únor 2018

Divadelník, herec, autor dramatických báchorek a historických her, ale také překladatel her zahraničních autorů Josef Kajetán Tyl se narodil 4. února 1808 v Kutné Hoře. Studoval v Praze a v Hradci Králové, kde byl silně ovlivněn ochotníkem Václavem Klimentem Klicperou. Stal se hercem kočovné divadelní společnosti, později ochotnickou divadelní společnost řídil. Od roku 1846 byl dramaturgem českých představení ve Stavovském divadle, byly vydány všechny jeho spisy, byl nazýván miláčkem českého národa. V letech 1848-49 byl poslancem v říšském sněmu. Začátkem padesátých let se situace změnila, byl zbaven funkce dramaturga, prohlášen za politicky nespolehlivého a vrátil se ke kočovnému divadlu. V Plzni v bídě roku 1856 umírá. Z jeho pera je například první veršovaný překlad Shakespearova Krále Leara. A k jeho jménu se váže text písně Kde domov můj, která poprvé odzněla v roce 1834 v jeho hře Fidlovačka ve Stavovském divadle.

Pocházela z Čech, ale její činnost je zhruba deset let spojena i se Slovenskem. Výtvarnice a pedagožka Julie Horová-Kováčiková za 1. republiky až do roku 1939 působila jako profesorka keramiky na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě a současně jako návrhářka keramické dílny v Modre. Po válce byla členkou předsednictva UĽUV v Bratislavě, má významný podíl na zachování keramické tvorby v Pozdišovcích, je autorkou pozdišovské karičky, později spolupracovala s pražským ULUV. Zúčastnila se na mnohých domácích i zahraničních výstavách, největším úspěchem byla zlatá medaile na Světové výstavě v Paříži v roce 1937. Julie Horová-Kováčiková zemřela 5. února 1978 v Praze.

Při hodinách české literatury učitelé jeho jméno uvádějí, ale žáci po jeho sbírkách básní dnes už nesáhnou. Básník Adolf Hejduk, představitel skupiny Májovců, se narodil ve východních Čechách v obci Předhradí. Básničky psal už od dětství a svou první samostatnou sbírku nazvanou „Básně“ vydal ve čtyřiadvaceti letech. Do Písku ho o rok později přivedla práce a v tomto městě již zůstal do konce života. Oženil se tu se svou o pětadvacet let mladší žačkou Emilií. Manželům se narodily dvě dcerky, které bohužel již v útlém věku zemřely. Kmotrem mladší dcery měl být Jan Neruda, kterého tato smutná událost inspirovala k napsání báseň „Balada dětská“. Heydukovo celoživotní dílo je značně rozsáhlé a čítá asi 60 básnických sbírek. K jeho nejznámějším sbírkám patří „Dědův odkaz“ a „Cimbál a husle“. Básně v této sbírce jsou spojeny s jeho cestami na Slovensko, ve verších připomíná Váh, Podtatranskou oblast, Pohroní, Nitransko, Trenčín aj. Také uvažuje nad vztahy mezi Čechy a Slováky a z jeho veršů je zřejmá víra v probuzení Slovenska. Proto se stal začátkem minulého století na Slovensku populárním. Adolf Heyduk zemřel 6. února 1923 ve věku téměř 88 roků.

Pro operního režiséra Bohuše Vilíma se Bratislava stala druhým domovem. Poprvé sem rodák ze Seče u Chrudimi (7. 4. 1884) přijel v roce 1919 s východočeskou divadelní společností. Právě Bohuš Vilím režíroval premiéru opery Bedřicha Smetany Hubička, kterou 1. března 1920 zahajovalo svou činnost Slovenské národní divadlo. V letech 1922-1928 byl režisérem opery v Olomouci, ale v roce 1928 se do Bratislavy vrátil a stal šéfrežisérem Opery Slovenského národního divadla, kde během svého působení režíroval kolem 60 oper zahraničních, českých a slovenských skladatelů. Složil sedm operet, také překládal libreta světových oper do češtiny a slovenštiny, publikoval články a přednášel o dramaturgii a dějinách divadla. Zároveň působil jako pedagog na bratislavské Hudební a dramatické akademii. V Bratislavě 7. února 1953 zemřel.

Nezapomenutým jménem z české kulturní historie je dodnes Václav Matěj Kramerius. Tento spisovatel, novinář a především nadšený nakladatel a národní buditel se narodil 9. února 1753. Bylo mu 35 roků, když založil knihkupectví a nakladatelství Česká expedice a začal vydávat Pražské poštovské noviny, které dva roky na to přejmenoval na Krameriovy c.k. vlastenecké noviny. Česká expedice byla prvním ryze českým nakladatelstvím v Českých zemích. Vyšla v něm většina českých knih své doby a lze proto tvrdit, že založení tohoto nakladatelství bylo jedním z podstatných kroků pro úspěšné znovuuvedení češtiny do oblastí, z nichž během uplynulých 100–150 let zvolna mizela. Krameriovy c.k. vlastenecké noviny se zaměřovaly hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstranění lidových pověr. Mezi hlavní rubriky patřily úřední vyhlášky, oznámení, vojenské zahraniční i domácí zprávy, novinky z literatury a divadla.

