květen 2015

         Víte jak dlouho u nás neplatí trest smrti? Již 25 let, přesně od 2. května 1990, kdy ho Federální shromáždění ČSFR zrušilo. Poslední poprava na území Česka byla vykonána 2. února 1989 a na území Slovenska 8. června 1989. Kromě popravy, zastřelení, gilotiny, smrtící injekce existují i historické způsoby trestu smrti jako ukřižování, ukamenování, rozdupání slonem, upálení, stětí mečem, lámání kolem a mnohé další. Některé z těchto historických způsobů jsou ještě stále v některých zemích světa uplatňovány.

         Od 1. května 1945 začala ve 37 městech a 240 obcích Protektorátu Čechy a Morava povstání proti nacistickým okupantům. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání v Praze, ve kterém bojovaly tisíce mužů a žen. Skupiny v pražských ulicích postavily zhruba 2 tisíce barikád. Mohutný útok nacistů na Prahu za použití tanků a pěchoty začal v časných ranních hodinách 8. května. Odpoledne německé velení podepsalo s Českou národní radou kapitulaci svých branných sil a začal odsun německých jednotek. V časných ranných hodinách 9. května vjely do města první tanky I. ukrajinského frontu a během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů. Od 4. do 9. května padlo v boji téměř 1 700 Čechů, přes 300 vojáků Vlasovovy armády, kolem 700 vojáků Rudé armády a kolem tisíce Němců. Pražské povstání ukončilo boje II. světové války v Evropě.

         Další výročí je spojeno se jménem spisovatelky a filmové scenáristky Evy Kantůrkové, která se narodila 11. května 1930. Možná znáte její román Přítelkyně z domu smutku v televizní podobě, v roce 1992 se totiž stal základem pro scénář čtyřdílného televizního filmu. Tvůrčí vývoj Evy Kantůrkové nese zřetelné stopy událostí ve společnosti i v osobním životě. Literární činnost zahájila v časopisech Směna, Plamen, Kulturní tvorba aj. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století její povídky a romány vycházely v samizdatových edicích. Kromě literatury se Eva Kantůrková věnovala i kulturní a politické činnosti. Byla signatářkou Charty 77, patří mezi zakladatele Občanského fóra, byla poslankyní České národní rady a také předsedkyní Obce spisovatelů.

         Za zakládající osobnost českého výtvarnictví a největšího mistra české malby a krajinářství je považován Josef Mánes. Dne 12. května jsme si připomněli 195. výročí jeho narození. Tento malíř, ilustrátor, grafik a jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantizmus se narodil v témže roce jako Božena Němcová. Velký vliv na jeho tvorbu měl otec Antonín Mánes, malíř a profesor krajinomalby na pražské malířské Akademii a také jeho strýc Václav Mánes, který byl na této škole dvakrát ředitelem. Josefův osobní život byl nicméně velmi nešťastný, jelikož byl člověk nepraktický a plachý. Rodina jej donutila odvrhnout svou jedinou lásku, z čehož se nikdy zcela nevzpamatoval. V mládí podnikal studijní cesty, kromě jiných se vydal přes Moravu i na Slovensko, Pováží a Liptov. Těžké a plíživé duševní chorobě podlehl 9. prosince 1871. Josef Mánes je také autorem medailonů na staroměstském orloji v Praze.

         „Práce neštítil jsem se nikdy, ale ne vždy mohl jsem jíti po hlasu svého srdce, nýbrž většinou jen tudy, kudy kázala povinnost a nouze, a nejednou jsem se chvěl, ba klesal pod tíhou života“, tak hodnotil svůj život historik a jazykovědec Pavel Josef Šafařík. Sám se takto nazýval. Narodil se 13. května 1795 v Kobeliarově na Gemeru, vzdělání ukončil na univerzitě v Jeně. Po krátkém vychovatelském působení v Bratislavě, kde se setkal s Františkem Palackým, odešel do Nového Sadu, kde byl profesorem na gymnáziu. Po čtrnácti letech se přestěhoval do Prahy, pracoval jako redaktor v časopisu Světozor, cenzor beletrie, redaktor muzejního časopisu a později se stal ředitelem Univerzitní knihovny. A bádal. Jeho dílo je vskutku nosné. Tím nejvýznamnějším jsou Slovanské starožitnosti, které zachycují slovanské dějiny od počátku do konce 1. tisíciletí. Další s názvem Slovanský národopis podává obraz slovanských národů s údaji o jejich územním rozložením, počtu obyvatel, kultuře, vývoji a stavu literatury. S F. Palackým vydal studii Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie.

         Byli jste někdy na Radhošti? Nebyli? A slyšeli jste jméno Radegast? Ne, nejde o značku piva. I když socha pohanského boha Radegasta, která stojí na Radhošti, se stala symbolem proslulého pivovaru. Jenže málokdo ví, kdo je vlastně jejím autorem. Jméno Albína Poláška, rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm. je v Česku nebo na Slovensku sotva známé, ve Spojených státech ho přitom považují za jednoho z největších amerických sochařů 20. století. Muzeum Albína Poláška ve Winter Park, kde se scházejí Češi a Slováci žijící v Americe, bylo v roce 2000 dokonce zařazeno na Národní seznam historických památek Spojených států. Albín Polášek, tvůrce sochy Radegasta na Radhošti, zemřel před půlstoletím na Floridě, přesněji 19. května 1965 ve věku 86 let.

         Sokol to není jen cvičení a různé druhy sportu. V duchu idejí, které mu vtiskli zakladatelé, především Miroslav Tyrš, vycházejíc ze starořecké kalokagathie, to znamená jednoty rozvoje těla i ducha, pečuje také o rozvoj duchovní stránky svých členů. Pořádá různé společenské a vzdělávací akce, dává prostor divadelním ochotníkům nebo pěveckým sborům. Významnou událostí pro sokoly bylo otevření Tyršova domu v Praze na Malé straně, kde je sídlo České obce sokolské. Tím slavnostním dnem byl 24. květen 1925. Tehdy nádvoří zaplnilo téměř 15 tisíc sokolů. Zároveň zde byla otevřena jedinečná slovanská galerie rodinného původu tzv. Karáskova galerie s obsáhlým grafickým kabinetem, která vznikla na konci osmnáctého století. Tyršův dům slouží svému účelu dodnes, je v něm Muzeum sportu a na nádvoří stojí Tyršova bronzová postava oděna do sokolského kroje. Pomník vytvořil v roce 1926 Ladislav Šaloun, od něhož je i socha T.G.Masaryka, která je na Vajanského nábřeží v Bratislavě.

         Dne 26. května si připomínáme 115. výročí narození jednoho z básníků, který zanechal výraznou stopu v dějinách české literatury. Byť trochu rozporuplnou. Víte, kdo je autorem překladu veršovaného dramatu, o němž odborníci tvrdí, že je lepší než originál?

Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!

Jistě, Vítězslav Nezval, který se narodil 26. května 1900 v Biskoupkách na Moravě. Básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec a také nositel zlaté medaile Světové rady míru. V rámci Devětsilu se podílel na založení poetismu. Jeho tvorbu velmi ovlivnily cesty zejména do SSSR, Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty, např. ve Francii s André Bretonem, pod jejichž vlivem založil roku 1934 Skupinu surrealistů. Po 2. světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho budovatelská poezie odráží dobu socialistického realismu. Ale taková sbírka Sbohem a šáteček, ta i dnes osloví:

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali,
možná že nepřijdem, že přijde jiný host.

Právě tuto báseň před pár lety zhudebnil Moravan žijící v Bratislavě Vladimír Klesnil.