Besedy s českými spisovateli a autorská čtení organizuje Slovensko-český klub v SR už deset roků a během nich v Košicích i dalších východoslovenských městech představil na třicet současných českých spisovatelů. Prvním letošním hostem byl publicista a spisovatel Stanislav Motl na besedě v rámci projektu s názvem Spokojení vrazi. Z jeho široké objevné reportážní tvorby organizátoři vybrali tu, která se váže k 70. výročí ukončení druhé světové války v Evropě.
Jak je již pravidlem téměř na všech těchto literárních besedách a autorských čteních, zájemci zaplnili sál Veřejné knihovny Jana Bocatia v Košicích. Tentokrát nešlo jen o prezentaci nějakého díla, ale spíše o celospolečenské postoje prostřednictvím literatury faktu. Je 70 let po válce. Díky hodinám dějepisu už na základních školách o ni co-to ví i nejmladší generace. Ale známe aspoň konkrétní události ze svého okolí? A vůbec – zajímají ještě někoho nepotrestaní vrazi, kteří si dodnes spokojeně žijí bez výčitek svědomí? Je přece s podivem, že publicista nachází v období od více než půlstoletí po kapitulaci Německa do současnosti osoby, které se podílely na válečných masakrech a dodnes se jich nikdo jiný na jejich podíl nezeptal. Kdo byli tito strůjci vražd, iniciátoři krvavých událostí, které nesouvisely s boji na frontách? Má se o nich už mlčet?
„Odhalil jsem celkem patnáct nacistických zločinců, musím ale dodat, že mě zajímají jen ti, kteří vraždili nebo dávali k vraždám pokyn, tedy se na našem území dopustili nacistických válečných zločinů. Většinou byli arogantní, v několika případech na mě zavolali policii. Z těch patnácti mě překvapil jen jeden, Rudolf Malík, který musel jako chlapec s nacisty střílet do lidí ve Velkém Meziříčí. Bylo mu tehdy 17 let a následujícího dne válka skončila. Ten jediný měl špatné svědomí a vlastně mu asi touto zpovědí odlehlo. Pochází z Bzence na Moravě, dnes žije v Německu. U dalších zločinců jsem si uvědomil, že vlastně nemají svědomí a mají sami v sobě tyto činy vysvětleny,“ uvedl svou přednášku Stanislav Motl ještě před dokumentem o jeho hledání nepotrestaných nacistických zločinců. Poté pokračoval přednáškou o činnosti československé vládní komise pro stíhání fašistických zločinců a nepochopitelném skončení její činnosti po roce 1990, jednotlivými příběhy hledání válečných zločinců a jejich současnými postoji. Podtextem akce bylo i varování, jak nebezpečná je cílená politická propagace nenávisti k nějakému národu.
Příběhů i úvah k tomuto tématu ale odzněla celá řada. Zajímavá byla i následná beseda. Se závěrem, že má smysl zabývat se zločiny, ty jsou nadčasové, že je nebezpečná každá totalita, zleva i zprava, že historii nemůžeme posuzovat očima dnešních lidí. Že na zhruba 360 tisíc československých občanů, kteří zahynuli během druhé světové války, bychom neměli zapomenout.
novějšído Fotogaleriestarší