únor 2017

Únorová data otevřeme v den, kdy před 20 lety zemřel Bohumil Hrabal. Psal se 3.únor 1997 a jako blesk se rozšířila zpráva, že tento svérázný spisovatel druhé poloviny dvacátého století zemřel po pádu z okna pátého patra pražské Nemocnice Na Bulovce, kde se léčil. Bohumil Hrabal se narodil v Brně-Židenicích v roce 1914 krátce před vypuknutím první světové války. Dětství prožil v Polné a Nymburce, kde byl jeho adoptivní otec správcem pivovaru. Po ukončení studia na právnické fakultě se stal pojišťovacím agentem, pak prošel několika zaměstnáními, byl i baličem ve sběrných surovinách či kulisákem v divadle. Od roku 1963 se stal spisovatelem z povolání. V mnohých knihách jsou zřejmé autobiografické prvky, které s fantazií jemu vlastní dovedl ke čtenářsky hledanému grotesknu.  Z jeho díla si připomeňme aspoň některé tituly – Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Postřižiny, Něžný barbar, Příliš hlučná samota, Obsluhoval jsem anglického krále. Některé knihy byly přeloženy do 28 jazyků, jedenáct titulů vyšlo například ve švédštině.Za své dílo získal různá ocenění ve Francii, Itálii, Maďarsku, Velké Británii i v České republice.

 

Teď se vrátíme do předminulého století a zastavíme se u českého hudebníka, zpěváka, dirigenta a skladatele Františka Škroupa. Připomínáme si 155. výročí úmrtí autora české národní hymny, který zemřel 7. února 1862. Narodil se jako páté dítě v rodině kantora Dominika Škroupa v Osicích u Hradce Králové. Hudební základy získal od svého otce a již v osmi letech veřejně vystupoval s hrou na flétnu. Po maturitě studoval práva na univerzitě v Praze, zde si přivydělával výukou hudby a zpíval ve sboru Stavovského divadla. Zajímal se o ochotnické divadlo a s dalšími vlastenci založil ochotnické sdružení, jehož cílem bylo provozovat v Praze české opery.František Škroup patřil k nejvýznamnějším hudebním osobnostem první poloviny 19. století, v roce 1837 se stal prvním kapelníkem Stavovského divadla a tím byl dvacet let. První operu, kterou složil, nazval Dráteník. Byla uvedena ve Stavovském divadle, Škroup v ní zpíval hlavní roli a měla velký úspěch. Druhou nejpopulárnější operou se stala vlastenecká zpěvohra Libušin sňatek. Pak komponoval další opery, předehry a scénickou hudbu. Výrazný ohlas měla hudba k frašce na slova J.K.Tyla Fidlovačka, v níž poprvé zazněla píseň Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou. V roce 1861 přijal nabídku na místo kapelníka v nově vzniklé německé opeře v nizozemském Rotterdamu, kde zemřel 7. února 1862 ve věku 61 let a je zde také pochován.

 

Nejslavnější písní zpěváka, textaře a skladatele Ivana Mládka je bezesporu Jožin z bažin. Ta se po nečekaném úspěchu v Polsku stala hitem i v ruské verzi show Tvoje tvářmá známý hlas. Ale zlidověly i Prachovské skály, Praha-Prčice, Linda a mnohé další. Ivan Mládek se narodil 7. února 1942 v Praze, kde vzdělání ukončil na Vysoké škole ekonomické. U ekonomie však nezůstal. V začátcích své hudební kariéry vystupoval s různými soubory a od počátku 70. let minulého století pak s vlastní kapelou Banjo Band. Je autorem více než šesti set písní, vydal 36 CD, téměř 20 LP, píše humoristické povídky, recesistické pohádky a scénáře, kreslí humorné obrázky a vtipy. Televizním divákům je znám jako moderátor a spoluautor zábavných pořadů. Je také autorem patentu na Guitariano – první sériově vyráběný keyboard pro kytaristy. Se svým Banjo Bandem odehrál tisíce představení v České a Slovenské republice, Belgii, Německu, Polsku, Rakousku, Ruské federaci, Švýcarsku a Spojených Státech. Letos v březnu se už jako pětasedmdesátník opět chystá turné po Slovensku – 28.03. Prievidza, 29.03.Nové Město nad Váhem a 30.03. Bratislava.

