Čech, který několik let žil na Slovensku, a to později vyměnil za Rakousko. Kromě interní medicíny, které se věnuje, miluje zejména českou historii, její postavy a časová období přibližuje v historických románech. Těch ale mnoho v poslední době nevychází. Právě proto milovníci tohoto žánru přivítali nový titul MUDr. Antonína Polácha „Cti otce svého, ale miluj ženu svou”.
Proč upozorňujeme na dílo tohoto autora? Zejména proto, že jeho jméno je spojeno s etablováním se Čechů a Moravanů na Slovensku jako národnostní menšiny po rozdělení společné republiky. Antonín Polách v té době působil jako lékař v nemocnici v Popradě, iniciativně se podílel na vzniku Českého spolku na Slovensku a pak se stal prvním předsedou regionální organizace v Popradě. V roce 1995 se přestěhoval do Rakouska, kde dále pracuje jako internista. Při své práci však stihl napsat osm historických románů. Svůj první román „Stín Persepole” (1990) psal ještě během své vojenské služby v Košicích. Druhý román „Bratři ze Soluně” je z roku 1995, následně vyšel román „A stanu se králem”, poté „Richenza” – to je román o královně Alžbětě Rejčce, další romány v pořadí jsou „Já, Herodes” a „Mezi císařem a papežem” – o kostnickém koncilu. Právě o třech posledních románech vyprávěl před pár lety na besedě mezi krajany v Košicích, kam ho pozval Slovensko-český klub. Záhy vyšel román „Odvrácená tvář moci – zločiny českých králů” a poslední je z konce loňského roku „Cti otce svého, ale miluj ženu svou”.
Příběh nového románu se váže k šestnáctému století, tedy k době nástupu renesance a humanismu v Čechách. Hlavními postavami jsou arcivévoda Ferdinand, syn císaře Ferdinanda I., a Filipína Welserová, dívka z neurozené i když bohaté bankéřské rodiny Welserů z Augsburku. Zamilovali se do sebe a v lednu roku 1557 se nechali tajně oddat na zámku Březnice. Filipína se tak stala první neurozenou ženou v domě Habsburků. Ústředním motivem knihy je zápas mezi otcem a synem, souboj dvou životních koncepcí, ale i životních náhledů. Kniha se snaží přiblížit život v Čechách v zatím spisovateli i historiky dosti opomíjené době vlády prvních dvou generací Habsburků na českém trůně.
Romány Antonína Polácha se čtou velice lehce. Přestože dobře ovládá několik jazyků, stále píše česky. Jak sám přiznává, je mu srdci nejbližší, přestože už o trochu větší polovinu života žije mimo české území.
novějšído Fotogaleriestarší