leden 2018

Hned k 1. lednu se váže několik výročí nového státu.Právě v tento den před 25 lety byl obnoven samostatný český stát. Podle preambule nové Ústavy ČR navazuje Česká republika na tradice státnosti Československa a bývalých zemí Koruny české. Navzdory snaze Lichtenštejnska zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací, byla Česká republika tímto dnem přijata za člena Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, za člena Severoatlantické rady pro spolupráci, za člena Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Dnešní Národní technická knihovna je s fondem čítajícím přes 1,1 milionu svazků největší knihovnou technické literatury v České republice. Její nová budova, otevřená 9. září 2009, stojí v Dejvicích v Praze 6 v areálu technických vysokých škol – ČVUT a VŠCHT. Její historie trvá již 300 let a souvisí se zřízením Stavovské inženýrské školy 1. ledna 1718.Základem knihovny se stala sbírka knih prvního stavovského profesora inženýrství Christiana Willenberga. Během dalších dvou století se knihovna rozrůstala jako součást Českého stavovského polytechnického ústavu a jiných předchůdců dnešního ČVUT v různých lokalitách. V roce 1935 se knihovna přestěhovala do Klementina, ale po několika desítkách let už prostory nestačily. Tak se po několikaletých přípravných pracích v roce 2006 začala výstava dnešního areálu v Dejvicích.

„Od nového roku 1853 bude vycházeti pomocí Matice české ŽIVA, časopis přírodnický…“ tak začínal příspěvek Jana Evangelisty Purkyně na podzim roku 1852 ve sborníku Českého muzea. Právě díky pochopení Matice české a později i Muzea Království českého mohl Purkyně uskutečnit svou dávnou myšlenku o českém časopisu, který by popularizoval výsledky vědeckého bádání na poli biologie. První číslo Živy skutečně vyšlo 1. ledna 1853 a je tak nejstarším českým přírodovědným časopisem. Ačkoli bylo vydávání Živy v proudu let několikrát přerušeno, vždy bylo obnoveno a časopis si zachoval původní Purkyňovy ideje.

Dnem narození spisovatele, novináře, dramatika a textaře Eduarda Basse je 1. leden roku 1888. Jeho dílo je rozsáhlé, určitě nejznámější je však román Cirkus Humberto, který byl i zfilmován. Rovněž dodnes známý je příběh otce s 11 syny, ze kterých vytvořil profesionální, neporazitelný fotbalový tým, tedy Klabzubova jedenáctka. Tento představitel demokratického proudu, kabaretiér i zpěvák – vlastním jménem Eduard Schmidt – začal svou kariéru v kabaretu Bílá labuť, byl spolutvůrcem kabaretu Červená sedma, spolupracoval se satirickými časopisy, působil jako reportér, soudničkář a divadelní kritik, vydával kabaretní texty a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko. Je autorem třicítky titulů knih, některé vyšly až po jeho smrti. Kromě toho vytvořil řadu rozhlásků, šansonů, skečů a kupletů – některé z nich zlidověly, např. Nešťastný šafářův dvoreček. Eduard Bass zemřel 2. října 1946 v Praze.

S letošním rokem jsou spojena dvě výročí spisovatele a novináře Jaroslava Haška. Dne 3.ledna tomu je 95 let, co Jaroslav Hašek zemřel a na 30.dubna připadá 135. výročí narození. Po maturitě byl J. Hašek krátce zaměstnán, ale pak se živil výhradně novinařinou a literaturou, což mu umožnilo bohémský a tulácký život. Pěšky prošel třeba Slovensko, Halič, Uhry a povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy. Zcela jiný život vedl během 1. světové války v Rusku, kde opustil československé legie a v říjnu 1920 skončil jako zástupce náčelníka politického oddělení 5. armády bolševiků. V Rusku se podruhé oženil, aniž by se s první ženou rozvedl. Jak to vlastně v Rusku bylo a či se vrátil domů proti své vůli nebo utekl před represemi, to dodnes není přesně objasněno. Po návratu strávil Hašek poslední měsíce svého bouřlivého života v Lipnici nad Sázavou, kde dokončoval Švejka. Tam také zemřel, nebylo mu ještě čtyřicet. Z jeho bohaté tvorby jsou i 95 let po smrti autora proslulé Osudy dobrého vojáka Švejka druhou nejpřekládanější knihou české literatury. Podle haškologa Radka Pytlíka byla totiž přeložena do 58 jazyků.

Se zcela jiným oborem se váže životní profese Ing. Jiřího Storka, který se narodil 3. ledna 1913 v Rokycanech. Byl totiž odborníkem na vodní stavby a na technologie betonu. Část jeho produktivního života je spojena s výstavbou vodních děl na Váhu, kterou řídil jako stavební inženýr koncem čtyřicátých let. V letech 1955-69 působil jako náměstek ředitele Ústavu stavebnictví a architektury SAV v Bratislavě a od 1969 byl profesorem VUT v Brně. V Brně 29. února 1972 Jiří Stork zemřel. Na Slovensku jsou dodnes známé učebnice a skripta týkající se technologie betonu s osobitým zřetelem na vodní stavby i další, které ale byly vydány ve slovenské transkripci jména tedy Juraj Stork.

