V současné hektické době po poezii sáhneme opravdu jen výjimečně. Že však umí náš život zkrásnit a obohatit, se přesvědčili členové Slovensko-českého klubu v SR i košická veřejnost na podvečeru poezie z tvorby básníka Jana Skácela.
Možná i proto, že Skácelova tvorba má blízko k moravské lidové poezii. K poezii tiché, zamyšlené, plné jemných metafor. Jan Skácel, většinu života spojený s Brnem, je označován jako básník otázek a také tajemství hledání. Už názvy jeho sbírek navozují okouzlení přírodou, například Kolik příležitostí má růže, Naděje s bukovými křídly nebo Kdo pije potmě víno. V 50. letech vedl literární časopis Host do domu, ten však byl po sovětské invazi zakázán a básník i jeho dílo se ocitl na indexu. Během normalizace se jeho básnické sbírky a fejetony šířily jen v samizdatu, byly vydávány také v zahraničí. Až v době pozvolného uvolnění v 80. letech mohly být vydávané jeho knihy pro děti. V roce 1989 obdržel dvě významná evropská literární ocenění. V Itálii převzal Petrarkovu cenu a Svaz slovinských spisovatelů jej vyznamenal cenou Vilenica 89. V Česku byl oceněn až po smrti, v roce 1992 Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal in memoriam čestným občanem Brna. Jan Skácel zemřel pár dní před revolucí, 7. listopadu 1989. Bylo mu 67 let.
Návštěvníci podvečera poezie, který připravil Slovensko-český klub v SR v košické Veřejné knihovně J. Bocatia, pocítili, že Jan Skácel byl skutečně jeden z posledních velkých českých básníků 20. století. Organizátory i účinkující velice potěšil zájem o akci, mezi posluchači byla i řada mladých tváří. A zkušení recitátoři Soňa Pariláková, Petr Milčák a Petr Vilhan za hudebního doprovodu Michala Smetanky uměli přiblížit lyrické básně odhalující bohatost češtiny. Lyrickou atmosféru v sále doplnilo i množství různých růží, jakoby chtěly potvrdit básníkova slova o příležitostech.
Realizované s finančnou podporou Úradu vlády Slovenskej republiky
– program Kultúra národnostných menšín 2016