Mohli se setkat?
Určitě by si měli o čem povídat. Oba milují umění, historii a svou práci. Oba jsou muzejníci celou duší.
Mohli se setkat?
Ani náhodou. Zatímco jeden se poprvé postavil na vlastní nohy jako žvatlající batole někdy v roce 1957, druhého jeho nohy při pochodu smrti z Osvětimi jen pár dní před osvobozením koncentračního tábora už neunesly.
Tak začíná jednoaktovka Heleny Miškufové s názvem Dialog (Poláka s Pollákem), kterou v rámci Dnů evropského kulturního dědictví uvedl Slovensko-český klub ve Slovenské republice v historické budově Východoslovenského muzea.
Formou rozhovoru přibližuje autorka meziválečné období a situaci v Košicích, kde významnou úlohu při vytváření slovenského povědomí měli Češi. O tom má dnes nejen mladá generace pouze mlhavé vědomosti. Jedním z českých odborníků, kteří tenkrát v Košicích působili, byl JUDr. Josef Polák, od roku 1919 ředitel košického muzea. V současnosti je ředitelem VS muzea PhDr. Robert Pollák, který má zase podíl na dnešních aktivitách muzea směrem ku košické veřejnosti. Právě shodu jmen i profese autorka použila pro porovnání situace v meziválečném období a v v současnosti. Režii měl Petr Vilhan, hráli Petr Orgován, Petr Vilhan a Dana Košická, hudebně provázel na saxofon Adrian Harvan.
Fiktivní dialog nabitý fakty diváky oslovil. „V Košicích žiju od svých 18ti let, ale až dnes jsem zažil pocit být Košičanem. Historie města prostřednictvím životního příběhu ředitele muzea Josefa Poláka mě silně oslovila“, uvedl jeden z návštěvníků. A mnozí další přidávali, že by hru měli zhlédnout také studenti, aby poznávali historii svého města.
Shodou okolností letos si košické Státní divadlo, Nemocnice L. Pasteura a Veřejná knihovna Jana Bocatia připomínají 90. výročí svého vzniku. A u základů těchto institucí stáli Češi, kteří v té době v Košicích žili a pomáhali tvořit nový stát Čechů a Slováků. Právě tak jako Pražan Josef Polák.
novějšído Fotogaleriestarší