Byl příjemný podvečer prvního jarního dne a do klubovny pobočky Veřejné knihovny Jana Bocatia na sídlišti Terasa v Košicích mířily více než čtyři desítky návštěvníků na Literární soirée – Jaroslav Hašek české krajanské organizace Slovak and Czech World Network. Patrně s otázkou copak nového se dozvíme o autorovi nejpřekládanější české knihy. Přesně to předpokládali organizátoři, a proto si na stavbě projektu dali záležet.
Po promítnutí krátkého videa o životě a díle Jaroslava Haška se s ukázkami pozastavili nejprve u cestopisných povídek a novinářské práce. Haškovým prvním stálým zaměstnáním bylo místo redaktora časopisu Svět zvířat. Ale zdálo se mu, že o všech zvířatech se na stránkách tohoto časopisu už psalo a tak pustil uzdu své bezhraniční fantazie. To nemohlo skončit jinak než výpovědí. V podobném duchu Jaroslav Hašek psal i svérázné cestopisy. Ukázka z rozsáhlé povídky Cestovní deník Dra. Soukupa z roku 1911 přítomné rozesmála. „Dne…Zažili jsme bouři na moři. Rudé nebe se otevřelo a rudé blesky křižovaly oblohou. Chodil jsem po palubě a rozdával hostům „Sociální demokracie v Čechách“. Byl jsem poznovu předveden k lékaři, který mně dal projímadlo. Následkem toho byl jsem přinucen zanechati agitace…“ V tomto duchu byl napsán celý cestopis.
Samozřejmě že stěžejní částí Literárního soirée byly celosvětové známé Osudy dobrého vojáka Švejka. Organizátoři ale na přiblížení tohoto díla vybrali ukázky, které se týkají východního Slovenska, tedy našeho kraje. Právě tudy jel Jaroslav Hašek s vojenským transportem na východní frontu 1. světové války, kraj tedy znal. V programu nesměla chybět koňaková příhoda u pumpy na nádraží v Humenném. Na ni navázalo promítnutí českého magazínu RTVS z roku 2000 o odhalení sochy dobrého vojáka Švejka, konferenci a následné cestě parním vlakem do polského Sanoku. K mnohým zajímavostem patří i známá česká průpovídka „Jsem z toho jelen“. Právě ta měla vzniknout během 1. světové války v rakousko-uherské armádě, v níž bojovali příslušníci různých národů. Při vojenských nástupech se Češi hlásili „Zde“, Slováci „Tu“ a Maďaři „Jélen“. A všichni z toho nakonec byli jeleni.
Nová vydání v různých jazycích vycházejí i v současnosti. Uvádí se, že Švejk byl přeložen do více než 60 jazyků. Ale mezi nimi není ten, v němž odzněla ukázka úvodní části první kapitoly – zemplínština. U domácích vyvolávala záchvaty smíchu. Dlužno dodat, že příliš srozumitelná není ani pro obyvatele západního Slovenska.
Informacemi nabité Literární soirée zakončil k velkému pobavení přítomných malý kvíz.
A reakce na závěr? Prý si fakt máme častěji připomínat historii. I kraje, v němž žijeme.
miš