leden 2016

Hned v první fázi národního obrození byla založena Matice česká, přesně 1. ledna 1831. Hlavním iniciátorem myšlenky jejího vzniku byl historik František Palacký a další čeští vlastenci, kteří se usilovali o povznesení českého jazyka a také o lepší podmínky pro vydávání knih. Založení Matice české mělo v české společnosti velký ohlas. Přičiněním neúnavného F. Palackého vydávala Matice knihy soudobých spisovatelů – Dobrovského, Jungmanna, Šafaříka – ale i díla historická, jako je Dalimilova kronika nebo překlady světových klasiků. Matice česká na začátku roku 1832 převzala vydávání Časopisu Českého muzea, který s názvem Národního muzea vychází dodnes. Nicméně v roce 1952 bylo Matici české odňato nakladatelské právo a hrozila jí likvidace. Zachránila se začleněním do Společnosti přátel Národního muzea. V roce 1990 byla tato společnost obnovena a Matice česká se stala její sekcí. V současnosti pokračuje v tradicích  své vědecké a osvětové práce.

Česká filharmonie působí v hudebním světě už 120 let. Vůbec první koncert tohoto hudebního tělesa se v Rudolfinu konal 4. ledna 1896 pod vedením Antonína Dvořáka. Následně ho řídili významné osobnosti, například po vzniku samostatného Československa se v roce 1919 stal šéfdirigentem slavný a legendární Václav Talich, který vedl Českou filharmonii až do roku 1941 a uskutečnil téměř 1000 koncertů. Později stál v čele orchestru světově proslulý Rafael Kubelík, po něm dalších 20 let Karel Ančerle, Václav Neumann a jiní šéfdirigenti. Tento orchestr, který má stabilně vysokou úroveň, je známý v mnoha zemích světa. Nejen evropských, ale i v zámoří. Často koncertuje ve Spojených státech a Kanadě, v Japonsku je každoročně pravidelnou součástí koncertních sezón.

   Se jménem Jan Karafiát se těm starším generacím jistě vybaví název jeho nejznámější knížky pro malé i velké s názvem Broučci, která se dočkala půl stovky vydání. Tento farář a spisovatel, který se narodil 4. ledna 1846, napsal i pokračování Broučků, ale to už větší popularity nedosáhlo. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorský přístup ke světu dítěte, počítá totiž s psychologií dítěte. O jeho teologickou a morální hodnotu se ovšem vedou spory – vyčítá se mu důraz na bezmyšlenkovou poslušnost. Samotní Broučci byli kvůli nevinným modlitbičkám čtyřicet let na indexu. Jan Karafiát zemřel v Praze 31. ledna 1929.

Dva Češi jsou nositeli Nobelovy ceny – za polarografii akademik Jaroslav Heyrovský a za literaturu básník Jaroslav Seifert. Nebylo by účelné vyjmenovávat všechny Seifertovy básnické sbírky, bylo jich nemálo a každá je svým způsobem jedinečná. Ty od počátečního poetizmu, přes Zhasněte světla či Vějíř Boženy Němcové z válečného období, ke vzpomínkové Mamince až k prozaické knize Všecky krásy světa. Seifert zpočátku pracoval i jako novinář, v letech 1921 až 1929 byl členem KSČ. Od roku 1949 se začal věnovat výhradně literatuře. Jeho poezie byla často oceňována, v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. V letech 1968-1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. Za své aktivní vystupování proti normalizace byl nucen odejít do ústraní a jeho nová díla nesměla oficiálně vycházet, pouze v samizdatu. Patřil mezi první signatáře Charty 77.  V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu přebírala dcera Jana. Režim tak musel uznat umlčovaného básníka, kterému bylo uděleno nejvýznamnější literární ocenění. Jaroslav Seifert zemřel před 30 lety, 10. ledna 1986. Pochován je v Kralupech nad Vltavou, odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany.

   Kdo navštívil Olomouc, jistě se zastavil u olomouckého orloje. Jeho novou podobu ve stylu socialistického realismu navrhl začátkem 50. let malíř, grafik, ilustrátor a scénograf Karel Svolinský, který se narodil 14. ledna 1896 na Svatém Kopečku u Olomouce.  Nu asi v té době po připomínkách schvalovacích komisí asi nic jiného navrhnout nemohl. Naštěstí jeho tvorba byla různorodá. Jejím těžištěm je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné a užité grafice, navrhoval plakáty, bankovky, poštovní známky, rád pracoval se dřevem, vynikal v knižní grafice a ilustraci, navrhoval gobelíny. Je považován za pokračovatele mánesovsko-alšovské tradice v českém výtvarném umění. Výčet jeho uměleckých úspěchů by byl dlouhý. Tím prvním úspěchem byla hlavní cena (Grand Prix) na výstavě v Paříži v roce 1925 za rozměrné vydání Máje Karla Hynka Máchy s mimořádnými dřevoryty. Od konce války do roku 1970 působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale za díla, která tvořil se studenty, musel školu opustit. Zemřel v ústraní v Praze v roce 1986.

   A ještě jedno datum týkající se organizace. Dne 15. ledna 1921 byla založena Československá obec legionářská, sdružení bývalých příslušníků československých legií ze všech bojišť 1. světové války.  Za svůj program přijali zásady vyjádřené T. G. Masarykem ve Washingtonské deklaraci. Osvětovou činnost zaměřili především na informování veřejnosti o svém bojovém vystoupení v zahraničí a podílu na vytvoření samostatné republiky. Měli svůj denník a věnovali se také sociální činnosti. Po okupaci byla obec nacisty rozpuštěna.  K obnovení činnosti došlo hned v roce 1945 a jejími členy stávali účastníci bojů 2.světové války a váleční veteráni. Ale ne nadlouho. Již po čtyřech letech byla opět zrušena. Až v říjnu 1991 se členové 2. odboje rozhodli činnost obnovit. Ve svém názvu stále mají československá bez pomlčky a nutno dodat, že zůstávají v kontaktu i po rozdělení společné republiky a dalším generacím připomínají  bojové tradice. Dnes Československá obec legionářská realizuje velký projekt Legie 100 a vydává měsíčník Legionářský směr.

Český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty, zakladatel Českého olympijského výboru a také spisovatel Jiří Stanislav Guth-Jarkovský se narodil 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci. Široká veřejnost ho znala také díly, v nichž podává pravidla správného chování ve všech oblastech života a klade důraz na slušnost, čestnost, skromnost i vzájemnou úctu. Vystudoval filozofii v Praze, získal doktorát, působil jako středoškolský učitel češtiny, francouzštiny a tělesné výchovy. Překládal literární díla z francouzštiny a němčiny, je autorem povídek, románů a několika básní. Pracoval i jako ceremoniář prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Jiří Stanislav Guth – Jarkovský zemřel v Náchodě v roce 1943 ve věku téměř 82 let.