duben 2015

         Snad si někdo ještě pamatuje, kdo je autorem děl třeba Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves, pohádky Dařbuján a Pandrhola nebo souboru povídek z doby okupace Němá barikáda. Ano, spisovatel Jan Drda, který se narodil 4. dubna 1915, tedy si připomínáme 100. výročí jeho narození. Drda nejdříve působil jako redaktor, po únoru 1948 zastával i významné kulturní či politické funkce. Byl poslancem Národního shromáždění a sedm roků jako přesvědčený komunista předsedou Svazu československých spisovatelů. Nicméně v dalších letech jaksi prohlédl a v roce 1968 se otevřeně vyjádřil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Proto byl odvolán z funkce šéfredaktora týdeníku Svět práce a stáhl se do ústraní. Dne 28. listopadu 1970 v Dobříši zemřel. Drdovo nadání se projevilo nejvíce ve střední a drobné epice, v tvorbě dramatické a žurnalistické.

         Čtvrtý duben před 10 lety byl dnem úmrtí české malířky a ilustrátorky Heleny Zmatlíkové. Ilustrovala přibližně 250 knížek, hlavně pro děti. Její postavičky s kouzelnýma očima děti doslova přitahovaly. Helena Zmatlíková svým nezaměnitelným rukopisem a smyslem pro poezii i humor provázela malé čtenáře pohádkami Boženy Němcové, K. J. Erbena, bratří Grimmů i lidovými pohádkami z celého světa. Téměř v desítce jazyků vyšel soubor pohádek západních Slovanů Zvonící lipka. Nesmíme ale zapomenout na několik titulů pro dospělé čtenáře, třeba namátkou Plachtovu Pučálkovic Aminu či Poláčkovu knížku Bylo nás pět.

         Český lyrický básník, dramatik, prozaik a žurnalista Vítězslav Hálek se narodil 5. dubna 1835 v Dolínku u Odoleny Vody ve středních Čechách. Přestože se dožil pouhých 39 let, zanechal dílo, které je významnou součástí české literatury. Veřejnost vyzdvihla Hálka na přední místo literárních současníků. Zastínil dokonce i Jana Nerudu. Avšak koncem 19. století se na jeho tvorbu sesypala nelítostná kritika. Až v první polovině dvacátých let byla jeho literární práce znovu oceněna. Hálek pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku, řídil také časopisy Lumír, Zlatá Praha a Květy. Múzou při psaní básní byla jeho žena Dorotka. Šťastné manželství naplňovalo jeho básně optimizmem. V povídkách Hálek popisoval zejména český venkov v době, kdy se střetávaly staré zvyky s moderním způsobem života. Velmi záslužná byla jeho práce pro výbor Umělecké besedy, která byla centrem kulturního a společenského života v Praze.

         Na 7. dubna připadá Den vzdělanosti. V tento den roku 1348 založil Karel IV. pražskou univerzitu, která byla první vysokou školou tohoto druhu ve střední Evropě. Existence univerzity měla velký význam pro české školství a posílila kulturní kontakty našich zemí s Evropou. Vzorem pro organizaci univerzity do čtyř fakult (artistické, teologické, právnické a lékařské) byla univerzita v Paříži. Právě založení Karlovy univerzity je symbolem rozkvětu vzdělanosti, jejíž význam má 7. duben připomínat.

         Právě odešla zase jedna z těch krutých zim, kterou tehdy ve Starém Rožmitále celá rodina Rybových i žáci v školních škamnech cítili až v morku kostí. Kantor Jan Jakub Ryba skončil výuku tak jako obvykle a přímo ze školy se těžkým krokem vydal do blízkého lesa. Pod paží si nesl Senekovy spisy. A v kapse svíral břitvu… Psal se 8. duben roku 1815. Jan Jakub Ryba neunesl tíhu nuzného života a těžkého osudu a dobrovolně odešel z tohoto světa. Autor světoznámé České mše vánoční, která přežila více než dvě staletí jako některá díla vynikajících světových skladatelů, byl pochován v tichosti za městem na starém morovém hřbitově. Teprve po čtyřiceti letech byly jeho ostatky vykopány a slavnostně přeneseny na hřbitov u kostela ve Starém Rožmitále. Z dnešního pohledu byl velice plodným autorem – zkomponoval 19 vánočních mší, 13 slavnostních a 45 krátkých. A také 256 menuetů, 408 německých tanců, 130 variací, 70 kvartetů, 35 serenád a nokturn, asi 35 symfonií, celkem asi 1400 skladeb. Některé, jako například Kantáta na vlast, měly nemalý význam pro české obrození.

