Každý rok zamíří skupina Slovensko-českého klubu v SR do některého českého či moravského regionu, aby si připomněla jeho osobnosti, historii i přírodní zajímavosti. Letos v září zamířila dvacítka členů klubu do Litomyšle a okolí.
Už ubytování v hotelu Zlatá Hvězda, kde žila v posledních měsících svého života Božena Němcová, byl zážitek. Některé pokoje jsou totiž věnovány litomyšlským osobnostem nebo událostem a tak například v pokoji Dobromily Magdaleny Rettigové tvoří výzdobu měděné pánvice, kafemlýnek a další kuchyňské potřeby. Po dlouhé cestě vlakem dobře padla procházka po hřbitově, kde účastníci vzdělávací akademie našli hroby slavných osobností i výtvarně zajímavé náhrobky. Odtud zamířili k rekonstruovanému barokní chrámu Nalezení sv. Kříže, kde je navíc překvapila velice zajímavá expozice výtvarníka Daniela Pešty. Klášterní zahrady u bývalého piaristického kláštera s květinovými záhony a bazénem se sousoším od Olbrama Zoubka dokreslily zážitkový podvečer.
Poznávat město s průvodcem bylo programem dopoledne druhého dne a odpoledne se vydali na renesanční zámek s unikátní sgrafitovou výzdobou. Zámecký areál letos slaví 20. výročí zápisu na Seznam UNESCO. Kouzelná byla prohlídka vzácného divadla z roku 1797 a dvanácti nejkrásnějších pokojů z přelomu 18. a 19. století. Stačilo jen přejít nádvoří a ocitli se v bývalém zámeckém pivovaru, kde na ně v přízemním bytě dýchla atmosféra domácnosti Smetanových. V roce 1824 se zde narodil Bedřich Smetana.
„Neumím si představit, co znamená Růžový palouček,“ zauvažovala další den jedna z účastnic, která absolvovala slovenské základní školy, byť matka pocházela z Čech. Když autobus zastavil před bránou kulturní památky s galskými růžemi, uprostřed s měděným památníkem českých bratří a přečetla si informační tabule, věděla víc. Pověst o rozloučení českých bratří s rodnou krajinou po porážce českého stavovského povstání umístil Alois Jirásek do Starých pověstí českých. Po paloučku následoval zámek Nové Hrady, který v neskutečně krátké době zrekonstruovali současníci, manželé Kučerovi bez „modré krve“ a doplnili expozicí nábytku ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Bonusem byla procházka po utěšených zámeckých zahradách. „Já bych tu klidně pár měsíců pracovala jen za byt a stravu, moc příjemně se zde cítím,“ svěřila se jiná členka klubu.
Návštěva Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě souvisela se 100. výročím bojů za celistvost nově vzniklé Československé republiky. Vojáci z vysokomýtské posádky byli totiž převeleni na východ země a v roce 1919 bojovali v okolí Košic. O tom návštěvníkům vyprávěl ředitel muzea Jiří Junek a doplnil unikátními fotografiemi. Pak se společně vydali k jedinému pomníku v Čechách, který je věnován padlým na Slovensku v roce 1919.
A z „Mejta“, jak říkal pan řidič autobusu, je jen kousek do Dobříkova, kde stojí dřevěný kostelík z roku 1679, který se původně nacházel na Podkarpatské Rusi. Přestože se to na první pohled nezdá, ale i zde je „košická stopa“. Dřevěné kostelíky z východního Slovenska a Podkarpatské Rusi se snažil zachovat tehdejší ředitel Východoslovenského muzea v Košicích Josef Polák a nabízel je k přemístění. V roce 1930 tento kostelík zakoupil český poslanec Václav Klofáč a nechal převést do Dobříkova.
Poslední osobností tohoto regionu, s jejímiž životními osudy se následující den účastníci vzdělávací akademie seznámili, byl Max Švabinský. V Chaloupce Maxe Švabinského v Kozlově se z výkladu průvodce dozvěděli více nejen o malířovi a grafikovi, ale i době, v níž žil. A z dovětku organizátorky akce i to, že ve třicátých letech minulého století tvořivě trávil M. Švabinský osm let každé léto v slovenské Pohorelské Maši.
„Máme spoustu krásných zážitků i oprášených nebo nových vědomostí. Musíme si to doma u fotek ještě přebrat,“ zhodnotila jedna z mladších žen a usmála se na dceru. „Ale stálo to zato. A také zkusíme upéct bábovku podle Rettigové, když už jsme dostaly recept i s kouskem té křehké dobroty,“ dodala.
Program každého dne totiž zakončilo některé z povídání o B. Němcové, A. Jiráskovi, J. Váchalovi, D. M. Rettigové a O. Zoubkovi. Takže informací víc než dost.