Ještě po 140 letech jsou jeho písničky známé. Díky nim jejich autor stále zůstává s námi v zemi, kterou neskonale miloval. Životní příběh Karla Hašlera svým členům i veřejnosti přiblížil Slovensko-český klub v SR v hudebním salonku Veřejné knihovny J. Bocatia v Košicích. I s Hašlerovými písničkami.
Příběh Karla Hašlera začal narozením 31. října 1879 v pražské čtvrti Zlíchov, kde rodina Hašlerových bydlela. Oba rodiče pracovali ve sklárně. Po kom Karel zdědil hudebnost? Asi po matce, která dětem od mala ráda a často zpívala. Ta ale zemřela na tuberkulózu, když Karlovi bylo 11 roků. Po základní škole otec rozhodl, že se Karel vyučí rukavičkářem. Zlákalo ho však divadlo. Po několika letech strávených v kočovných společnostech nejen v Čechách, ale i v jiných městech mocnářství, dostal angažmá v pražském Národním divadle. Během let 1903-1915 si na scéně zlaté kapličky užil řadu velkých hereckých rolí, a zároveň vypomáhal v opeře i baletu.
První veřejné vystoupení jako zpěvák měl v roce 1907. Zazpíval píseň o tom, jak za strahovskou branou, vždy když vyjdou hvězdičky, potají se v šeru schází pan Franz s hezkou pannou Stázi. Píseň se stala přes noc hitem. Poté, co dostal výpověď z Národního divadla, se naplno věnoval písničkám, psaní, kabaretu i herectví. Jeho písničky se stávaly velmi populárními nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli příjemným melodiím a velice často štiplavému obsahu na úkor politiků. V tomto duchu pokračoval i po vzniku nové republiky. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil i nazpíval novou píseň a brzy si ji zpívala celá Praha. Hašlerovy písničky si lidé vzali za své, i když je jim někdy vyčítána jednoduchost. K tomu ale muzikolog Přemysl Rut řekl: „Jednoduchá písnička neznamená blbá písnička. Jde o kvalitu nápadu. A kvalitní nápady Hašler nesporně měl.“
Blížil se osmatřicátý rok. Nacistické Německo bylo vůči Československu čím dál agresivnější. Agresivita narůstala rovněž u sudetských Němců žijících v pohraničí. Jenom do 24. září 1938 vyrazili členové úderných sil sudetských Němců Freikorps vůči Čechům ve třech stovkách případů a způsobili značné materiální škody. O život tehdy přišlo na 110 vojáků a příslušníků Stráže obrany státu, desítky dalších českých lidí byly zraněny. A právě do těchto míst se svými protinacistickými vystoupeními Karel Hašler jezdil. V té době se také velmi kriticky stavěl k tehdejší politice Hradu. Byl sice oddaným českým vlastencem, ale také stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky. Začal proto inklinovat k fašisticky orientovanému sdružení Vlajka, v jehož čele stál Košičanům dobře známý generál Radola Gajda. Avšak podobně jako Sibiřský lev Gajda i Hašler v dalších měsících prokázal své vlastenectví a odvahu.
Karel Hašler zpíval i v přestávkách natáčení filmu Městečko na dlani. Krátce po prvním zatčení ho sice propustili, po pár týdnech – a dalších písňových vystoupeních – však gestapo přišlo opět. Byl vězněn na Pankráci, v Drážďanech a v říjnu 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen s vězeňským číslem T 6581 pro politické vězně. Po dvou měsících tyranie a brutálním mučení zemřel 22. prosince 1941.
Mnoho Hašlerových písniček se zachovalo i do dnešních dnů, za všechny například Po starých zámeckých schodech, Kampak na nás, bolševici, Pětatřicátníci, Dopis ze zákopů, Čí je Praha? Naše!, Topoly a další. Podle později vytvořeného seznamu napsal až tři sta dvacet písniček. K těm nejznámějším bezesporu patří Ta naše písnička česká, kterou si s klubovým Qartettem a hudebním doprovodem na závěr společně zazpívali. A také ochutnali klasické hašlerky nabízené dobově oblečenou Katkou.