Kdo doma vaří pro řekněme čtyřčlennou rodinu umí pochopit, že navařit nejméně 10 litrů polévky není jen tak. Připravit takové množství byla podmínka organizátorů Polévkového festivalu na závěr týdenního košického festivalu Rozmanitost. Eva Balušíková a Vanda Čičváková, členky našeho klubu, se rozhodly pro typicky českou bramboračku a nutno dodat, že se úkolu zhostily velice dobře. I přesto, že každá by ji sama vařila asi trochu jinak. „Trochu jsem ji vylepšila,“ tajemně pronesla E. Balušíková. „Je to rodinný trik, na zahuštění místo jíšky nebo mouky jsem použila pórek dušený na másle, který jsem pak s vařeným bramborem,“ upřesnila. Jednoznačně to bramboračce dodalo na jemnosti.
Ještě před oficiálním zahájením Polévkového festivalu přicházeli k našemu vyzdobenému stánku první ochutnávači. Protože splňovali podmínky – měli zakoupený hlasovací lístek, už jim V. Čičváková nalévala předepsané množství. Byly chvíle, kdy skoro nestíhala, protože u stánku Slovensko-českého klubu v SR se zastavil skoro každý. Někteří žádali recept, prý co ji tak zjemňuje. A tak kolem třinácté hodiny byla várnice s více než 10 litry bramboračky prázdná. Zůstaly jen tři porce pro členy poroty v čele se šéfkuchařem Jaroslavem Žídkem. Porota si však dávala načas a pak až více dvě hodiny po oficiálním začátku zcela neohlášeně přišla k českému stánku jako prvnímu. Tak se stalo, že bramboračka neměla servírovací teplotu, což J.Žídek komentoval slovy: „Je naprd – studená. Ale stačí ohřát a bude výborná“, zasmál se a dodal „přijdu ještě“. Později při rozhovoru vyjádřil uznání naší bramboračce, kterou má také velice rád a doma u Žídků (v Maďarsku, kde bydlí) ji prý docela často vaří. Ocenil zejména způsob zahuštění, co obě naše kuchařky potěšilo.
Na Polévkovém festivalu mohli návštěvníci ochutnat zhruba 30 nejrůznějších polévek, od těch všeobecně známých a typických – kromě bramboračky také bulharskou fazolovou polévku, rusínskou mačanku, ukrajinský boršč, polský žurek, k těm méně známým, třeba francouzské, syrské, peruánské a spoustě dalších. Údajně byli i borci, kteří ochutnali dvacet polévek, co představuje dva litry mixu do žaludku. Prvenství porota přiřkla kopřivové polévce. A jako bonus provázel festival kulturní program různých národností.
Festival Rozmanitost a tedy i Polévkový festival připravil projekt SPOTs, který organizuje program ve výměnících a tak se snaží dostat kulturu ze středu města do jeho okrajových a obytných častí. Programový manažér projektu Pařížan Christian Potiron, který již 10 roků žije na Slovensku, z toho 4 roky v Košicích, může být spolu s celým týmem spokojený. „Hlavní myšlenkou Polévkového festivalu bylo spojit různé národnosti žijící v Košicích na akci přeneseně u jednoho stolu, ochutnat polévku druhých a prezentovat se tou svou. Nějak mi v Košicích taková akce chyběla. Ale přiznám se, že takový zájem jsme ani nečekali,“ prozradil nám. A protože odezva byla příznivá, bude Polévkový festival i příští rok, kdy se Košice stanou Evropským hlavním městem kultury.
novějšído Fotogaleriestarší