říjen 2017

V městyse Dolní Cerekev, který leží v okrese Jihlava po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice, se narodili hned čtyři hudební skladatelé. Dva z nich – František Prášil a Karel Pádivý – prožili značnou část svého života na Slovensku. František Prášil se narodil 3. října 1902. Hudební základy mu dal jeho otec, varhaník tamního kostela. Hru na varhany studoval na pražské konzervatoři a později absolvoval Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě. Na Slovensku poté žil až do své smrti. Jako varhaník koncertoval ve slovenských městech a v rozhlasových programech. Vedl soukromou hudební školu v Piešťanech, byl hudebním referentem v prešovském rozhlase a současně učil hru na varhany na učitelské akademii. Byl i sbormistrem pěveckého sboru evangelické besedy. Pracoval jako hudební režisér v bratislavském rozhlase a také skládal. Například suity Z našich hor a Na břehu oravského jezera, kantáty Žatevná a Život svobodný, Vyznání, Pochod vítězů, Sláva domovině a další. Napsal 15 sborů, upravil více než osmdesát lidových písní, složil řadu scénických hudeb pro rozhlasové účely. František Prášil zemřel 14. května 1981 v Bratislavě, pochován je v Bernolákově.

Na 7. října připadá 170. výročí narození Emila Holuba, rodáka z východočeských Holic. Doktor Holub byl člověk vzdělaný a pracovitý. Přestože byl lékařem, byl také zanícený a odborně fundovaný zoolog a botanik, náruživý lovec, pečlivý kartograf a etnograf. Dvakrát se vydal do různých částí Afriky. Během prvního několikaletého pobytu zpracoval i první detailní mapu oblasti okolo Viktoriiných vodopádů. Při druhé expedici chtěl prozkoumat celou Afriku od Kapského Města až po Egypt. Protože měla expedice nepříjemnosti s nemocemi a neposlušnými domorodci, byl Holubův tým nucen se vrátit zpět. Africké artefakty vystavoval na výstavách ve Vídni (1891) a v Praze (1892). Nebylo však v jeho moci založit samostatné muzeum pro africké sbírky. Roztrpčený cestovatel je začal rozdávat muzeím, vědeckým institucím i školám, a také prodávat. Po dvouletém přednáškovém turné v USA plánoval Emil Holub svou třetí výpravu do nitra černého kontinentu. Bohužel, četné zdravotní problémy přerušily jeho plány. Dr. Emil Holub zemřel v 54 letech ve Vídni, kde je také pohřben.

Zcela v jiné oblasti se do historie zapsal Josef Ressel, který pocházel z Chrudimi. Od jeho úmrtí uplyne 9. října 160 roků. Resslovo jméno souvisí především s lodním šroubem. Chtěl studovat medicínu, po různých peripetiích však skončil na lesnické škole a stal se z něj lesník v korutanských lesích. Později přestoupil k námořnictvu, kde se staral o dříví pro válečné lodě. Tehdy od námořníků slýchával vyprávění o tom, jak se plachetnice někdy dostane do míst, kde nefouká vítr a zůstane tak zcela ochromena. To Resselovi nedalo spát a začal přemýšlet, jak lodě zdokonalit. Dumal nad využitím tzv. Archimédova šroubu, jehož nákres zhotovil již v 16. století Leonardo Da Vinci. Ressel vymyslel jakýsi nekonečný šroub, který se však během testů porouchal a tak byly další pokusy zakázány. Takže uznání prvenství vynálezu lodního šroubu se Josef Ressel nedožil, zemřel na malárii na služební cestě dne 9. října 1857 v Lublani. Ale i tak byl jako vynálezce úspěšný, vynalezl mimo jiné i šroubový lis na víno a olej, parní vyluhování barviv a tříslovin, kuličkové ložisko bez mazání, pneumatickou potrubní poštu a buzolu.

