve Vysokých Tatrách“ dozvěděli z literárního pásma přímo u mohyly tohoto pražského německy píšícího literáta. Mohyla, o jejíž existenci málokdo věděl, je v Tatranských Matliarech od 16. května 2001. Výběr z dopisů doplnily informace o jeho rodinném zázemí, tvorbě a nedlouhé životní cestě. Franz Kafka zemřel 3. června 1924 v sanatoriu v Kierlingu nedaleko Vídně a je pohřben na novém židovském hřbitově v Praze – Strašnicích.