prosinec 2015

         Za vůdčí osobnost české hudební moderny na počátku 20. století je označován Vítězslav Novák. Narodil se 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou v hudebně založené rodině. Po maturitě začal studovat práva na Karlově univerzitě a zároveň hudbu na pražské konzervatoři. Práva nedokončil. Jeho počáteční hudební tvorba je ovlivněna romantizmem. Do následného období impresionizmu patří i symfonická báseň V Tatrách (1902) a řada písňových cyklů. Vrcholné období skladatelovy tvorby začíná kolem roku 1910, v dalších letech vznikají opery Zvíkovský rarášek, Lucerna i nejméně úspěšná Novákova opera Dědův odkaz. Ve třicátých letech pak tvoří symfonická díla. Vítězslav Novák působil také jako profesor skladby na pražské konzervatoři, mezi jeho žáky patřili kromě skladatelů českých i někteří významní slovenští hudební skladatelé. Mezi prvními slovenskými žáky byl Alexandr Moyzes. Český hudební skladatel, pedagog, klavírista a také horolezec Vítězslav Novák zemřel 18. července 1949 ve Skutči.

         Ve východočeském městečku Polička se 8. prosince 1890 narodil v rodině ševce Martinů syn Bohuslav, který se jako český hudební skladatel významně zapsal do hudebních dějin. Po studiích na pražské konzervatoři se vydal do Paříže, kde pak dlouhá léta žil. Jeho tvorbu zde ovlivnili především Igor Stravinský, od kterého dostával inspirace jak do díla zakomponovat folklorní motivy (např. pantomimický balet Špalíček), a také pařížská Šestka. S pobytem v Paříži je spjato několik děl – kromě jiných balet Kuchyňská revue, opera Tři přání a také Polní mše, která vznikla na texty Jiřího Muchy jako reakce na Mnichovskou dohodu. Po okupaci Francie Německem se usadil v New Yorku, vyučoval na amerických univerzitách a hudebních školách. V roce 1953 se vrátil do Evropy a žil ve Francii, Itálii a Švýcarsku, kde 28. srpna1959 zemřel. Během pobytu ve francouzské Nice při vzpomínkách na vlast vznikla známá kantáta Otvírání studánek. Bohuslav Martinů byl ve světě chápán jako významný skladatel 20. století, ale v Československu jeho jméno neuváděla ani některá hudební literatura, např. Průvodce koncerty (Bratislava, Opus, 1983) Do Československé republiky se Martinů vlastně vrátil až 20 let po smrti, tedy v roce 1979, kdy byly jeho pozůstatky převezeny ze Švýcarska do rodné Poličky.

         Na ruchadlo, jako vynález bratranců Veverkových, si většina z těch dříve narozených jistě vzpomíná jako na učivo v základné škole. Starší z bratranců, Václav Veverka, se narodil 10. prosince 1790, tedy před 225 lety. Ruchadlo je vlastně vylepšený pluh, který půdu nejen obracel, ale také kypřil, mísil a drobil. Jejich vynález usnadnil práci tisícům zemědělců a časem se rozšířil i do zahraničí. Bratranci však neměli podnikatelského ducha a vynález jim profit nepřinesl. Později se stal dokonce předmětem sporů o autorství. Ještě za jejich života se o úřední uznání jejich vynálezu neúspěšně pokusili někteří čestní lidé. Nicméně v roce 1883 se podařilo autorství bratranců Václava a Františka Veverkových oficiálně prosadit. Zajímavé byly i osudy obou bratranců. Oběma zemřely manželky, oba se znovu oženili a přestěhovali, dokonce oba také v únoru 1849 pár dnů po sobě zemřeli.

