SK-CZ Klub » Září 2016

září 2016

Víte, kdy začal v Čechách skauting? Pokud jste odpověděli, že v druhém desetiletí minulého století, odpověděli jste správně. Zakladatelem českého skautingu je pedagog Antonín Benjamín Svojsík, který se narodil 5. září 1876. Se skautingem se seznámil v roce 1911 v Anglii jako novou metodou výchovy mládeže a už po prázdninách téhož roku sestavil ze žáků žižkovské reálky první skautský oddíl. V dalším roce vydal knihu „Základy junáctví“, do které přispěla řada spisovatelů a profesorů. Zpočátku se pokoušel začlenit vznikající skautské družiny do Sokola, ale ten viděl v nově vznikající organizaci konkurenci. Během 1. světové války skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže. Po válce 7. června 1919 Svojsík založil Svaz junáků – skautů RČS a stal se jeho náčelníkem. V době první republiky pracoval v ústředí skautské organizace. Pod jeho vedením skauting stále získával jak nové členy, tak i na dobré pověsti. O prázdninách 1938 odejel do Ruska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Úmornou cestu snášel velice těžce, navíc se nakazil streptokoky. Týden po návratu začal bojovat s vysokými horečkami. Dne 17. září A. B. Svojsík zemřel. Na Vyšehradský hřbitov doprovodily svého náčelníka tři tisíce skautů.

            Psal se rok 1836 a za den své korunovace na českého krále si rakouský císař a uherský král Ferdinand V. vybral 7. září. Tenkrát jistě nikdo netušil, že to bude poslední korunovace na Pražském hradě. Ferdinand V. z Habsbursko-lotrinské dynastie od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem a rachitidou. Ferdinand měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, zajímal se o vývoj techniky, mluvil pěti jazyky, takže ho není možné označit za slabomyslného. Na druhé straně nelze popřít jistou prostoduchost vyplývající z rodinných vazeb. Ferdinandovi rodiče totiž byli bratranci prvního stupně a prarodiče dokonce vlastními sourozenci. Ferdinand byl 2. prosince 1848 proti své vůli odstaven od trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Zbytek života strávil se svou ženou Marií Annou v Praze. Pražané měli Ferdinanda rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu.

V Nelahozevsi nedaleko Kralup se 8. září 1841 řezníkovi a hostinskému Dvořákovi narodil syn, kterému dali jméno Antonín. Ten už v dětském věku projevil hudební nadání, prvním učitelem hry na housle byl jeho otec. Antonín vystudoval na varhaníka, stal se dirigentem, skládal, ale zpočátku se mu vůbec nedařilo uvést se na veřejnosti. Až později dosáhl Antonín Dvořák vysokého uznání a to ve světovém měřítku. Napsal 9 symfonií (nejznámější je právě ta poslední, devátá označovaná jako „Novosvětská“), 5 koncertních ouvertur, symfonické básně, komorní skladby, velké skladby vokální, písně, sbory, klavírní skladby a 11 oper, z nichž některé jsou často uváděny na předních světových scénách. Antonín Dvořák zemřel nečekaně v Praze 1. května 1904 a podobně jako Bedřich Smetana byl pochován na pražském Vyšehradském hřbitově. Antonín Dvořák je vpravdě skladatel světový, ba přímo kosmický. Dne 20. července 1969 se uskutečnil první let člověka na Měsíc. Když Kosmická loď Apollo 11 přistála v Moři klidu a kosmonaut Armstrong vystoupil na povrch, pustil nahrávku Dvořákovy Novosvětské. Dvořákova hudba tak symbolicky doprovázela lidstvo při jeho významném kroku do vesmíru.