Při porovnání únorových výročí nám padne do oka, kolik známých osobností v tomto měsíci zemřelo. Tak si některé jmenovitě připomeneme. Například 15. února před patnácti lety zemřel cestovatel Jiří Hanzelka a v ten samý den i rok zemřel herec a spisovatel Miroslav Horníček. Dne 17. února 1958 zemřel básník Petr Bezruč a 23. února tomu bude právě 110 let od úmrtí spisovatele Svatopluka Čecha. Svými Výlety pana Broučka se Sv. Čech stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. A jeho jméno nese jeden z pražských mostů přes Vltavu. Je to ten nejkratší z mostů, v pořadí desátý po proudu řeky, který vede z Náměstí Curieových na pravém břehu směrem k Letné na levém břehu

Ale abychom nevytvořili dojem, že únor je jen měsícem úmrtí, zde jsou i výročí narození současníků. Tak 7. února 1948 se narodila herečka Jana Preissová, nebo 15. února 1963 se v Praze narodila spisovatelka Iva Pekárková, která v současnosti žije v Londýně a byla také na autorské besedě v Košicích. Další pětapadesátnicí je zpěvačka Bára Basiková, která se narodila o dva dni později – 17. února. Ze známých mužů, kteří oslavují svá životní výročí v únoru, jsou to například olympijský vítěz z roku 2002, akrobatický lyžař Aleš Valenta, který 6. února oslavuje své pětačtyřicetiny. Sedmdesátiny bude 16. února slavit herec Jaromír Hanzlík, jehož jeho domovskou scénou bylo pražské Vinohradské divadlo. Většina lidí zná Jaromíra Hanzlíka z filmů třeba Kočár do Vídně, Romance pro křídlovku, Noc na Karlštejně, Jak utopit doktora Mráčka, Léto s kovbojem či Postřižiny. K čilým sedmdesátníkům se 23. února přidá také psychiatr a zároveň spisovatel Jan Cimický, který vydal více než dvě desítky titulů i několik vlastních sbírek poezie, kterou rád recituje. V ten samý den tedy 23. února oslaví své osmdesátiny režisér, herec a scenárista Jiří Menzel. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy Bohumila Hrabala získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Řada filmů, které režíroval, patřily mezi divácky nejoblíbenější, například Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková, Obsluhoval jsem anglického krále a další. V dobré pohodě 27. a 28. října 2017 absolvoval premiéry Verdiho opery Falstaff, kterou v košickém Státním divadle režíroval, ale od listopadu je v péči lékařů Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Zastavíme se ještě u data 14. únor. V tento den v roce 1878 se v Nové Pace narodil Bohumil Kafka. Studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší a na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, pak žil 4 roky v Paříži. Později, po návratu do Prahy, byl jmenován profesorem dekorativního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a od roku 1925 byl profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění. Vedle své volné tvorby vytvořil mnoho dekorativních prvků fasád, bust, soch a pomníků. K nim patří i socha M. R. Štefánika v Bratislavě. Původní socha byla v roce 1954 odstraněná a pravděpodobně roztavená. Současná socha byla vytvořená podle předlohy Bohumila Kafky a odhalená v roce 2009 před novým SND. K nejznámějším Kafkovým sochám patří jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově, která byla odhalená ve výroční den bitvy na Vítkově, tedy 14. července1950 a patří k třem největším jezdeckým sochám na světě. Sochař se však odhalení sochy nedožil, zemřel 24. 11. 1942.

Nejdřív musela zářit na světových operních scénách, aby se i doma konečně dočkala uznání. Ve svých 20 letech byla Emilie Pavlína Kittlová, která se narodila 26. února 1878 v Praze a byla známá pod uměleckým pseudonymem Ema Destinnová, sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Hostovala ve Vídni, Londýně Praze a Paříži, poté získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala například po boku Enrica Carusa. V roce 1909 tam ztvárnila Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, o jejíž uvedení se sama zasloužila. Premiéru dirigoval Gustav Mahler. Pražské Národní divadlo se k ní dlouho nestavělo nijak přátelsky, hostovala až 86 krát na jiných pražských scénách, než konečně v roce 1908 získala uznání i první české scény. Později při cestě do Ameriky dopravila do zahraničí důležité informace, ale při návratu měla velké problémy s rakouskou policí. Od té doby byla stále sledovaná a nesměla vycestovat. S koncertováním se rozloučila v roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku Československé republiky a svůj poslední koncert zpívala v Londýně. Zemřela na mrtvici během operace očí 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích, pochovaná je na Vyšehradském hřbitově v Praze.