Irena Obermannová, absolventka pražské FAMU, česká spisovatelka a scenáristka, vydala na 15 knih (nejúspěšnější Deník šílené manželky, přeložený do maďarčiny, němčiny, polštiny a zfilmovaný), napsala několik rozhlasových her, je autorkou scénáře Ordinace v růžové zahradě a námětu televizního seriálu Ulice, do vysílání ČT je připravený její 16dílný seriál Elixír mládí. Letos vydala knihu básní Moje duše na cibulce. K ní napsala:
Dala jsem sama sobě dárek a ráda bych ho dala i ostatním.
Doufám, že z něho budou mít stejnou radost jako já.
Od dětství píšu básničky, ostatně jako každý, jenomže většina lidí z toho vyroste.
Mně to potěšení zůstalo.
Vrzám si básničky do svých knížek, cudně je píšu na papírky se seznamem věcí na nákup, strkám je do krabičky od bonbónů.
Píšu je hlavně v kuchyni, když něco vařím nebo smažím, proto jim říkám Moje duše na cibulce.
Teď jsem se osmělila své básničky vydat.
Je mi čtyřicet devět let a mám nejvyšší čas dělat si radost.
A také dělat radost ostatním.
Štíhlá blondýnka, česká spisovatelka a scenáristka Irena Obermannová, absolventka scenáristiky na pražské FAMU, působí něžným až bezbranným dojmem a jaksi zasněně se dívá na svět. Vydala na 15 knih, z nich byl nejúspěšnější Deník šílené manželky, který byl přeložený do maďarštiny, němčiny, polštiny a také byl zfilmovaný. Napsala několik rozhlasových her, je spoluautorkou scénáře některých dílů televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě vysílaného v české televizi Nova, který se v od slovenského seriálu trochu liší. Také je autorkou námětu televizního seriálu Ulice, do vysílání České televize je připravený její 16dílný seriál Život je ples. Posledními vydanými tituly jsou knihy básniček Moje duše na cibulce a deníková Tajná kniha. O nich – a samozřejmě nejen o nich – vyprávěla Irena Obermannová na besedě v Prešově a druhá byla mezi krajany a ostatními zájemci o českou literaturu v Košicích. Irena Obermanová byla vůbec poprvé na východním Slovensku, bylo pro ni nové i setkání s krajany.
Název útlé knížečky s názvem Moje duše na cibulce.možná tak trochu evokuje kuchařskou knihu. Ale autorka v ní vysvětluje: „Dala jsem sama sobě dárek a ráda bych ho dala i ostatním. Doufám, že z něho budou mít stejnou radost jako já. Od dětství píšu básničky, ostatně jako každý, jenomže většina lidí z toho vyroste. Mně to potěšení zůstalo. Vrzám si básničky do svých knížek, cudně je píšu na papírky se seznamem věcí na nákup, strkám je do krabičky od bonbónů. Teď jsem se osmělila své básničky vydat. Je mi čtyřicet devět let a mám nejvyšší čas dělat si radost. A také dělat radost ostatním.“
Poslední vydanou publikací je Tajná kniha, ve které autorka vypráví o vášni pociťované k významnému muži, ale nejenom o tom, i o dnešní Praze, o stavu české společnosti a o ovzduší v ní. S novou komplikovanou láskou musí hrdinka řešit i předchozí, také nejednoduchý vztah se ženatým mužem, s nímž prožila mnoho let a konečně se smířila se všemi omezeními, která takový milenec přináší. Formu deníku zvolila Irena Obermannová z důvodů uměleckých a události svého života i několika blízkých osob zachytává v časovém období od Hromnice po Hromnice. Dominantním je pak vztah k Největšímu Čechovi. Ten evokuje konkrétní postavu. O své tvorbě, knihách i o Tajné Irena Obermannová hovořila s autorským nadhledem na obou besedách – v Prešově i Košicích.
novějšído Fotogaleriestarší