            V České republice a na Slovensku je celá řada dobrovolných dárců krve, kteří jsou držiteli některého stupně Janského plakety. Ocenění humánního činu nese jméno po objeviteli čtyř základních krevních skupin prof. MUDr. Janu Janském. Tento český neurolog a psychiatr uveřejnil ve Sborníku klinickém v roce 1907 práci pod názvem „Hematologická studie u psychotiků“. V ní jako víceméně vedlejší produkt své výzkumné činnosti popsal čtyři základní krevní skupiny. Jeho systém byl obecně uznán a poměrně dlouhou dobu byl také jediným podkladem pro zajišťování bezpečných podmínek pro krevní transfuzi. Jan Janský, propagátor dárcovství krve, zemřel 8. září 1921.

           Pod oknem Černínského paláce v Praze v místech, kde byl nalezen mrtvý Jan Masaryk, je pamětní tabule. Asi se již nikdy přesvědčivě neobjasní, zda pád z okna bytu v Černínském paláci byl sebevraždou nebo vraždou. My si připomínáme 130. výročí narození syna prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, který patřil k československým diplomatům první poloviny 20. století. Podle dnešního hodnocení byl spíše vykonavatelem zahraničně politické koncepce prezidenta Beneše než skutečným tvůrcem československé zahraniční politiky. Byl ministrem zahraničí také ve vládě Klementa Gottwalda, v únoru 1948 totiž odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Snažil se o udržení přátelství se Sovětským svazem, ale byl pobouřen sovětskými mocenskými ambicemi. Po návratu z Moskvy v červenci 1947, kde byla československá delegace donucena odříci účast na Marshallově plánu, se vyjádřil takto: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek“. Doma byl „Honza Masaryk“ nesmírně oblíben pro svůj bodrý, jadrný humor a neokázalost. A ještě přesné datum narození –  14. září1886.

Od narození básníka, spisovatele, novináře a překladatele Jaroslava Seiferta uplyne 23. 9. již 115 roků (nar. 1901). Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921, v témže roce vstoupil do Komunistické strany Československa. Ale členství dlouho netrvalo. V březnu 1929 byl spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli z komunistické strany vyloučen, protože podepsal manifest sedmi protestujících proti bolševizaci v novém vedení KSČ. Ve 20. letech byl J. Seifert považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy. Do roku 1949 pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů, poté se věnoval výhradně tvorbě. V letech 1968 – 1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. Za své aktivní vystupování v tomto období byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní, nicméně jeho díla dál vycházela v samizdatu. Seifertova tvorba je obsáhlá, poslední vydání po roku 2001 je rozděleno do 17 svazků. Uznání získalo i na mezinárodním poli – Jaroslav Seifert je nositelem Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984.  Od 70. let patřil k jeho přátelům i slovenský herec Ladislav Chudík. Jejich vzájemná korespondence (vydaná v knize Tichý dvojhlas) začala dopisem, ve kterém Chudík obdivoval Seifertovu poezii, díky které se naučil výborně česky. Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986.

Dnem české státnosti je v České republice 28. září. Tak je uctívána legenda i součást české historie svatý Václav. Není znám přesný datum Václavova narození, s otazníkem se uvádí rok 907. Mladý zbožný kníže šířil v pohanských Čechách křesťanství, za své vlády nechal stavět v různých městech kostely, povolával kněze z Německa a založil na Pražském hradě kostel sv. Víta. Podle legendy byl zabit společníky svého bratra Boleslava před kostelem ve Staré Boleslavi. Jak to všechno před více než tisíci lety doopravdy bylo, už asi nikdo nezjistí. Důležité však je, že mýtus ochránce českého státu trvá. I proto se v nedávných pohnutých dobách Češi setkávali u sochy svatého Václava na Václavském náměstí a český parlament přidal v roce 2000 den 28. září k státním svátkům České republiky. Rozhodování politiků o 28. září nebylo snadné. Některým vadilo, že by se jím měl stát den zavraždění knížete Václava, jiným zase to, že je to rovněž církevní svátek. Připomínali i fakt, že Václavovu památku zneužila protektorátní vláda kolaborující s nacistickou okupační mocí. Komunisté naopak poukazovali na Václavovu slabost, protože platil „výpalné“ německým císařům.

Top