Výchozím místem třídenního putování po stopách Jaroslava Haška jako vojáka 91. pluku c.k. armády bylo humenské nádraží. Děti zvědavě okukovaly sochu vojáka Švejka, která od roku 2000 stojí u tamní pumpy. Právě v tomto východoslovenském městě se odehrávala slavná scénka se zakázaným koňakem, který Švejk před poručíkem Dubem vypil “na ex” a přitom tvrdil, že je to železitá voda. Na nádraží však bylo hlučno, tak tuto část s několika dalšími ukázkami děti četly ostatním v rámci společného večerního programu.
Z Humenného skupina zamířila do malé vesničky Osadné. Socha velkého medvěda jasně vyjadřuje národnostní složení obyvatel. Rusíni. Oni a také čeští četníci do krypty pravoslavného kostela ve dvacátých letech minulého století i později shromáždili pozůstatky zhruba 1600 vojáků většinou ruské armády a ze strany protivníka, tedy rakousko-uherské armády, bylo 64 vojáků identifikovaných. Mezi nimi jsou i Češi. Děti i rodiče poslouchali výklad pravoslavného duchovního Dr. Petra Soroky nad kryptou. Oči jim klouzaly po prostřelených lebkách navršených na sebe do hloubky sedm metrů.
“To všichni byli mladí hoši, aspoň tak soudím podle chrupu”, komentovala jedna z maminek, lékařka.
Kdysi bývala v kostele nad kryptou měděná tabule s českým a ruským textem o počtu pochovaných. Ta se prý během rekonstrukce ztratila. Škoda.
Takové setkání s válečnou realitou pak skupina zjemnila túrou z Osadného do Balnice na slovensko-polské hranici. Karpaty jsou krásný kraj. Ale zkropený krví během bojů první a druhé světové války. Po okolí bylo zaznamenáno téměř 200 vojenských hřbitovů z té první. Večer děti četly ostatním nejen scénku z Humenného, ale i další z dvou prvních dílů Osudů dobrého vojáka Švejka, společně zhlédli vybrané části z prvního dílu filmu a dozvěděli se i podrobnosti ze života a tvorby Jaroslava Haška. Koneckonců i v Osudech poznávali, že Hašek tuto trasu na východní frontu prožil na vlastní kůži a vše si dobře pamatoval.
Čtení u Lupkovského tunelu
V Osudech dobrého vojáka Švejka zmiňuje také Lupkovský tunel. Ten všichni společně hledali druhý den a ti první dostali za svůj objev i sladké „nálezné“. Samozřejmě právě nad tunelem si četli další úryvek z Osudů, který se váže právě k tomuto místu. Následně skupina dětí s rodiči navštívila vojenský hřbitov, trochu smutný a zanedbaný. Poté zamířila do Laboreckého sedla a nestačila se divit. Poláci hned na hranici umístili informační tabule o Švejkovi, o jeho cestě na frontu, připravili Švejkovu cyklotrasu, kousek od hranice je ubytovna Švejkovo, upoutávky jsou na Sanok, kde Švejkovo muzeum a socha. Je zřejmé, že v Polsku má Švejk a samozřejmě Jaroslav Hašek stále své obdivovatele.
Večer si všichni své zážitky z navštívených míst a zejména získané vědomosti znovu připomínali při testech. Členové každé rodiny dali hlavy dohromady.
“Objektivně musím říct, že výsledky jsou poměrně vyrovnané”, zhodnotila výsledky testu vedoucí akce Mgr. Andrea Miškufová. Dětem ještě rozdala mapky, aby si zakroužkovaly místa vojenských hrobů, které skupina navštívila a ještě navštíví, a trasu vojenského transportu z Českých Budějovic do Haliče. Také po svém zkusily nakreslit vojáka Švejka. No a závěr večera patřil druhému dílu filmových Osudů.
Najít pomník České družiny v okresním městě Mezilaborce následující den nebylo nic těžkého. Stojí blízko Muzea Andy Warhola. Jenže málokdo z místních o něm věděl a téměř nikdo netušil, co to znamená „Česká družina“. Jen pro upřesnění – to byli ti, kteří skupinově přeběhli na ruskou stranu fronty a vytvořili základ pro vojenský útvar slavných legionářů. Těch, kteří se tak proslavili v bojích u Zborova.
“To se v hodinách dějepisu ani slovenštiny nedozvědí. Akce je úžasně zajímavá nejen pro děti. Musím se přiznat, že jsem se mnoho poučil i já”, komentoval informace u pomníku České družiny programátor ing. Zdeněk Melíšek a pečlivě začal studovat Švejkovu cyklotrasu umístěnou za pomníkem, kterou připravili Poláci. Prý se do těchto končin čtyřčlenná rodina Melíškova určitě vrátí a na kolech si vše projede znova.
Cesta zpět vedla přes území, kterým Hašek jel na východní frontu. Skupina navštívila další vojenské hřbitovy v Krásném Brodě, u monastýru, v Nižných Čabinách. Potěšitelné je, že mnohé jsou v posledních letech opraveny a udržovány. Aby se na obyčejné hrdiny 1. světové války pochované často v hromadných hrobech bez jmen nezapomnělo.
novějšído Fotogaleriestarší