SK-CZ Klub » Komenského cesty přes slovenské území

Archiv

Komenského cesty přes slovenské území

Přestávkou v pobytu Jana Amose Komenského v polském Lešně, kde tento reformátor a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů strávil s přestávkami 28 let, byla cesta přes Horní Uhry a působení v Sárospataku (Šarišský/Blatný Potok)

Komenský sám uvedl v životopise, který na sklonku svého života napsal latinsky, že v roce 1650 byl na návštěvě v Skalici, kde se setkal s bratry a sestrami, členy Jednoty bratrské. Odtud jeho cesta vedla do Trnavy, kde se ubytoval v zájezdním hostinci. O jeho pobytu se dozvěděl kalvínský kněz a pozval Komenského k sobě na faru. Během tří dnů se opět uskutečnilo setkání s členy církevního sboru podobně jako v dalších městech – Púchově, Levoči a Prešově. Komenského životopis přeložil z latiny do češtiny komeniolog Josef Hendrich, profesor na Komenského univerzitě v Bratislavě, později na Univerzitě Karlově v Praze.

Cílem cesty přes slovenské území byl Šarišský Potok v dnešním Maďarsku, kam byl Komenský pozván knížecím rodem Rákócziů, aby zreformoval sedmihradské školství, především potocké gymnázium. To se mělo stát pod vedením Komenského vzorovou školou. V reformě školství teoretika pedagogiky podporovala zvláště matka knížete Zuzana Lórántffyová. Díky tomu mohl Komenský dále rozvíjet projekt své pansofické školy a připravovat učebnice, které by napomohly snadnějšímu vzdělávání dětí. Pro studenty napsal několik jevištních her, na kterých si ověřoval svou pedagogickou metodu. Vznikla zde celá řada jeho děl vydávaných česky, latinsky, maďarsky i německy, mezi nimi známá Schola ludus (Škola hrou) i Orbis pictus (Světem v obrazech), která se stala na další dlouhé období používanými učebními pomůckami nejen na potockém gymnáziu. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů. Roku 1651 oddal falckou princeznu Jindřišku Marii se Zikmundem Rákoczim, mladším synem knížete Jiřího Rákócziho. Jejich náhlá smrt však oslabila pozici Komenského na gymnáziu, navíc leniví žáci se jen neradi přizpůsobovali nárokům pedagoga a uherští kolegové se ke Komenského aktivitám stavěli značně nevraživě. Tak se Jan Amos v roce 1654 rozhodl vrátit zpět do Lešna. V Šarišském Potoku stojí od roku 1970 v parčíku na nádvoří tamější univerzity Komenského busta.

Cestou zpět do Lešna se zastavil v Markušovcích nedaleko Spišské Nové Vsi na pozvání rodiny Máriássyových, kteří mu nabídli trvalé místo na jejich škole s tím, že by zde mohl dál vědecky pracovat. Tehdy na této škole pro zemanské syny vyučoval kněz českých bratří Mikuláš Molitor, který by také uvítal kolegiální působení posledního biskupa Jednoty bratrské. Nicméně rozhodnutí J. A. Komenského vrátit se do Lešna bylo pevné.

A ještě jedna zajímavost: Knihu Všenáprava vlasti podepsal Komenský široce: Jan Amos Szeges Nivnický, po otci nazvaný Komenský. Moravu považoval za svou vlast a češtinu za svůj rodný jazyk. Sám sebe v knize Opera omnia didactica charakterizoval „původem Moravan, jazykem Čech a povoláním teolog“.

miš

Top