 

Veliký mistr a klasik. Umělec moderny přelomu 19. a 20. století. Jedna z vedoucích osobností generace 90. let. Tak bývá označován Max Švabinský. Narodil se v roce 1873 v Kroměříži. Zemřel před 55 lety v Praze 10. února 1962 jako národní umělec, doktor honoris causa a nositel dalších vyznamenání a titulů. Za svůj dlouhý život prošel rodnou Moravu, Čechy i kus Evropy, Nizozemí, Itálii… V letech 1931-38 prožíval tvořivá léta i podzimy na Slovensku. Na Horehroní, ve vesnici Pohorelá, v části Pohorelská Maša. V hlavním městě Československa byl v té době Max Švabinský, absolvent Akademie výtvarných umění, již profesor, rektor Akademie, člen i předseda spolku Mánes, spoluzakladatel Spolku českých umělců grafiků Hollar a především všestranný malíř, kreslíř a grafik, skutečně velikou osobností. Jeho tvorba byla figurální i portrétní, krajiny i zátiší a též návrhy na vitráže pro chrám sv. Víta, návrhy na československé peníze (sto a tisícikoruna z let 1932, 1936) a návrhy na poštovní známky. V Pohorelské Maši kreslil Max Švabinský v plenéru, na loukách i na březích Hronu, v dolinách i na kopcích. Ve skicáři byly též východy a západy slunce, vrchy ve větru a bouři, mraky, ale také pasoucí se koně i krávy, ještěrky, mušky, včelky. A též lidé z Pohorelské Maše. Známí i neznámí, odpočívající pastevci i hrabačky, sekáči, kopáči brambor, rybáři u Hronu… Poslední cesta Maxe Švabinského na Horehroní byla v roce 1938. Pak se politická situace změnila a zůstaly jenom vzpomínky a zachované dílo.

 

Přestože patří mezi nejlepší současné americké filmové tvůrce, hlásí se Miloš Forman, který 18. února oslaví svoje pětaosmdesátiny, stále ke svému českému původu. Koneckonců má v Praze i dvojčata Matěje a Petra (1968). Ta druhá dvojčata Andrewa a Jamese má v Americe.  Miloš Forman se narodil v Čáslavi 18. února 1932 jako nejmladší ze tří bratrů. V osmi letech přišel o rodiče, kteří zahynuli v koncentračním táboře. Po válce vyrůstal v domově mládeže v Poděbradech. Vystudoval pražskou FAMU a v roce 1963 debutoval jako režisér snímkem Konkurs. V tomtéž roce natočil svůj první film Černý Petr, který získal mnoho zahraničních ocenění. Známé jsou i jeho další dva filmy Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko.Od roku 1968 žije v USA. Po dvou filmech zde natočil v roce 1975 svůj první velice úspěšný film Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal Oscary ve všech hlavních kategoriích. Následoval muzikál Vlasy (Hair) a film Ragtime o rasové nenávisti. Druhého Oscara za režii a dalších sedm zlatých sošek získal v roce 1985 snímek Amadeus. Další Formanovy filmy již Oskara nezískaly, ale mnohé byly oceněny hlavními cenami na významných filmových festivalech. Dosud jako režisér natočil 15 hraných filmů, několik dokumentárních, v mnoha filmech si zahrál.

