SK-CZ Klub » Srpen 2013

srpen 2013

 

         Dne 1. srpna roku 1848 se narodil dodnes známý český skladatel a kapelník František Kmoch. Kdo jeho jméno spojuje s dechovkou a Kolínem, dělá dobře. František byl dítě nadané, odmalička hrál na housle a v 10 letech již psal drobné skladby. Vystudoval a stal se učitelem, ale za neskrývanou podporu Sokola byl rakousko-uherskou policejní mašinérií persekvován. Kolínská městská kapela si ale Kmocha zvolila za dirigenta a ten při ní založil školu hudby, která v roce 1882 dokonce získala státní uznání. Se svým vynikajícím orchestrem hostoval ve Vídni, Budapešti a Krakově a podnikl dokonce tříměsíční turné po Rusku. František Kmoch zemřel 30. 4. 1912, ale Kolín, kde celý život působil, si jeho tvorbu připomíná festivalem dechových hudeb Kmochův Kolín dodnes.

         I výročí další osobnosti je z oblasti hudby, ale jiného žánru. Dne 10. srpna 1993 zemřela v 59 letech jazzová zpěvačka Eva Olmerová. Nutno říct, že moc nahrávek po sobě nezanechala. On také džez nikdy nemohl soupeřit s populární hudbou. Byla velice svérázná, na čemž mělo jistě svůj podíl neradostné dětství, rozvod rodičů a ona, aniž by se jí někdo ptal, zůstala s otcem a jeho novou ženou. Z domova se pak stal, jak sama říkala, nedomov. Takže radši doma nepobývala. Jednou měla štěstí, na které si sama nešlápla – dostala nabídku do Semaforu. Její hlas se vlnil jako u největších bohyň jazzového zpěvu, někdy až tremolově vzrušeně, jindy zase plynul poklidně. Jenže ten svůj hlasový dar neuměla využít, prostě proto, že silnější byl alkohol. Ale neztratila se v proudu času, film o jejím životě a zpěvu bude uveden letos v září.

         Jeden z černých dnů historie Československa si připomeneme 21. srpna. Před 45 lety vojska pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) v noci z 20. na 21.srpna překročila státní hranice a obsadila Československo pod falešnou záminkou kontrarevoluce; obsazení trvalo do června 1991.
Nicméně kdo dnes z mladých lidí ví, co to byla Varšavská smlouva, nebo Vysočanský sjezd či studentská stávka, jaká tehdy byla atmosféra mezi lidmi. A jak se ta vlastenecká atmosféra ze srpna měnila v jakousi občanskou schizofrenii – jedno se říkalo navenek a jiné doma. Vyburcovat lidi upadající do letargie se rozhodl student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach, který se 16. ledna 1969 upálil na Václavském náměstí. Situace po 21. srpnu pro něj představovala výsledek násilí a to bylo něco, co bytostně nenáviděl, nemohl zaujmout rezignující stanovisko. Nyní ale chceme připomenout, že Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v rodině cukráře ze Všetat. Pro Jana byl velkým vzorem otec, miloval ho a velmi rád poslouchal jeho vyprávění o velkých postavách našich národních dějin.

         K 21. srpnu se váže ještě jedna událost. Před 70 roky při operačním letu nad Biskajským zálivem zahynul nejlepší český, resp. československý boxer Vilda Jakš. Do historie sportu se zapsal památným zápasem o titul mistra světa ve střední váze v roce 1935 v Paříži. Přestože boj s úřadujícím mistrem světa Marcelem Thilem nakonec prohrál, dostalo se mu mimořádného uznání od soupeře i od fanoušků. Jeho sportovní kariéra mu přinesla velkou popularitu a roli pražské celebrity. Po okleštění Československa a vzniku Protektorátu Čech a Moravy se Vilda Jakš rozhodl aktivně zapojit do boje o naši svobodu. Dostal se k československé 311. bombardovací peruti ve Velké Británii, kde sloužil jako střelec ve věži bombardéru. Za službu mu byl udělený Československý válečný kříž za chrabrost. Štěstí ho však definitivně opustilo 21.8.1943, kdy jeho letadlo napadla skupina německých dálkových stihačů. Z posádky nikdo nepřežil.
Nevšední osud Vildy Jakše byl volnou inspirací k filmu Jaroslava Soukupa “Pěsti ve tmě” s Markem Vašutem v hlavní úloze, který částečně odráží jeho statečnou životní cestu. Statečnou v obou významech tohoto slova: odvážnou a čestnou.

