Čechů a Moravanů, kteří si zanotují některou z východoslovenských lidových písní, je jistě celá řada, ale těch, kteří se rozhodli ji uchovat pro další generace, není mnoho. Ani Slováků. To potvrdila muzikoložka PhDr. Dita Marenčínová když uvedla, že lidová píseň z východního Slovenska nebyla v minulosti středobodem sběratelského zájmu a popravdě je tomu tak dodnes. „Toto moje tvrzení dokumentují vydané sbírky, v nichž jsou zastoupené jen velice skromně, ve viditelném nepoměru k ostatním oblastem, přestože východní Slovensko je svými rozměry největší oblast a oplývá nesmírným bohatstvím lidových písní.“
Ve své přednášce se zaměřila na dvě české osobnosti – Oldřicha Hemerku, který prožil na východním Slovensku celý svůj tvořivý život a Josefa Emanuela Jankovce, který na Zemplíně strávil deset let už v důchodovém věku.
Po absolvování pražské Varhanní školy, kde mimochodem byl jeho spolužákem J. B. Foerster, se jednadvacetiletý O. Hemerka přistěhoval na území dnešního Slovenska – do Bardějova (r. 1883) a převzal místo organisty a regenschoriho v kostele sv. Egídia. Od roku 1899 už působil v košickém Dómu sv. Alžběty jako organista a regenschori, co v té době byl i umělecký post. Jeho hudební život byl značně rozsáhlý, my zůstaneme jen u jeho zájmu o lidové písně. S jejich sběrem začal v obcích v okolí Bardějova. Šarišskou lidovou píseň zapisoval, snažil se i o věrohodný zápis šarišského nářečí, se všemi slohami jak mu je zpívali místní obyvatelé. Později je upravoval pro sbor, sólový hlas s klavírním doprovodem, nebo jim dal instrumentální podobu. Do českého časopisu Dalibor zaslal příspěvek s názvem „Něco o slovenských písních v Uhrách“. V Ivančicích u Brna Hemerkovi vydali 4 sešity harmonizovaných slovenských lidových písní „Rozmar Slováka“.
Druhý český sběratel Josef Emanuel Jankovec sbíral lidové písně ještě během svého pracovně aktivního života na Kladensku. Když se koncem dvacátých let minulého století přestěhoval do Michalovců, kde jeho zeť Josef Šaloun byl ředitelem prvního slovenského Gymnázia a dcera Ludmila zpívala zemplínské písně na různých vystoupeních, znovu se projevila jeho sběratelská vášeň. Sesbírané písně Zemplína odevzdal roku 1935 Slovenskému výboru Štátneho ústavu pre ľudovú pieseň. Jeho práci veřejně ocenil i prof. Dobroslav Orel a vysoko hodnotil český skladatel Vítězslav Novák. Kromě zemplínských J. E. Jankovec našel a zapsal také 45 vystěhovaleckých písní, většinou o Americe.
Byla to velice zajímavá a precizně připravená přednáška, kterou doplnilo pěvecké Quarteto ukázkami některých šarišských a zemplínských písní. Ty z archivního souboru O. Hemerky pro ženské kvarteto upravil slovenský hudební skladatel Jozef Podprocký, předseda Hudební společnosti Hemerkových, který se této akce osobně zúčastnil.