 

Nejen loutkáři a loutkový film si letos připomíná 105. výročí narození Jiřího Trnky, malíře, loutkáře a jednoho ze zakladatelů českého animovaného filmu známého po celém světě. Narodil se 24. února 1912 v Plzni, studoval na plzeňské reálce a jeho profesor kreslení Josef Skupa mu dal první směr, když ho přizval ke spolupráci s loutkovým divadlem. Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze spolupracoval s Národním divadlem jako výtvarník scén a kostýmů. Trnka byl všestranný umělec: je znám jako skvělý malíř, grafik, sochař a ilustrátor knížek, sám napsal a ilustroval knížku Zahrada, která se dočkala rovněž filmového zpracování. V roce 1945 spolu s mladými výtvarníky založil studio kresleného filmu Bratři v triku. Zde vytvořil různé animované filmy. K těm nejvýznamnějším snímkům patří Bajaja, Staré pověsti české, Dva mrazíci a z několika kapitol románu Jaroslava Haška vytvořil film Dobrý voják Švejk. Dodnes je jeho postavička Švejka všeobecně známá.Při tvorbě byl vždy velmi náročný na výtvarnou stránku a většinu děl ladil poeticky. Za svou tvorbu byl oceněn zhruba padesáti cenami na různých soutěžích a výstavách. Jeho přínos je také v tom, že vymanil český, ale i světový kreslený a loutkový film z amerického vlivu. Jiří Trnka zemřel po dlouhé nemoci 30. prosince 1969 v Praze ve věku pouhých 57 let.

 

A ještě pár výročí některých osobností českého původu, které v kulturním životě Slovenska zanechaly výraznou stopu. Před 55 lety zemřel v Bratislavě český pedagog, novinář a literární historik Bohumil Haluzický. Kromě jiného je autorem knihy Božena Němcová a Slovensko. Tak trochu ve stínu svého manžela Petra Jilemnického žila učitelka a spisovatelka literatury pro děti Růžena Jilemnická, která se narodila 15. února 1897 v Brně a v roce 1947 zemřela ve Svatém Juru u Bratislavy. Pedagogické práci se věnoval český muzikolog Dobroslav Orel, který zemřel v únoru 1942 v Praze. Jeho jméno je dnes téměř neznámé, ale od roku 1921 byl profesorem hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se stal děkanem a začátkem 30. let působil i jako rektor univerzity. Založil zde ústav pro dějiny hudby, sbíral hudební památky a od roku 1928 byl předsedou Ústavu pro lidovou píseň. Vydal řadu českých hudebních památek ze16. století a studií z dějin české hudby, knihu o F. Lisztovi a o slovenských skladatelích. Byl rovněž zakladatelem a prvním sbormistrem bratislavského Akademického pěveckého sdružení.Roku 1939 se musel vrátit do Prahy, kde založil a vedl chorální pěvecký sbor. Dalším muzikantem byl hudební skladatel, pedagog a dirigent Julius Kowalski, který se narodil v únoru 1912 v Moravské Ostravě. Po druhé světové válce přišel do Bratislavy jako sbormistr a dirigent opery Slovenského národního divadla, později působil jako ředitel hudebních škol ve Skalici, Pezinku a Bratislavě. O rozvoj moderního slovenského loutkoherectví se nesporně zasloužil výtvarník, loutkař a režisér Miroslav Fikari, který zemřel 17. února 1982 v Bratislavě ve věku 70 let. Během svého více než 30letého působení na bratislavské  ŠUP-ce založil studentský soubor i oddělení grafiky. Osobností, které pocházely z českých krajů nebo z Moravy, určité období svého života působily na Slovensku a k únoru se váže jejich jubileum, je samozřejmě mnohem víc.

 

Na konec historického kalendáře přidáváme jednu událost, která se odehrála právě před 715 lety. Koncem února 1302 poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III., který byl současně i uherským králem Ladislavem V., daroval Matúši Čákovi panství Trenčín a Bojnice, dále Nitranskou, Trenčínskou a Komárňanskou stolici se všemi královskými majetky na tomto území a hodností župana jako dar za podporu při volbě uherského krále. Díky tomuto daru se výrazně upevnilo postavení Matúše Čáka, který se tak dostal do dějin jako jeden z nejmocnějších středověkých pánů. I díky českému králi.