SK-CZ Klub » Září 2013

září 2013

 

         Se jménem druhého československého prezidenta dr. Edvarda Beneše se dnes spojují především poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku „Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“ a které Edvard Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval. Kromě toho i jeho nerozhodnost v únoru roku 1948, co usnadnilo komunistům převzetí moci v zemi. Už se jaksi nepřipomíná, co vykonal před rokem 1918 pro vznik společného státu Čechů a Slováků…
Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší, v pořadí desáté dítě rolníka. Po začátku první světové války organizoval vnitřní odboj  proti Rakousko-Uherské monarchii, zajišťoval spojení odboje s T. G. Masarykem ve Švýcarsku a podílel se na ustanovení Československé národní rady, v níž zastával místo generálního tajemníka. Společně se Štefánikem získal souhlas dohodových mocností se zakládáním československých vojenských jednotek a přispěl tak ke vzniku samostatných legií ve Francii, Rusku a Itálii, které se úspěšně zapojily do bojů první světové války. Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí. Po abdikaci T. G. Masaryka byl 18. prosince 1935 zvolen prezidentem republiky. Po přijetí mnichovského diktátu abdikoval 5. října1938 a později v Londýně vytvořil tzv. exilovou státní reprezentaci, přebral funkci československého exilového prezidenta a dosáhl uznání exilové vlády u všech spojenců. Od konce války do roku 1948 byl opět prezidentem republiky. Po únorových událostech abdikoval na úřad prezidenta a 3. září téhož roku, tedy před 65 lety, Edvard Beneš ve věku 64 roků, zemřel. Je pochován se svou manželkou paní Hanou v Sezimově Ústí.

         V Praze na Malostranském náměstí stával od konce 13. století gotický farní kostel sv. Mikuláše. Ten byl po Bílé hoře, tedy po roce 1620, v rámci násilné rekatolizace předán jezuitům, kteří nechali starý kostel strhnout a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě nového kostela. První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dienzenhofera a zbylou část chrámu s věží dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer. Výzdoba kostela tvoří ryze barokní celek. Fresky provedl vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker; Mimochodem  fresky od tohoto malíře jsou i v jasovském klášteře nedaleko Košic. Asi o 10 let dříve však namaloval v pražském kostele mnohem modernější a kvalitnější fresky František Xaver Palko. Sochařská výzdoba  pak čítá přes padesát soch. Kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé straně je jedním z nejvýznamnějších děl vrcholného baroka a je národní kulturní památkou.

         Jedním z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik, je Max Švabinský. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se  můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy českého moderního výtvarného umění 20. století. M. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Hodně cestoval po Evropě a tak je jistě zajímavé, že po všech těch cestách se rád vracel nejen domů, ale i na Slovensko, do tichého kraje na Horehroní. Ve vesnici Pohorelá, v části Pohorelská Maša, pravidelně prožíval tvořivé léto i podzim v letech 1931-38.  Max Švabinský se narodil před 140 lety-17. září 1873 v Kroměříži a zemřel 10. února 1962 v Praze.

         Nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk během třicetileté války Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil před 430 lety, 24. září 1583 v Heřmanicích. Je možné říci, že kromě dětských a mladických roků byl jeho celý život protkaný politickým bojem a válkami. Tento šlechtic a vojevůdce bojoval na straně císaře proti Protestantské unii, později upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky úkladně zavražděn. To bylo v Chebu 25. února 1634. Albrecht z Valdštejna zanechal svou výraznou stopu nejen ve vojenství, ale také tam, kde žil, na Frýdlansku, v Jičíně a v Praze. Všude tam dodnes stojí svědci jeho úžasných záměrů.

         Osobností české kultury první poloviny 20. století je básník a divadelník Jaroslav Kvapil, který se narodil 25. září 1868 v Chudenicích. Zpočátku působil jako kulturní publicista, ale na přelomu století spojil svůj život s divadlem. Nejdříve s Národním, kde působil jako šéf činohry a k 300. výročí smrti Williama Shakespeara inscenoval monumentální cyklus jeho her. Kvapil jako režisér uvedl na první českou scénu také nejnáročnější díla světového repertoáru. Později přešel do Vinohradského divadla.  Málo se ví, že Jaroslav Kvapil má také nepopiratelné zásluhy na vzniku Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde začali činoherní představení členové souboru Východočeského divadla. Z Kvapilova vlastního dramatického díla byla nejúspěšnější Princezna Pampeliška a především pak libreto k Dvořákově Rusalce. Jaroslav Kvapil, velká dramaturgická i režisérská osobnost v historii českého divadla, zemřel 10. ledna 1950 v Praze.

         Český a také československý kosmonaut, v současnosti poslanec Evropského parlamentu Vladimír Remek oslaví svou pětašedesátku 26. září. Přes všechnu slávu po návratu z kosmu a pracovní vytížení na pozdějších postech rád na Košice vzpomíná. „V Košicích jsem se ocitl poprvé vlastně už jako osmi, devítiletý kluk, když tam působil otec. Vzpomínám si na to docela dobře a pamatuji si dokonce přesně i adresu kde jsme bydleli – Zimná 15… Podruhé jsem se do Košic dostal už jako student Vyššího leteckého učiliště. A s onou důležitostí mezníků a událostí v životě je to stále stejné. Když třeba člověk maturuje, má pocit, že mu svět leží u nohou a tak to po ukončení učiliště v Košicích bylo také tak – stal jsem se pilotem, co mohlo být víc? S odstupem let na to nesmírně rád vzpomínám, byl to opravdu důležitý moment, bez kterého by nebyly v mém životě mnohé další. Byl to základ, na kterém bylo možné stavět – až po další vrcholný mezník – kosmický let. Pamatuji si řadu lidí, mezi něž určitě patří i učitelé, pamatuji si i mnohá místa a rád na časy, strávené v Košicích vzpomínám, stejně jako se sem rád i vracím…“ uvedl V. Remek do připravované publikace Slovensko-českého klubu v SR, která mapuje pamětní desky a sochy Čechů v Košicích.

Top