Prostory knihovny košického Českého centra se v jedno lednové odpoledne zimních prázdnin proměnily v tvořivou dílnu. Na stole plno nůžek, také skalpely, lepidla, barvy a archy s předtiskem. Vedení tohoto modelářského kroužku si vzal na starost čtyřicátník Andrej Berta, rodák z Prahy, který se tvorbě modelů věnuje od dětství, popravdě řečeno, s několikaletou přestávkou. Ale v posledních letech se ke svému hobby opět vrátil.
Děti zvědavě sledovaly, jak velice opatrně začal z krabic vytahovat vlastní modely, aby jim názorně ukázal výsledek trpělivé činnosti. Zejména 13 -14 letí kluci si obdivně prohlíželi modely Avia B-534, Fokker Červeného barona, L-29 Delfín, Airacobra, Aerosane RF-8, tank M3A1 Stuart, Ford Model T.
„Na Stuartech bojovali i Čechoslováci v britské armádě, dokonce několik kusů si přivezli po osvobození do Československé armády. Ty pak sloužily hlavně na východním Slovensku jako podpora v boji proti banderovcům. Byl to však už modernizovaný tank M5A1. Tahle M-trojka byla zničená v bojích v severní Africe v Kaserinském průsmyku. Podle oficiálních údajů byla ztráta 20 německých tanků vykoupená ztrátou 183 amerických a rozprášením 1. americké divize,“ vysvětloval klukům A. Berta.
„To je čtyřkřídelník, ne? A ukazoval na Fokker Červeného barona,“ předvedl se Martin a následně sklidil uznání ostatních.
O každém modelu A. Berta zasvěceně hovořil, zasazoval ho do historie československého vojenství a připomínal zajímavosti. A co připravil pro děti?
„Modely k výběru mám rozdělené do čtyř základních témat: československá obrněná vozidla pěchoty, pak civilní techniku např. Masarykovu tatrovku, dále předválečnou lokomotivu, škodovácký předválečný náklaďák. No a pro děvčátka spíš krojované figurky – třeba je zde strakonický dudák, pasáček z Moravy, kroje ze západních Čech nebo různé druhy roubenek a malebnou vesnickou architekturu v České republice. Můžete si vybrat,“ řekl na úvod.
Barborka s Deborkou se zaměřily na krojované postavičky. Ale nic nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo, že prostě vezmou nůžky, model vystřihnou a slepí. Nejde nechat žádné nedostřihnuté rohy, řezy je nutné zabarvit, některé části je lépe vyříznout skalpelem než vystřihnout, něco podlepit. A hlavně, vše dělat naprosto precizně.
„Já bych radši, kdybychom jeden model dělali aspoň tři,“ žádal jedenáctiletý Boris. Ostatní kluci ale nechtěli, protože by si pak mohli vyčítat, kdo z nich na obojživelníku neodvedl přesnou práci.
Téměř tři hodiny děti strávily nad tvorbou papírových modelů, které si vybraly. Přesto je nedokončily.Tohle hobby je skutečně pro vytrvalé. Nicméně hodně se v rámci projektu Do historie s nůžkami dozvěděly. Třeba kde a kdy byla vojenská technika nasazovaná, jak vypadá kraj, k němuž se váží lidové kroje nebo architektura. A modely? Ty si dodělají doma a pak je o jarních prázdninách předvedou na společné výstavě – to jim slíbila Andrea Miškufová, která se ve výboru klubu věnuje práci s dětmi.
A že je to systematická práce dosvědčuje i výstava nejlepších fotografií s názvem Naše vidění dění, která do března potrvá v košickém Centru volného času Domino.
novějšído Fotogaleriestarší