Slovanským svátkům zimního slunovratu se říkalo buď Kračun, Štědrý večer nebo Hody či Koleda. Jednou z ozdob těchto svátků byl polaz, podstropní zavěsný předmět, který symbolizuje slunce – světlo přicházející do domova. Polaz dostal své jméno zřejmě od staroslovanského polaziti – koledovati. Polaz (původně ozdobené jablko, kulička z mechu nebo brambor) visel v síni domu a koledníci/polazníci přicházejíci s vinšováním směli z polazu obirat pamlsky. Svátky zimního slunovratu byly v pohanských dobách i ve středověku slaveny s velkou úctou.

              V maďarském divadle zněla čeština: Jednoznačně až taková rodinná pohodička vládla během celého představení brněnského Divadla šansonu s názvem Mě to tady (ne)baví v košickém Máraiho studiu, kde nezůstala jedna židle volná. Jiří Vondrák proložil písničky většinou ze 30. let minulého století, které známe z podání známých českých herců té doby, vzpomínáním na dětství a mládí a zejména na herecké osobnosti navštěvující jejich rodinu. Jako správný brněnský patriot neopomněl zdůraznit, kdo každý – byť Pražák – na brněnských jevištích účinkoval. S velkým obdivem hovořil o Hugovi Haasovi a příhodách, které tento herec zažil…

    Vystupovala v mnoha státech Evropy i ve Spojených státech a v dalekém Japonsku, ale do Košic na východní Slovensko zamířila poprvé. Domažlická dudácká muzika přivezla mezi krajany a příznivce lidové hudby atmosféru chodských zábav a také vánočních lidových koled v typickém chodském nářečí a krojích. V průvodním slově Kamil Jindřich, který je příbuzný nejznámějšího etnografického chodského sběratele a hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha, přiblížil návštěvníkům historii dud, rozdíly mezi skotskými a chodskými dudami, nástrojové složení dudáckých kapel na Chodsku i zajímavosti chodského kroje. Někteří se podivovali novým slovům, jiní zase informaci, že dudy byly prvotně vojenský nástroj. „Rád naše vystoupení doplňuji o informace,…

Dřív, než děti vzaly do rukou štětce a tuby s barvami, se jim na malování na skle nezdálo nijak těžké. Ale po chvíli, kdy už nanesly první barvy zjistily, že to tak snad snadné nebude. Fantazie sice měly dost, ale určující byla technika. Tak se nejednou stalo, že barvy stekly, nebo obrázek vypadal úplně jinak než záměr. Nicméně nakonec vše dobře dopadlo, na sklenicích různých tvarů se objevily květiny, netopýři, motýli, strašidélka, hvězdičky a nejrůznější další výtvory. Možná inspirací byla i pověst o trpaslicích a jejich světélkách v okolí české řeky Ohře, kterou děti během malování poslouchaly. Ještě svíčku, držátko…