Vcházíme do hřbitova na vyvýšině nad městem Tisovec. Míříme až na druhý konec hřbitovního areálu. Právě tam pod vysokými stromy se bělají obrubníky nově upravených hrobů v poměrně velkém ohrazeném prostoru. Ano, právě tady jsou pochováni českoslovenští vojáci a legionáři, kteří padli před 102 lety při bojích o Slovensko. S pietou umísťujeme československé vlaječky, které tito mladí muži vlastně ani nepoznali a také věneček s českou trikolorou. Z reproduktoru pouštíme původní československou hymnu, kterou od školních roků dobře znají účastníci této poznávací akce. Někteří se zpěvem tiše přidávají, jiným se v očích zaleskly slzy. Zvláštní chvíle pro zamyšlení o době před tolika lety, o které se dnešní mladí ve školách pramálo dozvědí a ti starší si pamatují úplně opačný výklad dějin.
Mladý historik Mgr. Viktor Brádňanský líčí, jak v tomto kraji probíhaly boje o udržení celistvosti jen několikaměsíční společné republiky. „Málokdo si dnes uvědomuje, že dnešní hranice Slovenska nejsou samozřejmostí, že se o jejich podobu muselo tvrdě bojovat. První boje vypukly hned po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918, kdy československé vojsko začalo z Moravy obsazovat slovenské území a ne všude bylo vítané. Po mnohých bitvách bylo Slovensko koncem ledna 1919 obsazené. Klid však dlouho netrval. V Maďarsku se k moci dostal Béla Kun, v Maďarské republice rad byla založena maďarská Rudá armáda, která začala dobývat regiony Horních Uher. V květnu a červnu 1919 došlo k vojenskému konfliktu známému jako boj o Slovensko, bolševický vpád či maďarsko-československá válka,“ začal objasňovat tu nepříliš známou dobu nadšenec a iniciátor obnovy pomníků V. Brádňanský. Podrobně také vylíčil situaci v Tisovci, ukazoval po okolních vrších postupy bojových jednotek, které pro československé vojsko nebyly vzhledem k slabému vybavení a malému počtu vojáků vždy úspěšné. Připomněl i bitvu u Badína (kde stojí od letošního roku obnovený pomník i s informační tabulí), která je považovaná za jeden z klíčových momentů bojů o Slovensko v roce 1919 a také následnou úspěšnou ofenzivu generála Josefa Šnejdárka u Banské Štiavnice, Zvolena i zde u Tisovce.
Další cílem je hřbitov města Revúca. Přesněji zdevastovaná část hřbitova, kde se dnes již nepohřbívá. Celá skupina s neskonalým úžasem obdivuje téměř detektivní práci mladého historika a jeho malé skupinky, jak mohla najít relevantní informaci k tak zničenému pomníku. „Ale brzy bude opravený i s pamětní deskou podle fotografie původního pomníku,“ končí své vyprávění o bojích v okolí a historii objasňování pomníčku, kde odpočívá Moravan Antonín Doležel. Podobně jako v Tisovci i zde pokládáme věneček, pouštíme hymnu a zapalujeme svíčku.
O několik desítek kilometrů dál v Hucíně se tato situace opakuje. S tím rozdílem, že zde skončily sny legionáře z Itálie Antona Habry. Také v okolí Hucína v roce 1919 probíhaly tuhé boje. Pro silnou palbu se spolubojovníci nemohli dostat ke hřbitovu, proto kolegu ve zbrani Antona Habru pochovali během bojů na místě, kde 20. června 1919 padl. Jeho hrob byl kdysi v poli nad obcí, ale vesnice se rozrůstala o nové domy a tak torzo pomníčku je dnes hned za jednou z bytovek. Podle slov Mgr. Viktora Brádňanského se i tento zničený objekt dočká obnovy, jen co se jim podaří získat potřebnou sumu. K překvapení skupiny předpokládá, že by to mohlo být již příštího roku. To ale není všechno. Plánují obnovu i dalších zapomenutých válečných hrobů z roku 1919 v regionu Gemer-Malohont, např. v obcích Kameňany, Plešivec, Teplý Vrch, Lenka… Na závěr V. Brádňanský připravil pár zajímavých dobových artefaktů, které se jim podařilo získat. Šly z ruky do ruky.
Ti mladí muži, kteří v bojích o Slovensko padli, měli jistě velké plány, co budou dělat, až se z Velké války vrátí domů. Ale spolu s dobrovolníky neváhali nasadit a obětovat své životy za nově vzniklý samostatný stát Čechů a Slováků. Během dvou měsíců jich přes tisíc padlo a na 3 700 bylo raněných. Na konci června 1919 byly lesy a pole jižního Slovenska už bez rachotu kulometů i bojů na bodáky. Maďaři uznali Trianonskou mírovou smlouvu, která po první světové válce stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska. Válka konečně skončila.
miš