Zatímco na začátku roku 1917 dávali čeští poslanci vídeňské Říšské rady hlasitě najevo svou loajalitu vůči habsburskému mocnářství, o rok později byl již jejich postoj vlivem vnitřních i vnějších okolností výrazně jiný. V tzv. Tříkrálové deklaraci ze 6. ledna 1918 se spolu s poslanci zemských sněmů postavili za právo národů na sebeurčení, přihlásili se k myšlence státní samostatnosti a vyslovili se pro spojení českých zemí se Slovenskem.Tříkrálová deklarace představovala první rozhodně protirakouský a protihabsburský projev české domácí politiky za války, jenž byl zároveň dokladem přesunutí těžiska české politiky z Vídně do Prahy a manifestoval počínající jednotu cílů domácího a zahraničního československého odboje.

Narodil se 6. ledna 1923 v České Třebové, techniku vystudoval v Bratislavě a tam také zůstal. Dnes je Ing. Josef Poštulka označován za světově uznávaného statika a vynálezce. Špičkový statik tomuto městu zanechal například sportovní halu na Pasienkoch, stavbu s unikátní lanovou střechou ve tvaru hyperbolického paraboloidu, která ani po půlstoletí od vzniku neztrácí na přitažlivosti. Vyprojektoval více než sto dalších lanových střech i pro země jako je Čína, Afganistan či Jižní Korea. Jeho nosné lanové i dřevěné konstrukce inspirovaly i stavby v zahraničí. Je autorem sedmi vynálezů ve stavebnictví. Ještě v roce 1989 navrhl Josef Poštulka bratislavský tunel Sitina, ale Národní výbor Bratislavy návrh zamítl. Nakonec stavba byla realizovaná, avšak nikoli podle jeho návrhu. Zemřel v Bratislavě v roce 2009 ve věku 86 roků.

Český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty, zakladatel Českého olympijského výboru a také spisovatel PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský zemřel 8.ledna 1943 v Náchodě ve věku téměř 82 let. Veřejnost ho znala také díky jeho osvětové činnosti, především článkům a publikacím, v nichž podával pravidla správného chování ve všech oblastech života a kladl důraz na slušnost, čestnost, skromnost a vzájemnou úctu. Vystudoval filozofii v Praze, získal doktorát, působil jako středoškolský učitel češtiny, francouzštiny a tělesné výchovy. Překládal literární díla z francouzštiny a němčiny, je autorem povídek, románů a několika básní. Pracoval i jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád.

Psal se datum 12. ledna 1928. V ten den se Brnem jako blesk rozšířila zpráva o dobrovolné smrti novináře a spisovatele Rudolfa Těsnohlídka. Seděl za svým pracovním stolem v redakci Lidových novin v Brně a revolver namířil proti sobě… Za života Rudolfa Těsnohlídka vyšlo celkem 15 jeho děl, dvě jsou básnické sbírky, jedenáct prozaických prací a dvě knížky pro mládež. Posmrtně byly vydány ještě dva tituly. Dílo nejúsměvnější a nejúspěšnější, to je humorná povídka Liška Bystrouška, která inspirovala Leoše Janáčka k tvorbě opery. Málo je známé, že R. Těsnohlídek se také účastnil objevování Demänovských jeskyní v Nízkých Tatrách, hledal donory, kteří by financovali výzkumné práce, a objevy novinářsky zpracovával. Z nich nakonec sestavil knihu s názvem Demänová, která vyšla v roce 1926.

19. 1. 1993 Valné shromáždění přijalo Českou republiku za člena OSN

Další výročí se týká nejvýznamnější české encyklopedie. První sešit Ottova slovníku naučného vyšel 22. ledna 1888. Novou, obecně zaměřenou českou encyklopedii začal český knihovník a nakladatel Jan Otto plánovat na počátku osmdesátých let 19. století. Chtěl tak prezentovat vysokou úroveň české společnosti a podpořit české národní obrození. Hlavním editorem byl Jakub Malý, po jeho smrti tuto funkci zastával Tomáš Masaryk, pozdější prezident Československa. Redakci slovníku tvořilo 56 lidí a spolupracovalo dalších téměř 1 100 odborníků. Pod názvem Ottův slovník naučný vyšlo 27 řádných svazků a jeden doplňkový. Dle odhadu svazky obsahují až 186 000 hesel. Encyklopedie i s dodatky byla jako reprint znovu vydána v letech 1996-2003, vyšla i digitalizovaná verze na CD-ROMu. Ještě dnes je Ottův slovník naučný dobrým zdrojem informací, zejména o historických faktech.

Ve Střemchoví v okrese Brno venkov se 27. ledna 1918 narodil geofyzik, astronom a cestovatel doc. RNDr. Antonín Mrkos. Vystudoval astronomii na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě a v letech 1946 až 1950 pracoval na astronomické observatoři na Skalnatém plese, dalších šest roků na observatoři na Lomnickém štítu ve Vysokých Tatrách. Později se zúčastnil dvou sovětských expedic v Antarktidě, kde mimo jiné studoval polární záři. Od roku 1965 zastával funkci vedoucího na hvězdárně na Kleti u Českých Budějovic. Svou odbornou práci zaměřil především na pozorování malých těles sluneční soustavy, planetek a komet. Během svého života objevil, nebo byl spoluobjevitelem celkem 273 planetek a 13 komet. Byl docentem na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel astronomii. Antonín Mrkos zemřel 29. května 1996 v Praze.