Jsou sice umělé, ale i na sněhu voní člověčinou. Vlčí máky přiložila k ostatním květinovým pozdravům členka našeho klubu ze skupinky turistů v poslední den loňského roku jako symbol úcty a paměti těm, kteří zhruba po sedmi měsících existence nového společného státu Čechů a Slováků padli za jeho celistvost.
Bylo krvavé to pozdní jaro 1919. Vládl tehdy politický a společenský chaos, zájmy místního obyvatelstva se střetávaly se zájmy Prahy, Budapešti a dohodových mocností, které vytýčily hranice nové republiky. Právě o ně se na jihu a jihovýchodě slovenského území po skončení Velké války znovu bojovalo. Jedním z míst urputných bojů v červnu 1919 bylo okolí Košické Belé. Velké ztráty byly na obou stranách. Příslušníci 1. praporu 30. pěšího pluku Aloise Jiráska z Vysokého Mýta hned po bojích v roce 1919 postavili zde na Železném vrchu kamennou mohylu s tabulí, na které byla uvedena jména padlých kamarádů s dodatkem „Vy všichni, kdož přijdete z Čech, zvěstujte krajanům, že my zde mrtví ležíme, jak zákony kázaly nám. My, kteří živí zůstali, vám na věčnou upomínku postavili tento pomník.“
Po pěti letech neznámí odpůrci státu mohylu na Železném vrchu zničili. Ale u příležitosti 10. výročí bojů byla obnovena. Stála zde i během 2. světové války, v podstatě na maďarsko-slovenské hranici. Zničena byla až začátkem 60. let při stavbě televizního vykrývače. Avšak žáci Základní školy v Košické Belé s učitelkou Irenou Benckovou těžkou litinovou tabuli tehdy zachránili. Byla pak znovu osazena do nové mohyly slavnostně odhalené 29. října 2000.
Stále nové květinové pozdravy vyjadřují úctu současníků.