Přiblížit lidový zvyk pálení čarodějnic, který je stále populární v některých českých a moravských regionech, bylo hlavním záměrem druhé letošní košické tvořivé dílničky pro děti nebo vnoučata členů Slovensko-českého klubu v SR. Jenže kluci a holčičky netvořili ty zlé čarodějnice, ale ty dobré. Takže si nakonec svoje „strigy“ všichni s láskou nesli domů a nechtěli ani slyšet o jejich pálení 30. dubna.
„Vy jste posledního dubna nechodili pálit čarodějnice?“- podivila se jedna z dříve narozených žen na jedné klubové akci. Přítelkyně ze severní Moravy váhavě kroutily hlavami. „U nás se takový zvyk nedržel.“
„Ale u nás ano, moc dobře se pamatuji, že jsme sbírali po vesnici všechna stará košťata, namáčeli je do oleje nebo čeho, aby dlouho hořela,“ přidal se do diskuze muž pocházející od Pardubic. „Byla to vždycky moc prima zábava u ohně“.
Tak tenhle loňský rozhovor byl hlavním podnětem pro členy výboru krajanské organizace Slovensko-český klub v SR, aby připravili pro děti jednu z tvořivých dílniček zaměřenou na tento lidový zvyk. Na stolech Centra volného času Domino v Košicích byly nejrůznější kousky látek, také čtvrtky, aby bylo z čeho udělat nos, vata na vycpání hlavičky i tělíčka a také větvičky, aby čarodějnice, tedy slovensky striga, měla na čem letět. Prostě holčiny i menší kluci byli připravení vyrobit si svou čarodějnici. Ale než začali, přiblížila jim předsedkyně SČK v SR Helena Miškufová tento v Čechách stále živý zvyk. Děti se dozvěděly, že je to původně pohanský svátek. V noci z 30. dubna na 1. května prý měly zlé síly největší moc a v tu noc se dokonce daly najít zakopané poklady. Lidé rádi věří čemukoli, tenkrát tomu, že v noci je v povětří spousta čarodějnic, které letí na sabat. A proto se na kopcích a jiných vyvýšených místech pálily ohně údajně proto, aby čarodějnici letící na koštěti uviděli a aby plameny mohly zničit tyto temné síly. Také se tvrdilo, že hořícím koštětem může šikovný junák čarodějnici dokonce srazit k zemi. Nicméně o takovém úspěchu historie mlčí. Zapalování ohňů mělo tedy jakousi ochrannou funkci lidí a příbytků. Ale souvisí i s tím, že na stejné datum připadá keltský svátek Beltine. Slet čarodějných bytostí se dosud připomíná v některých zemích Evropy. Na Slovensku však znám není.
Děti si však nedělaly ty zlé čarodějnice, jen dobré. Ty, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci nebo dokonce přivolat lásku milované osoby. K těm lidé cítili určitý respekt a také si je vážili. Ještě nos a první čarodějnice – ta Martinčina – byla hotová. Nutno ale dodat, že sedmileté holčičce pomáhala vedoucí dílničky Andrea Tilková. Sestry Barborka a Deborka zase spoléhaly na pomoc tatínka, který využil nález pionýrského šátku a zavzpomínal na své dětství. Ostatní naplno rozvíjeli svou tvořivost včetně Šimona a Kuby. Kamarádky Ema a Alice pošilhávaly, co právě ta druhá dělá, takže jejich „strigy“ jsou hodně podobné. A Šimonova maminka nakonec nevydržela a dala se do upravování synkova dílka. Na klubovou akci přišlo i šest starších kluků, ale ti jaksi dali přednost ping-pongu.
Děti jednoznačně odmítly svoje čarodějnice spálit při ohni posledního dubna. Vyrobily si totiž ty dobré a navíc se jim líbí.
novějšído Fotogaleriestarší