Tradiční předvánoční koncerty Slovensko-českého klubu v SR mají každý rok jiné hudební zaměření, jsou vždy na jiném místě, ale záměr mají společný – zpomalení v této hektické době, přiblížení významné české osobnosti, příjemnou atmosféru a na závěr popovídání si s přáteli. Letošní dramaturgii koncertu Krása písně zaměřila klavíristka Julie Grejtáková na zřídkakdy uváděnou písňovou tvorbu českých a slovenských skladatelů v podání sólistů oper Slovenského národního divadla – Jitky Sapara-Fischerové, Národního divadla v Brně – Romana Hozy a Národního divadla moravskoslezského v Ostravě – Veroniky Holbové, košických konzervatoristů a prešovského sboru Iuventus Paedagogica.
Koncert se konal v historickém sále Východoslovenské galerie a zahájil ho sbor mladých žen Iuventus Paedagogica, který vede sbormistryně Tatiana Švajková. Poté příjemně plynuly jednotlivé písně podle programu doplněné moderátorským textem. Letošní osobností, kterou v rámci koncertu Helena Miškufová přiblížila, byl skladatel, dirigent a klavírista Ladislav Holoubek. Přestože bývá označován za Trnavana, Košice si oblíbil a považoval je za své město, protože žilo takovým rytmem života, který odpovídal jeho naturelu. S Košicemi spojil osmnáct roků svého života. Narodil se však v Praze v roce 1913 a na dětství prožité během první světové války neměl zrovna nejlepší vzpomínky. Tatínek totiž musel narukovat, byl zraněný a z vídeňského lazaretu se vrátil až v roce 1919. Všechna tíha starostí o rodinu byla na upracované mamince. Do Trnavy jeho otce Václava Holoubka, který se chtěl stát novinářem, pozval kamarád z vojny a tak se v roce 1920 Holoubkovi přestěhovali. Ladislav po maturitě spojil svůj život se slovenskou operou, dirigováním a složil také několik cyklů písní, symfonických děl i filmovou hudbu. Skladatelské dílo Ladislava Holoubka je skutečně rozsáhlé. V Košicích působil dvakrát. Poprvé na postu uměleckého ředitele a dirigenta opery, během tří let změnil operní repertoár a podstatně se zvýšila úroveň košického souboru. Období svého druhého působení v Košicích sám nazval „slunečným, jehož jas jenom chvílemi zaclonila mračna nevděku některých sólistů“. Inu, takový už je život… Zemřel v roce 1994 v Bratislavě. Nicméně Košice na L. Holoubka nezapomněly, o čem svědčí pamětní deska na historické budově divadla.
Ukázky z písňové tvorby A. Dvořáka, V. Figuš-Bystrého, L. Holoubka, I. Hrušovského, L. Janáčka, J. Křičky, Z. Lukáše, M. Schneidra-Trnavského, E. Suchoně a B. Urbance návštěvníci ocenili dlouhým potleskem standing ovation.
Kromě členů Klubu se na koncertu zúčastnili i další hosté, mezi nimi hudební kritička PhDr. Dita Marenčínová, která ve své recenzi kromě jiného uvedla: „Pozoruhodným a príjemným hudobným prekvapením bol aj malý komorný koncert, ktorý Klub usporiadal v sále Východoslovenskej galérie v Košiciach. Zaujal ma na dva razy svojou štruktúrou: dramaturgickou pozornosťou, venovanou piesňam slovenských a českých autorov a následne sólistami, ktorí ochotne pricestovali do Košíc z Čiech, či Bratislavy, doplnení spevákmi domácimi, ku ktorým sa pridružil aj komorný ženský zbor. Pri počúvaní tohto interpretačne, aj výberom piesní poslucháčsky príjemne plynúcim piesňovým koncertom mi napadlo, že piesňová tvorba dvoch krajín niekdajšieho spoločného štátu je koncertne, na slovenských pódiách zastúpená, ak vôbec, tak len mizivo, na rozdiel od štátov susedných…“