         I druhé výročí se váže k 10. dubnu, ale 1945. A také ke jménu, které je stále živé. V ten den měl zemřít v koncentračním táboře Bergen-Belsen malíř, spisovatel, výtvarný kritik, mnohostranná osobnost a úžasný člověk Josef Čapek. Proč ta neurčitost? Protože den úmrtí Josefa Čapka se neví přesně. Žel, jen pár dní chybělo do konce války. Příčinou úmrtí byl pravděpodobně tyfus. Jeho symbolický hrob se nachází v Praze na Vyšehradském hřbitově. Zpočátku psal společně se svým bratrem Karlem. V období mezi válkami se vedle malířství, knižní grafiky a scénického výtvarnictví věnoval novinářské a literární činnosti. Pracoval v Národních listech, poté asi 18 let v Lidových novinách.
Od léta 1930 jezdil J. Čapek s rodinou pravidelně na prázdniny na Oravu, kterou si zamiloval.
„Líbezná, utěšená, ta nejkrásnější, s milostnou prostotou složenou ze všech radostných zemích, které jsem na světě poznal“ – tak vyjádřil J. Čapek svůj vřelý vztah k Oravě. Jeho malbu v té době zcela ovládly oravské motivy, především ženy při práci.
Za protinacistickou činnost byl hned 1. září 1939 v den vyhlášení II. světové války byl J. Čapek zatčen gestapem vězněn v několika koncentračních táborech.
A zajímavostí je, že Josef Čapek je autorem celosvětově užívaného slova „robot“.

         Vynikající vědec a pedagog prof. MUDr. Jan Lukeš se narodil 19. dubna 1885 v Kralupech nad Vltavou. Promoval na lékařské fakultě pražské univerzity a po 1. světové válce působil na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. V roce 1925 byl Jan Lukeš povolán jako řádný profesor patologické anatomie na Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde později působil jako děkan a roku 1938 byl zvolen rektorem. Avšak už v březnu 1939 byl nucen s tisíckami dalších Čechů ze Slovenska odejít. Nicméně během svého působení na bratislavské lékařské fakultě vybudoval solidní základnu pro rozvoj patologické anatomie a histologie na Slovensku. Zemřel 14. května 1958 v Brně.

         Pocházel ze starého českého hereckého rodu, vyučil se slévačem a divadlo začal hrát nejprve ochotnicky, později byl členem několika divadel a poté více než 30 roků působil v pražském Národním divadle. Zahrál si v několika desítkách českých filmů, většinou šlo o rázovité, zemité a bodré muže z lidu. O kom je řeč? O Jaroslavu Vojtovi, který zemřel 20. dubna 1970 ve věku 82 let. Jeho snad nejznámější filmovou rolí je dodnes populární postava strašlivého loupežníka Sarky-Farky z filmu Hrátky s čertem. Ještě dnes se jeho jméno používá, ale ve zcela jiné souvislosti. Jaroslav Vojta velice často pokazil pointu vtipu. A tak když někdo při vyprávění vtip zkazí, říká se, že ho „zvojtil“.

         Jediným českým králem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty, byl Jiří z Poděbrad. Narodil se 23. dubna 1420. Důvodem Jiříkovy volby českým králem byla skutečnost, že si česká kališnická šlechta přála zachovat dosud platné výdobytky husitské revoluce, to znamená především přijímání pod obojí. Proto do svého čela postavila „husitského krále“. Do historie Evropy se český král Jiří z Poděbrad zapsal především úsilím o Všeobecnou mírovou organizaci, v níž by se všichni snažili o trvalý mír na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem. Něco jako dnešní OSN. Kámen úrazu, že myšlenka nebyla realizovaná, byl v tom, že papeži přiznávala jen malé pravomoci.

         Některé společnosti se můžou pochválit skutečně dlouhou existencí. Jako například Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě, která byla založená před 150 lety, přesně 25. dubna 1865. Osobní lodní dopravu na Vltavě mezi Prahou a Štěchovicemi zahájil parník Praha 26. srpna téhož roku. Počet přepravených lidí v následujících letech stále stoupal, například v roce 1920 to byly 2 miliony osob a plavební trasa se rozšiřovala i do nejhezčích míst vltavského toku. K využití lodní dopravy na Vltavě přispěl také pozoruhodný fenomén českého meziválečného období – trempink.

         V období socialismu byl Josef Nesvadba spolu s Ludvíkem Součkem nejvýznamnějším českým představitelem žánru science fiction, tedy vědeckofantastické literatury a pokračoval i po sametové revoluci. Jeho hlavním povoláním však byla medicína; od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1992 pracoval jako psychoterapeut na psychiatrickém oddělení Fakultní polikliniky v Praze. Psal převážně romány a povídky, také divadelní hry, rozhlasové dramatizace a k 11 filmům napsal náměty. K tomu překládal z angličtiny. Josef Nesvadba zemřel před 10 lety 26. dubna. Jeho dcera je spisovatelka Bára Nesvadbová.

         Další jméno historického kalendáře – Josef Velek asi většině lidí nic říkat nebude. Ale na hnutí Brontosaurus si leckdo ze střední a starší generace jistě vzpomene. Zakladatelem tohoto hnutí zaměřeného na ochranu přírody byl redaktor časopisu Mladý svět, absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze Josef Velek. V době Husákovy normalizace za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování. Největší pozornost věnoval ochraně vod a problematice stromů a lesů. Ale také poukazoval na individuální nezodpovědnost i na nedůslednosti a chyby v zákonech a nařízeních. V nových politických podmínkách už hnutí Brontosaurus přestalo existovat. Josef Velek 30. dubna 1990 utonul v Rudém moři při potápění.