Podle odhadu se na naší planetě stále mluví zhruba 6000 jazyky. Přitom za života posledních tří generací zmizelo z tohoto počtu více než 200 jazyků. Evropská unie má v současné době 24 úředních jazyků, ale okolo 40 milionů osob hovoří více než šedesáti původními regionálními a menšinovými jazyky.
Abychom si připomněli význam své mateřštiny v souvislosti s kulturní rozmanitostí a unikátností, vyhlásila UNESCO v roce 1999 Mezinárodní den mateřského jazyka. Celosvětově je tento den uznávaným od roku 2008 a připadá na 21. února. Podnětem pro pochopení významu jazyka při zachování kultury byla podle portálu svetyliteratury.cz v roce 1952 demonstrace studentů několika vzdělávacích institucí, mezi nimi třeba Dhaka University, Jagannath University či Dhaka Medical College. Studenti se dožadovali uznání svého mateřského jazyka – bengálštiny, jako jednoho ze dvou národních jazyků. Čtyři studenti, kteří demonstrovali za uznání bengálštiny v dnešním Bangladéši, střet s policií nepřežili. Proto se tento den stal symbolem všech jazyků světa.
Historie mnoha menších zemí světa by v souvislosti s jejich jazykem rovněž mohla potvrdit tvrdé zásahy. Česko nevyjímaje. Dnes je čeština každý rok bohatší zhruba o 700 nových slov. Pocházejí buď z cizích jazyků, nebo vznikají v důsledku rozvoje moderních technologií. A podobně jako do slovenštiny přecházejí čechizmy, tak v češtině je celá řada slovenských slov. Některé se už vžily, jiné „trhají uši“. Jako například v poslední době často používané „zaobírat“ namísto českého „zabývat“, „přívarek“, „podujetí“ a celá řada dalších výrazů. Ze světa politiky pochází další trend současné češtiny – přecitlivělost. Z obavy, aby snad nedošlo k urážce kohokoli, hledají Češi stále častěji neutrální a korektní výrazy. Některé z nich znějí i dost komicky. Asi by se ochránci a tvůrci češtiny z doby národního obrození nestačili divit dnešnímu jazykovému projevu. Pro člověka citlivého na jazyk je přímo balzámem četba děl třeba Karla Čapka, Ivana Olbrachta a dalších.
Jisté je, že jazyk je jedním ze základních nástrojů pro uchování a rozvíjení národní kultury. Ať si to uvědomujeme či nikoliv, čeština je krásný jazyk. Prý i Jan Werich říkal, že červeňoučké jablíčko se dá říci jen v češtině. A co takhle slovní rozcvička moderátorů Strč prst skrz krk.
miš