Před 115 lety 11. října 1902 se v Uhlířských Janovicích narodil Oto Dub, zakladatel moderní hydrologie na Slovensku. Po absolvování Stavební fakulty ČVUT v Praze pracoval tři roky na Ministerstvu veřejných prací. Poté se v roce 1929 přestěhoval na Slovensko a nastoupil do hydrografického oddělení Krajinského úřadu v Bratislavě. Jeho schopnosti ocenili v roce 1940, kdy byl pověřen vedením nového Státního hydrologického a meteorologického ústavu. Nicméně krátce na to byl zatčen a vězněn v Ilavě. V roce 1944 se mu podařilo z vězení uprchnout a zapojit se do Slovenského národního povstání. Po válce obnovil činnost ústavu a stal se předním československým expertem v oblasti hydrologie, uznávaným i v zahraničí, byl členem Koordinační rady UNESCO pro Mezinárodní hydrologickou dekádu a předsedou Československého výboru pro hydrologii. Také zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu hydrologie SAV i děkanem Stavební fakulty SVŠT v Bratislavě. Jeho činnost byla oceněna několika akademickými a státními vyznamenáními. Ing. Oto Dub, DrSc., zemřel v Bratislavě 1. října 1979.

Před 40 lety, přesně 12. října 1977, zemřel Jan Zrzavý, český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významný představitel české výtvarné avantgardy nastupující začátkem 20. století. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. J. Zrzavý byl zakládajícím členem několika skupin a spolků českých výtvarných umělců, podnikal cesty do Itálie, Belgie, pobýval ve Francii. První etapa jeho tvorby je charakteristická spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Od 20. let minulého století se věnoval převážně krajinomalbě, typické malířské metafoře pocitu splynutí s přírodními silami harmonie, klidu, trvání. Za 2. světové války nesměl veřejně vystavovat, protože nacistické úřady označily jeho tvorbu za „zvrhlé umění“. V té době se více věnoval figurální tématice. Roku 1947 byl jmenován profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde působil do roku 1950. Ilustroval několik knih, snad nejznámější je Máchův Máj a Erbenova Kytice, také pracoval jako scénograf pro Národní a Stavovské divadlo v Praze.

Patří ke skupině, která je nazývána „muži 28. října“. Český politik, první československý ministr financí a funkcionář Československé národní demokracie. JUDr. Alois Rašín. Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích, městě nedaleko Hradce Králové. Vystudoval Právnickou fakultu pražské univerzity a již během studií se začal politicky angažovat, za což byl odsouzen v procese s tzv. Omladinou na dva roky vězení. Po vypuknutí 1. světové války se aktivně zapojil do odboje jako člen organizace Maffie, orgánu českého domácího odboje. Roku 1915 byl zatčen a v procesu spolu s K. Kramářem, V. Červinkou a J. Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Před popravou je zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn. Dne 28. října 1918 spolu s A. Švehlou, J. Stříbrným, F. Soukupem a V. Šrobárem vyhlásil samostatný stát. Právě Rašín je autorem textu prvního zákona. Jako ministr financí získal pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Alois Rašín zemřel 18. února 1923 na následky atentátu, kdy byl 5. ledna 1923 střelen do zad devatenáctiletým anarchokomunistou J. Šoupalem.

Je po něm pojmenována Fakultní nemocnice v Praze 4, která byla založena v roce 1954 přeměnou Masarykových domovů, což byly sociální ústavy pro důchodce. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách a také o české lékařské názvosloví. O koho jde? O prof. MUDr. Josefa Thomayera, rodáka z Chodska, který zemřel 18. října 1927. Byl nejen profesorem vnitřního lékařství a přednostou interní kliniky, ale také úspěšným spisovatelem. A to nejen odborných publikací. Napsal stovky fejetonů, knihy povídek, obrázků z cest a obdivu k přírodě. Mezi literáty měl spoustu přátel, uznávali ho například Neruda, Rais, Vrchlický i další. Jiráska prý podnítil k napsání Psohlavců, protože sám byl obdivovatelem svého rodného Chodska. Nesnášel se ale s chirurgy. Sám bojoval s rakovinou konečníku a odmítal operaci. Až do své smrti žil jako starý mládenec a svoje nemalé jmění odkázal Ústřední matici školské, knihovnu a výtvarné sbírky zase Národnímu muzeu a Národní galerii. Prof. MUDr. Josef Thomayer je pochován na hřbitově v rodném Trhanově.