Skupina tedy vystoupila na konci Komenského ulice a zamířila do Univerzity veterinárního lékařství a farmacie. Ve vstupním areálu je přivítala socha koně, kterou mnozí před pár lety viděli v centru města na konci Zvonárské ulice, kde stávala 10 let. Veterinární univerzita ji totiž na toto období zapůjčila městu. Vznikla před 40 lety podle sochy koně se sv. Václavem, která stojí v Praze na Václavském náměstí.
V roku 1979 totiž odlili v ČKD Blansko dvě totožné, ale menší bronzové sochy Arda – tak se kůň jmenoval, jedna byla pro brněnskou veterinární univerzitu u příležitosti 60. výročí této školy a druhá pro košickou, která tehdy oslavovala 30. výročí vzniku. Letos košická veterina oslavuje 70 roků své existence, což připomíná ozdoba Arda. Soutěž na pražský pomník byla vyhlášena v roce 1894, ale první místo nezískal nikdo. Josef Václav Myslbek obsadil druhé místo spolu se sochařem Snirchem, nakonec zvítězila netradiční verze sv. Václava jako bojovníka. Kůň Ardo byl z vojenského hřebčína v Písku, poté byl převezen do Prahy, pravděpodobně do karlínských kasáren. Jeho jméno v italštině znamená žár, oheň, zápal či bujnost. Mistr Myslbek si za model vybral právě tohoto sedmiletého hřebce.
Aby byla iluze studie koně dokonalá, poskytla Klinika koní UVLF organizátorům opravdového koně i s ošetřovatelem a Josefa Václava Myslbeka představoval akad. malíř Tomáš Čepek, který 1982-88 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, žije, tvoří a učí v Košicích. Během skicování odpovídal na otázky moderátorky a mimo jiné vysvětlil i uzel na ocasu koně. „Nebyl to můj záměr,“ sdělil Mistr. „Tehdy bylo po silném dešti. Ošetřovatel vedl Arda ze stájí do ateliéru přes rozbředlý dvůr a nechtěl, aby se hřebec zablátil. Proto mu svázal ocas do praktického uzlu. Ale pak už nikdo uzel na ocasu nerozvázal. Já jsem netušil, že koně normálně takto ocas nenosí a bez okolků jsem uzel okopíroval do své plastiky.“
Účastníci akce se dozvěděli i další zajímavosti z Myslbekova života. Například to, že koncem 19. století pražská Akademie výtvarných umění nenabízela žádné vzdělání pro sochaře a J. V. Myslbek se musel zapsat na malířství. Přesto zůstal u sochařství a během života vytvořil na 40 děl, která patří k nejvýznamnějším. Většina je v Praze, ale jsou také v Táboře, v Čáslavi, v Jeseníku i v Paříži a několik je ve Vídni. Často pracoval na několika zakázkách současně. Navíc byl ke svým dílům velmi kritický a mnohokrát je přepracovával, než byl s verzí naprosto spokojen. Na pražském pomníku sv. Václava pracoval asi 30 let. „Musel jsem se obracet, s manželkou Karolinou jsme měli 8 dětí, většina však zemřela v nízkém věku,“ vysvětlil Mistr.
Pražské sousoší bylo oficiálně odhaleno v roce 1913, měří na výšku i s Václavovým kopím 7,2 metru. Od roku 1995 je národní kulturní památkou.
A kam tramvaj T2 zamířila pak? O tom více v dalším pokračování.