         Objevitelem a zakladatelem polarografie je český fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský. Narodil se 20. prosince 1890 v Praze. Po studiích na Karlově univerzitě odešel do Londýna, kde studoval fyzikální chemii a začal se zajímat o elektrochemii. Po vzniku Československa působil na své pražské alma mater, kde byl později jmenován profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Metoda slouží k chemické analýze. Dva roky nato sestrojil Jaroslav Heyrovský se svým žákem Japoncem M. Shikatou polarograf – přístroj pro automatický záznam křivky závislosti proudu na napětí při elektrolýze roztoku vzorku. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody převzal Jaroslav Heyrovský jako první Čech z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii. Získal také čestné doktoráty na mnoha univerzitách, byl čestným členem vědeckých akademií. Z ocenění se těšil ještě osm let, zemřel 27. března 1967.

         Do dějin české hudby patří také skladatel Zdeněk Fibich, který se narodil 21. prosince 1850 v myslivně u Všebořic na Čáslavsku. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Narodil se v rodině nadlesního. Hudbě ho učila nejdříve v raném věku jeho matka, která záhy rozpoznala jeho hudební talent a tak později studoval v několika evropských městech. Pak působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Mezi jeho žáky patří známí skladatelé Karel Kovařovic, Franz Lehár (po matce maďarského a po otci moravského původu) a Otakar Ostrčil. Sám byl skladatelsky širokospektrální, od písní a klavírních cyklů přes komorní a orchestrální tvorbu k operám. Je označován za tvůrce melodramatické hudební formy. Kromě hudby se Z. Fibich zajímal i o literární dějiny a malířství. Od roku 1899 do své smrti byl operním dramaturgem v Národním divadle. Zdeněk Fibich zemřel v nedožitých padesáti letech v Praze a je pochován na Vyšehradském hřbitově.

         A ještě připomínáme 250. výročí úmrtí kněze, učitele filozofických předmětů na klášterní škole a zároveň vynálezce Prokopa Diviše. Narodil se 26. března 1698. Prokop Diviš sestrojil první uzemněný bleskosvod na světě. Bleskosvod byl vztyčen 15. června 1754 na zahradě v Příměticích u Znojma, kde Diviš působil jako farář. Zde se plně věnoval svým experimentům se statickou elektřinou. K tomuto účelu si vlastnoručně zhotovil přístroj zvaný elektrum. Byla to skleněná koule, upevněná k dřevěné hřídeli, jejímž otáčením a třením o polštář z telecí kůže získával elektřinu. Ale pochopení u domácích neměl. V roce 1759 postihlo celou střední Evropu nebývalé sucho. Vesničané v Příměticích se však domnívali, že pravou příčinou tohoto sucha je Divišův bleskosvod, který rozhání mraky. Proto v březnu vnikli do zahrady přímětické fary, uvolnili zemnící řetězy a celou konstrukci bleskosvodu strhli a zničili. Diviš také studoval vliv elektřiny na živé organizmy a pokoušel se o elektroléčbu revmatizmu a ochrnutí. Dále sestrojil elektrický strunný nástroj, který byl napájen proudem z leidenských lahví. Nástroj měl 14 klaviatur a dokázal napodobit mnoho nástrojů a prý také lidský hlas. Prokop Diviš zemřel 21. prosince 1765.

         Poslední výročí z prosincového historického kalendáře je Aleny Ladové, dcery Josefa Lady, jehož obrázky jistě zná každý z vánočních pohlednic nebo z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Alena Ladová od dětských let citlivě vnímala obrázky svého otce a později tvůrčím způsobem rozvíjela jeho odkaz. Malířka a ilustrátorka Alena Ladová se narodila 29.prosince 1925 a vystudovala pražskou Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Zabývala se scénografickými návrhy a spolupracovala na animaci filmů podle otcových textů. Avšak největší část její tvorby představují ilustrace zejména pro nejmenší děti. Ilustrovala více než sto knih a nespočet čísel dětských časopisů Mateřídouška a Ohníček. Ráda se věnovala ilustracím pro ty nejmenší, a že je dělala skutečně srdcem, dokládá jejich oblíbenost u dětí od nejútlejšího věku. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Alena Ladová zemřela v Praze 25. června roku 1992 ve věku nedožitých 67 let. Stálá expozice obrazů a ilustrací Aleny Ladové je součástí Památníku Josefa Lady v Hrusicích.