„Ty boje byly v souvislosti s první světovou válkou?“ ptal se nenápadně jeden z pětatřiceti účastníků první části projektu Bojovali za celistvost ČSR cestou k pomníku českých legionářů na hřbitově v Medzevě. Nejen on, ale většina měla jen chatrné vědomosti z období bojů o jih Slovenska v první polovici roka 1919. Není divu. Těm, kteří absolvovali základní a střední školy do něžné, se v hodinách dějepisu situace vykládala z opačného politického úhlu a pro ty nejmladší je dění před pětadevadesáti lety něco jako pravěk. Protože zastáváme názor, že člověk by měl znát i historii regionu, v němž žije, pořádá Slovensko-český klub v SR už několik let turisticko-vzdělávací akce pro tři generace svých členů a sympatizantů, kteří mají rádi historii a přírodu. V konkrétním prostředí se totiž historie mnohem lépe vnímá a údaje zapamatují, než na přednáškách v sále.
Akce začala pietní vzpomínkou a úvodními slovy Mgr. Karola Takáče. u pomníku českých legionářů na hřbitově v Medzevě, kde je pochovaných jedenadvacet vojáků legionářského 32. pěšího pluku a ranění zajatci, umučení vojáky Maďarské rudé armády. Tento legionářský pluk je nazývaný také Gardský, protože vznikl během 1.světové války v blízkosti jezera Lago di Garda v severní Itálii z českých zajatců, vojáků rakousko-uherské armády. „Keď som sa pred rokmi kúpal v Lago di Garda, ani v päte som nemal, že práve na brehoch tohto jazera sa sformoval 32. peší, tzv. Gardský pluk českých legionárov, ktorí potom bojovali za celistvosť mladej Československej republiky,“ přiznal jeden z účastníků.
Byly to kruté boje československých jednotek s vojsky Maďarské republiky rad v čele s Bélou Kúnem, které chtěly získat zpět území části bývalého Horního Uherska. Na východním Slovensku nejprudší začaly maďarskou ofenzívou u Salgótarjánu z 20. na 21. května 1919, protože až po linii Salgótarján – Miskolc posunula Nejvyšší válečná rada v Paříži demarkační čáru. Maďarské vojsko zahájilo ofenzívu na celé frontě. V jednotlivých oblastech boje probíhaly systémem ofenzíva-ústup. Podobně i v okolí Medzeva, Štósu, Smolníku, Jasova, kde k nejprudším bojům došlo od 5. do 22. června 1919. Pod tlakem států Dohody se 23. června mezi československými a maďarskými vojenskými jednotkami skončily boje, které začaly prvními srážkami vlastně pár týdnů po vyhlášení Československé republiky. Maďarská vláda po dlouhých poradách přistoupila na příměří, které mělo nastat ke dni 24. 6. v 17.00h.
Pomník v Medzevě byl slavnostně odhalen již v roce 1924 a nutno dodat, že přes značnou a politicky různorodou dobu je stále udržován. Narozdíl od mnohých jiných z té doby. Jen hlavní sloup je již léta poškozen. Na něm je stále původní deska s nápisem (v doslovném znění):
Pútniče, zvestuj svobodnému Slovensku,
že my tu padlí ležíme z lásky k tej,
ktorá chová naše pozostatky.
21 strelcov pěš. pluku čís. 32 Gardský. 19.-21.VI.1919.
Z Medzeva více než 30 členná skupina zamířila do Štósu a odtud na Lastoviččí vrch k velkému dubovému kříži na jižním svahu kopce. Ve výšce 980 m.n m. byl kdysi neznámo kým vztyčen kříž na paměť těch, kteří zahynuli v tomto kraji v bojích v roce 1919. Zajímavé dokumenty o kříži ukázal přímo na místě ostatním účastníkům Ing. Jaroslav Gerhart, který má celý region včetně lázní Štós podrobně zpracovaný. Prozradil také svůj záměr postavit v blízkosti kříže nový sloup s deskou, která by turistům a hledačům kešek ozřejmila významnost místa.
Druhá část projektu Bojovali za celistvost ČSR, která bude v první červnovou sobotu, zavede účastníky po linii bojů v roce 1919 z Kojšovské hole na Trohanku.
novějšído Fotogaleriestarší