S velkou vděčností bychom rádi položili kytici nebo kamínek u hrobu české osobnosti, která se výrazně zapsala do kulturního a společenského života prvorepublikovýchKošic. A zavzpomínali, co všechno je schopný vykonat jeden člověk. Tou osobností je JUDr. Josef Polák, ředitel Východoslovenského muzea v letech 1919 – 1938. Žel, hrob nikde nemá.
Poté, co Košice v listopadu 1938 připadly k Maďarsku, musel svoje milované město jako osoba nežádoucí opustit, vrátil se doPrahy, navzdory vlastnímu ohrožení se zapojil do odboje, gestapem byl zatčen v srpnu 1944 a s transportem odeslán do Osvětimi. Podle slov spoluvězňů byl J. Polák zařazen do posledních pochodů smrti 18. a 19. ledna 1945. Pak někde během pochodu životní cesta nadšence umění s velkým kulturním nadhledem končí. U bran nacistického koncentračního a vyhlazovacího táborase první jednotky Rudé armády objevily odpoledne 27. ledna 1945.
Před pár dny košický Korzár v rubrice „Košice pred sto rokmi“ uveřejnil rozhovor s Josefem Polákem, který 16. ledna 1920 přinesly noviny KassaiNapló.Tehdy v nové funkci působil rodák ze sousedství pražského židovského Josefova necelý rok. Ale bez mzdy. Přitom s nadšením sháněl do muzea nové exponáty, které kupoval za peníze z věna své ženy.
Celý rozhovor uvádíme v rubrice Osobnosti.
miš