Navzdory nepříznivému počasí přišla skupina 16 členů Slovensko-českého klubu v SR k sousoší Tomáše Garrigua Masaryka a Milana Rastislava Štefánika v Košicích, aby si připomněla 166. výročí narození prvního československého prezidenta.
V úvodu Eva Balušíková recitovala část básně S. K. Neumanna Pozdrav Tomáši G. Masarykovi. Poté Helena Miškufová přiblížila průběh narozeninových oslav v rodině Masarykových, které byly podle pramenů velmi prosté a intimní. Děti dávaly tatínkovi šest červených růží, protože Masaryk měl červené růže nejraději. Každá růže byla za jednoho člena rodiny, tedy maminka a pět dětí, včetně Eleonory, která ve čtyřech měsících zemřela. Děti někdy napsaly tatínkovi přáníčka. V jednom zachovaném přál Jan Masaryk otci všechno nejlepší, aby ještě dlouhá léta živ a vesel byl. Ale že by se nějak honosně oslavovalo s bohatým menu včetně dortu a alkoholu známo není. Po vzniku republiky byly oslavy narozenin prvního prezidenta celostátní událostí. Ale TGM jim neholdoval, uznával je však jako formující prvek nového státu a zúčastňoval se na nich. Velkolepé oslavy prvního muže státu však měly i své odpůrce, někde byla pošpiněna vlajka, jinde vyjádřen nesouhlas s Československou republikou, nesouhlasná slova odzněla i z kazatelny v katolickém kostele. I příznivci TGM podporovali názor, že by lidé měli více číst Masarykova díla a tak více poznávat svého prezidenta, než jednou za rok přijít na oslavné veřejné shromáždění.
Organizátoři vzpomínkové akce v Košicích položili k bustě TGM kytici květů. Záměrně zvolili červené růže, ale k „rodinným“ šesti přidali ještě jednu. Za sebe. A v souvislosti s výročím narození prvního československého prezidenta se účastníci shodli, že i pro dnešního člověka je důležité znát historii svého města i státu, podíl osobností v dějinách. Třeba i proto, aby uměl situace – například i výsledky voleb – vidět v souvislostech.