         Při vyslovení jména Leoš Janáček se jistě každému vynoří spojení hudební skladatel. Tento světově uznávaný český skladatel klasické hudby ceněný především pro nezvyklou melodiku, vycházející z lidové hudby moravských regionů, zejména Slovácka a Lašska zemřel náhle před 85 lety 12. srpna 1928 v Ostravě na zápal plic, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu v Hukvaldech. Ve světě je znám především díky svým operám Její pastorkyně a Liška Bystrouška, dále orchestrálně-vokálnímu dílu Glagolská mše, která čerpá z cyrilometodějského odkazu a také Sinfoniettě, dále symfonické básni Taras Bulba a komorním skladbám, především smyčcovým kvartetům. Právě uvedení opery Její pastorkyně v Praze v roce 1916 otevřelo Janáčkovi dveře do celého světa: pod názvem „Jenůfa“, zaznamenává ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, posléze v Německu a později v New Yorku. Janáčkova díla se stále hrají na různých světových scénách, a Jenůfa měla letos v dubnu premiéru i v Slovenském národním divadle.

         Kdyby profesor Otto Wichterle žil v nějaké jiné zemi nebo v jiné době, byl by miliardář. Ale komunistické Československo jeho génia neocenilo. Čím se zapsal do historie? Bylo to na vánoce 1961, kdy si sestavil pomocí dětské kovové stavebnice Merkur první prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil první čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se tento sen o nápravě oční vady rozšířil do celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše aplikovat, asi 100 milionů obyvatel naší planety. Až v roce 1990 byl vynálezce očník čoček, profesor Otto Wichterle, člen mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný doktor zahraničních univerzit, zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonával do rozdělení Československa. Jedna z planetek naší sluneční soustavy je pojmenována Wichterle. Profesor Otto Vichterle, vynálezce kontaktních čoček, zemřel před 15 roky 12. srpna ve věku 85 let.

         Další jméno historického kalendáře asi moc známé nebude. Jan Křtitel Vaňhal, český hudební skladatel druhé poloviny 18. století, byl ale ve své době velice známý, zejména ve Vídni a v Itálii. Za svého života napsal přes 100 symfonií a stejný počet smyčcových kvartetů, 20 mší a množství dalších hudebních skladeb, z nichž jsou obzvláště ceněny instrumentální koncerty – flétnový, violový a varhanní. V závěru života vyučoval hudbě a stal se vyhledávaným klavírním pedagogem. Jeho klavírní skladby patří dodnes mezi dobrý pedagogický materiál. Vaňhalovo dílo začalo být objevováno znovu ve 20. století. Na místě, kde v Nechanicích stával Vaňhalův rodný dům, byla v roce 1998 odhalena pamětní deska. My si připomínáme 200. výročí úmrtí tohoto českého skladatele. Zemřel 20. srpna 1813 ve Vídni.

         Pro české dějiny je zvlášť významný rok 1278, kdy v bitvě na Moravském poli padl Přemysl Otakar II., který pro vojenskou sílu a bohatství byl zván králem železným a zlatým. Tehdy České království bylo opravdu rozsáhlé, Přemysl Otakar II. rozšířil stát vojenskou silou, mírovým jednáním i výhodným sňatkem. Vedle Čech a Moravy patřilo k českému státu i území dnešního Rakouska, části Slovinska a Itálie. Uznávaný panovník se rozhodl získat i korunu císaře Svaté říše římské. Tento záměr se mu však stal osudným. České vojsko bylo poraženo v srpnu 1278 druhým kandidátem na císařský trůn Rudolfem Habsburským na Moravském poli a Přemysl Otakar II. v bitvě zahynul. Bitva na Moravském poli byla svedena 26. srpna 1278 a proti všem pravidlům ji rozhodl útok Rudolfových šiků zezadu. Jen tak mimochodem, víte, kde Moravské pole leží? Nikoli na Moravě, ale přibližně 30 kilometrů jižně od Břeclavi v Rakousku. A ještě dodám jednu zajímavost, potvrzující velikost Přemyslovy říše: Ruské město Kaliningrad na baltském pobřeží založil na jedné ze svých válečných výprav právě český král Přemysl Otakar II. a pojmenoval ho tehdy „Královec“.

Top