Rozloučit se se zajímavou výstavou, kterou komentují sami tvůrci, je skutečně nevšední zážitek. Tak se kvůli počasí nepřívětivé nedělní odpoledne proměnilo v Tatranské galerii v Popradě s Andrejem a Martinem Augustínovými i ředitelkou této galerie Annou Ondruškovou v poetické. Mezi nebem a ženou. Pod tímto názvem zde byla výstava Boženy Augustínové a jejích synů Andreje a Martina.
Božena Augustínová se narodila v roce 1939 ve vesnici Topolná na jižní Moravě, ale většinu svého života žila a tvořila v Bratislavě. Věnovala se textilní tvorbě, malbě, ilustraci, volné grafice a grafickému dizajnu. Středobodem jejího uměleckého zájmu však byla netkaná tapisérie, artprotis a arttext. Svá textilní díla vytvářela pomocí vlastních speciálních technik. Vstupovala totiž do vlněného rouna dalšími prvky, jakými jsou přešívání, vpichování, aplikace, draperie, výšivky a citace. Tím jako první odkryla netušené možnosti těchto technik. Zúčastňovala se také výtvarných sympozií českých výtvarníků žijících na Slovensku. Svá díla vystavovala nejen v Česku a na Slovensku, ale i ve Washingtonu, New Yorku, Paříži a jinde.
Oba synové šli ve stopách své matky. Starší Andrej se narodil v Bratislavě (1964), absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Jako grafik se soustřeďoval především na propagační plakát a ve své umělecké tvorbě se věnoval malbě pastelem, grafice, ilustrování knih a tvorbě textilních tapisérií, malbě na keramiku a sklo. Za svou tvorbu získal v roce 1991 cenu v Japonsku, rok nato cenu bienále na Mezinárodní výstavě v Havířově. V Praze založil galerii Enyky benyky, které je spolumajitelem. Je taktéž organizátorem malířských sympozií a ředitelem Mezinárodního textilního projektu Textilie of today.
Mladší syn Martin (1968) také ukončila Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V letech 1985 až 1989 navštěvoval ateliér knižní ilustrace profesora Jiřího Šalamouna. Maluje a kreslí na japonský papír, využívá jeho drsnost, či nerovný povrch, čím vytváří jakýsi statický svět na rozhraní fantazie a skutečnosti. Při své tvorbě využívá i texty Kamila Peteraje.
Společná výstava Boženy Augustínové a jejích synů představuje tři různé výtvarné příběhy. Diváky oslovuje a citlivě vtahuje do svého světa. Do světa, v němž se může stát cokoli, protože ho nadnáší fantazie autorů, výtvarná invence, různorodost témat, ale i rozmanitost výtvarných disciplín.
Nu a proč je v titulku perspektiva? Protože desetičlennou skupinu členek Slovensko-českého klubu v SR výstava tak okouzlila, že začaly jednat o možnostech zpřístupnění této rozsáhlé výstavy i v Košicích. Prý to není nemožné.