Každý rok v květnu se u pomníku dvou československých policistů v sopotnickém údolí nedaleko Košic setkávají členové různých základních organizací Klubu českého pohraničí z Česka i Slovenska. Členové Klubu, bývalí příslušníci Sboru národní bezpečnosti, pohraničníci i příznivci vzdávají čest kolegům, kteří v těchto místech 4. května 1948 padli v posledních bojích s banderovci na východním Slovensku. Letošní vzpomínka byla vzhledem k omezením kvůli pandemii koronaviru pouze v režii slovenských organizací.
“Právě jejich družstvem velitel třetí čety, strážmistr Pospíšil, přehradil zastrčenou dolinu se starým Prokopovým mlýnem a úzkou, vodami vymletou cestou. Padala tma. Mlýn už sotva bylo vidět. Po linii šel rozkaz: nekouřit, nemluvit, hlídat všechny přístupy do údolí. Prošek s Polákem zalehli za terénní vlnu, na pět kroků od cesty. Kousek před nimi si našel místo strážmistr Kozel. Tři metry nad svahem zalehli samopalníci Reh a Purkrábek. K družstvu se připojil velitel Pospíšil. Hodinky ukazovaly rovných 22.00 hod, když se ozvalo smluvené syknutí. Prošek! Před nimi cosi bylo. Zvěř? Člověk? Podezřele praskla větvička. Opět ticho. Potom něco jako krok. A opět praskla větev. Kozel nevydržel. Vykřikl: Stůj! Kdo tam? Všechno ztichlo, i praskot, i kroky. Banderovci. Kozel bez váhání vypálil. Nocí zahřměl první výstřel. Odpověď přišla hned. Neviditelní střelci vychrlili na obránce krupobití střel. Hned první střely zasáhly Poláka i Proška, byli ranění celí v krvi, ale živí. Svlékli je z uniforem, stáhli jim holínky a ticho přetrhly zlověstné výstřely. Bezmocné zajatce dobili bandité ranou do týlu. Poslední naše padlé v této nemilosrdné, podivné válce.“ Tak popisuje Bohuslav Chňoupek ve své knize Banderovci střet v sopotnickém údolí. Na pomníku, kde se řeka Sopotnice vlévá do Hornádu, jsou uvedena jména dvou příslušníků Sboru národní bezpečnosti strážmistra Emanuela Poláka z českého města Klatovy a strážmistra Jozefa Proška, který pocházel z obce Dovhe na Podkarpatsku, ve 2. světové válce bojoval v 1. československém armádním sboru a pak vstoupil do řad československé policie. Oba zahynuli při přestřelce s menšími skupinami banderovců, které pronikaly z Ukrajiny přes Polsko a Československo, terorizovaly obyvatelstvo a snažily se dostat do rakouské nebo německé okupační zóny USA.
Pomník se před pár lety stal terčem vandalů a z vedlejší tabule zmizel informační text. Ale byl očištěn a stále je připomínkou masakrů slovenských občanů, převážně židů, představitelů státní správy i Poláků a Čechů na Volyni.
(miš)
